odborné přípravě a zkušenostech autorů. Ale přece nutno dát spolupracovníkům některé všeobecné pokyny: Co se týče obsahu, nechť se přidržují uvedeného plánu. Především nechť žádný autor nespustí se zřetele národopisné hlediště, neboť všecky kapitoly se píší jenom se zřetelem k národopisu. Na př. zemědělská práce nebo chov dobytka se nepopisují s hlediště agrikultury, nýbrž jen se zřetelem na zjevy národopisně charakteristické a se zřetelem na vývoj od starých dob podnes. Právě tak žádáme, aby úvodní statí o přírodních poměrech, historii atd. byly psány jen se zřetelem na lid a národopisné otázky.

Soupisná práce nechť vychází vždy od nejstarších zjistitelných poměrů, a protože podání lidu nesahá daleko, nechť vychází ze starých pramenů archivních, které musí korrigovat naše poznání a úsudky, jak je šíře rozvedeno v následující kapitole. Nechť obsáhne vývoj poměrů až do dneška a hledí rozlišovat vždy stupně ve vývoji, jak se měnily a za sebou následovaly. Kromě toho nechť zabírá vždy celé území popisované oblasti, hledíc ke všem odchylkám doby starší i dneška a k jejich rozšíření, jak je obšírněji rozvedeno v otázce metody práce. Zpracování samo nechť je popisné a věcné, bez beletristických příkras, neboť dílo je odborné, a nechť je stručné,, neboť i tak bývá látka velmi obsáhlá. Prameny nechť jsou pečlivě uváděny, jak tištěné a archivní, tak i ústní podání jednotlivců.

Monografické zpracování již tehdy je cenné a vyhoví odborné potřebě, poskytuje-li spolehlivý a vyčerpávající soupis, zpracovaný podle těchto požadavků a založený na důkladné znalosti pramenů, památek a života lidu v celém kraji. V případě, že se autoři věnují plněji své práci a chtějí vniknout hlouběji v národopisné studium, nechť obrátí svoji pozornost nejen k popisu, faktům a jejich periodisaci, nýbrž hledí vyzkoumat i příčiny, proč které zjevy vznikly, a okolnosti, za