Badání z oboru národopisu všeobecného bylo ovšem teprve v- začátcích. V chudičkých poměrech hmotných, v úzkém, provinciálním rámci našeho tehdejšího života kulturního nebylo lze pomýšleti na rozsáhlejší cesty vědecké, avšak vedle důvodů vnějších také působily důležité příčiny vnitřní. Složitý problém národního obrození vyžadoval soustředěné práce všech uvědomělých vlastenců. Od let čtyřicátých hlavně šlo o to, aby uvědomení národní vítězně proniklo do vrstev měšťanských, šlo o to rozšířiti základnu národního života, plně obnoviti vlastenectví vrstev středních a probuzené posilovati myšlenkou slovanskou. Proto se zájem obrací především na oblasti slovanské a z nich vybírá náměty, jež aspoň poněkud zasahují do oboru národopisu všeobecného, byť i úroveň dlouho zůstávala spíše jen rázu obecně poučného.

Ant. Marek statí „Jenisejská gubernie" (Časop. čes. mus. 1838) podal ukázku nástinů, jež později s průpravou dokonalejší zahájil V. B. Nebeský cennou statí o Číně (srovn. výše, str. 355). Vedle cestopisných obrazů M. Kotlera z evropského Ruska a Sibiře (tamt. 1842) zmínky zasluhují na př. Štúrova „Cesta do Lužic" (tamt. 1839), „Zpráva o Rezianech", kterou podali I. Sreznevskij a P. Preis (tamt. 1841), Sreznevského „Zprávy z ilirských Slovan" (tamt. 1841 až 1842), jež se druží k obsažným statímZapovým, Vahylevyěovým a Holovackého. (Srovn. výše str. 340.) V. D. Lambl rozpravami „Obrazy z Jih o slova n" (tamt. 1849) a „Zpráva o Černé Hoře a Černohorách" (tamt. 1850) pokračoval v duchu Sreznevského. Všecky tyto příspěvky jsou rázu ojedinělého, chyběla soustavnost, ale chyběly také pomůcky. Jan Palacký v přednášce „O přírodních poměrech východní Evropy č. Ruska" (tamt. 1860) upozornil „na veliké mezery a nedostatky v pomůckách vědeckých Prahy, jak všeobecných, tak zvláště Rusi se týkajících".

Přes nepříznivé poměry Matice Česká měla na mysli povinnost soustavného pěstování všech oborů vědeckých a snažila se pomáhati sbírkou „Malá encyklopedie nauk". Tam vydal v 1. 1846—1851 K. VI. Zap „Všeobecný zeměpis" (I—II 1—3), kompilaci velmi svědomitou a obsáhlou. Vedle oddílů všeobecných, jež se zabývaly mimo jiné také úvahami etnologickými o plemenech lidských celkem v duchu Šafaříkově, Zap přihlížel k národopisu také v částech ostatních v rámci výkladů z fysikálního i politického zeměpisu všech dílů světa. Pro širší kruhy /. SI. Tomíček vydal v 5 sv. „Obrazy světa čili popsání rozličných národů" atd. (1846/47). Teprve Riegrův Slovník naučný přinesl také malou encyklopedii všeobecného národopisu v příslušných heslech zpracovaných pečlivě a kriticky podle rozsáhlé literatury. Na př. heslo „Rusko" (SI. n. Vil.

1868) na 343 stranách hustého tisku podávalo obraz země a obyvatelstva tak všestranný, že lepší příručky tehdy nebylo v celém Slovanstvu. Stejně pečlivě bylo zpracováno heslo Jihoslované a j.

V obor starožitností slovanských, osiřelý smrtí Šafaříkovou, zasáhl /. E. Vocel článkem „O vzdělanosti slovanského národa v prvotních sídlech jeho" (Časop. čes. mus. 1864), F. Z. Svoboda pojednal „O původu Novořeků" (tamt.

1869) atd., avšak soustavnějších prací nebylo.

Všeobecnému národopisu prospěl rozvoj našich časopisů obrázkových v letech šedesátých. Vedle Květů zejména Světozor od počátku přihlížel v části obrazové k životu národů cizích. Srovn. I. 1867 „Huculi", „Trh v Záhřebe" Petra Maixnera (Svět. II. 1868), ukázky krojů srbských (tamt. IV. 1870), slovinských (tamt. V. 1871) atd.