trvá a stále se mění. Život lidu se všemi podrobnostmi se pozvolna vyvíjel a vyvíjí, stavby, kroj, zvyky, nářečí, písně atd. povstávaly a povstávají, přenášejí se a přizpůsobují se dnes jako dříve. Národopiscům jde o to, aby zachytili v každém oboru takovýto postupný vývoj, abychom tak řekli v průřezu dob, aby mohli zaznamenat změny v časovém profilu, jak se střídaly a vyvíjely. To právě umožní jen studium historických pramenů, neboť ústní tradice nesahá nikdy daleko do minulosti. Je jisté, že zprávy archivů změní mnohdy naše úsudky a mínění, která jsme měli. Proto nechť redakce a spolupracovníci dbají o to, aby byly prostudovány archivní prameny pro potřebu soupisu i další studium národopisu i historie. Zprávy z nich nechť jsou rozepsány na lístky a roztříděny podle oborů, vždy s udáním pramene a doby, ke které se údaj vztahuje.

Archivními prameny jsou zvláště: archivy krajské, vikariátní i konsistoriální, registratury patrimoniální, zápisy u okresních soudů a méně přístupné záznamy u berních úřadů, pozemkové zápisy a staré katastrální mapy, pozůstalostní listiny, inventáře, sirotčí knihy, matriky (které patří mezi- důležité prameny), cechovní zápisy a listiny, pamětnice farní, obecní i soukromé a j. Z centrálních archivů v Praze významné jsou zejména Zemský archiv, kde je uložena berní role z roku 1653 i staré katastry, dále čsl. zemědělský archiv a archiv ministerstva vnitra. Zprávy z těchto pramenů ukáží nejen osudy rodin i statků, které jsou zvláště zajímavé pro vlastivědné studium, jednotlivé rody a obce, nýbrž osvětlí i otázky majetkové i právní a poskytnou důležité informace o staré výrobě (na př. hračířství a j.), o starých stavbách a krojích (zvláště podle pozůstalostí), o zvycích, víře a j. Prvním výsledkem archivního studia bude tedy zachytit vývoj kultury a periodisaci zjevů. Druhým úkolem bude hledat příčiny, které na zjištěné změny působily.