kých, hlavně latinských a řeckých a znovu odmítl tvrzení o barbarské nevzdělanosti, hrubosti a neumělosti Slovanů, dovolávaje se svědectví příznivých i celkového vývoje Slovanstva. Vytýká slavnému ruskému dějepisci Karamzinovi, že jest „na poli Staroslovanstva vůdce ovšem nezkušený a svodný" (uv. d. II.2 str. 83), vytýká také jiným badatelům ruským, že podlehli nepříznivým úsudkům o starých Slovanech, zapomenuvše na buditelský úkol historie. Tu se střetl dvojí názor na cíl vědeckého badání, osvícenský a romantický. Karamzin a také Dobrovský usilovali o poznání, pokud možno přesné, romantik a buditel Šafařík má na mysli mravní dosah nepříznivých zpráv o starých Slovanech a proto kára Rusy, že se nedovedli zhostiti mínění o surové nevzdělanosti starých Slovanů: „Učení toto stalo se heslem novějších spisovatelův ruských, sobě i nám jím uší otloukajících. . . . Na něm, co na základě své víry, chtějíť oni roznítiti u národu svého lásku ke starožitnosti, jazyku, literatuře slovanské, jím vnuknouti jemu ducha dověry k sobě a utužit cit jeho samostatnosti, na něm — poněvadž v říši nauk všecko spřízněno a sloučeno — vystavěti národní osvícenost a slávu!" (Uv. d. str. 583.)

Šafařík nevydal druhého dílu Slov. starožitností, avšak i část historická splnila důležité poslání národopisné, poněvadž podávala kriticky roztříděnou literaturu o kulturních poměrech starých Slovanů a dovolávajíc se lidového podání, vybízela k srovnávání i k soustavnější činnosti sběratelské.

Dokončiv první část Slov. starožitností, Šafařík si počal připravovati látku k dílu druhému, kulturnímu, který však nevyšel. Jos. Jireček otiskl z pozůstalosti podrobný rozvrh látky, z něhož lze poznati základy zamýšlené stavby. Částku II. o povaze, živnosti, náboženství a řádu Šafařík rozvrhl na čtvero článků: „1. Vlastnosti tělesné a mravní; 2. obydlí, živnost, obchod; 3. náboženství; 4. řád a právo." Část III. měla obsahovati patero článků: „1. jazyk; 2. nářečí; 3. písmo; 4. umění a vědomosti; 5. památky prastaré Slovančiny." Avšak úkol takto vytčený přesahoval síly jednotlivcovy, poněvadž za tehdejšího stavu badání byla synthese ještě nemožná. Jos. Jireček zaznamenal podle ústního sdělení, že Šafařík pokládal za nutné připraviti souborné dílo monografiemi a také se o to sám pokusil několika rozpravami. V článku „Podobizna Černoboha v Bamberku" (ČČM 1837) se dal svésti mylným dohadem Kollárovým k výkladům pochybeným, jež těžce nesl, avšak zmínky zasluhuje, že důrazně odmítl existenci dualismu v bájesloví slovanském, ačkoliv jej ještě v Geschichte der slav. Spr. u. Lit. připouštěl. K bájesloví se vracel i později, jak svědčí na př. přednáška v Král. Čes. Spol. nauk, vydaná v ČČM 1844, „O Svarohovi, bohu pohanských Slovanů". Drobnosti mytologické se najdou také v článku „Výměšky o dědičném právu v Čechách", vydaném v ČČM 1864. (Byla to přednáška, kterou Šafařík proslovil v Král. Čes. Spol. nauk r. 1859.) Z pozůstalosti byl otištěn „Ukazatel mythologických jmen" (uv. d. str. 744 násl.), jímž můžeme doplniti vývody statí v Časop. čes. musea a zhruba naznačiti Šafaříkovy názory o slovanském bájesloví. [55a]

0 kritičnosti Šafaříkově především svědčí, že se nepouští do pokusů o myto-logickou soustavu, ačkoliv jeho „Ukazatel" se přece jen úplně nevyhnul nesprávnému pojetí staršímu a snaží se vybudovati náboženství pohanských Slovanů podle vzoru mytologie antické. Není pochyby, že v souborném zpracování kulturních starožitností slovanských by bylo připadlo význačné místo také lidovému podání, jak plyne ze zachovaného rozvrhu, který obsahuje na př. kapitoly „hry a zábavy" (částka II. či. 2), dále „hudba, tanec" (částka III. či. 4), „básnictví (národní písně)" (tamt.), v oddíle „Přídavkové" kapitola „Výbor písní mythologických" a zejména uvedený ukazatel jmen mytologických, v němž Šafařík shrnul také podstatnou část zvykosloví, t. j. svátky výroční, demonologii, pověry,