ké předmluvě se Šafařík omluvil, že nemůže podati „ostrovtipné sepsání o povaze a ceně našeho národního básnictví vůbec", přiznávaje, že o většině sbírek referuje jen podle cizích zpráv; mnohostranné styky s cizími učenci mu však prospěly a proto mohl podati soupis tak úplný, že na dlouhou dobu zůstával důležitou pomůckou knihopisnou, třebaže některé údaje (hlavně o sbírkách rukopisných) časem zastaraly. Bibliogr. přehled vyšel také německy v Jordánových Jahrbücher f. slav. Literatur 1844 a Václav Dunder, literát, který působil v Haliči v polovici stol. XIX., vydal překlad polský v časop. Przyjaciel domowy 1857, doplniv přehled Šafaříkův soupisem nových sbírek. Toto doplněné vydání vyšlo pak česky r. 1861 v Daliboru.
Vedle písní se Šafařík obrátil také na úhor slovanského bájesloví, poněvadž těžce nesl neutěšený stav badání v oboru, jemuž Dobrovský pečlivě vybudoval základy, ačkoliv jeho střízlivé zásady neměly valného ohlasu. Naopak, mladé pokolení raději přijímalo fantastické výklady Kollárovy a plané dohady Ant. Jungmanna, který vlivem heidelberské školy německého romantismu, zejména pracemi Fr. Schlegela byl upozorněn na sanskrit. Časop. čes. musea přinášel také rozpravy mytologické, na př. stať Hankovu o padělaných glossách v Mater Ver-
borum a o jejich významu mytologickém (ČČM 1827), dále kratičkou poznámku Jung-mannovu o plivníko-vi (1832) a v témž ročníku vyšly výňatky z Kollárových Nár. zpievanek obsahující „písně a jména z myto-logického ohledu památné".
Teprve Šafařík zase povznesl úroveň našeho badání bájeslovného článkem „O rusalkách" (ČČM 1833). Výklady objasňující povahu rusalek Šafařík přejal z knihy tuk. Gol^biowského „Gry i zabawy róžnych
s t a n ó w" (Varšava
1831), avšak doplnil je látkou ukrajinskou i prameny ruskými a v pěkném přehledu shrnul vše, co bylo do té doby o rusalkách napsáno. Stať o rusalkách dala podnět k první důkladnější rozpravě z oboru českého zvyko-sloví: Jan Štěpán, farář v Pohoří, v článku
