Předchozí 0019 Následující

lidové poesie slovanské vůbec, byl to bohatý vklad, jímž národové do té doby téměř neznámí přispěli na umělecký poklad evropského lidstva, byl to zároveň krásný slib do budoucnosti. Po celé oblasti slovanské „pěl lid", podle slavného epigramu Kollárova,[37] bylo jen třeba sestoupiti k němu a sbírati, pronikati k samým pramenům ryzího umění plemene, jehož zpěvnost a umělecké nadání ocenila vřelá slova Herderova. Jistě působilo také kmenové vlastenectví, touha vyrovnati se Srbům a ukázati, že i na jiných územích slovanských lze najíti vzácné plody „ducha národního". Z dějin velikých padělků naší novověké literatury jest známo, že snaha oslniti Evropu národními zpěvy, rovnocennými s junáckou epikou, byla jedním z motivů, jež pohnuly ješitného Hanku k jeho padělatelské činností. Hankova „Prostonárodní Srbská Musa do Čech převedená" (1817) přinášela chatrné překlady, jež teprve Čelakovský nahradil lepšími, avšak Han-kovi přece jen přísluší zásluha, že jak sborníčkem srbských překladů, tak výzvami v Hromádkových „Prvotinách" upozorňoval na lidovou píseň českou i slovanskou. Pomýšlel na souborné vydání lidových písní všech národů slovanských, avšak tento záměr provedl teprve jeho mladší vrstevník Čelakovský. Hanka se zabýval také lidovými písněmi českými, jež sbíral již jeho otec; připravoval si látku, avšak sbírky nevydal, zato však užil lidových písní jako vzorů pro své ohlasy

novočeské, kdežto lyrika ruská byla pramenem jeho tajných ohlasů staročeských, padělaných písní lyrických v Rukopisu Královédvorském (1817). Oba Rukopisy, Královédvorský i Zelenohorský (1818),38) nejslavnější podvrhy vzešlé z padělatelské dílny Václava Hanky a jeho nejbližších přátel i pomocníků, měly na rozvoj našeho národopisu vliv nepříznivý. Obraz pradávné vzdělanosti české v Libušině Soudu vedl na scestí badatele, kteří se zabývali vývojem slovanské kultury; epické písně, domněle starobylé, svým výjimečným rázem (svými ossianovskými rysy atd.) ztěžovaly srovnávací studium lidového podání, kdežto padělky v Mater Verborum, jimiž se Hanka snažil zabezpečiti oba Rukopisy, skreslily obraz českého bájesloví. Jung-


Frant. Lad. Čelakovský (1799—1852). Podle Šírovy litografie.


Předchozí   Následující