mohl budoucí kulturní historik jako z mosaikových kaménků krásný obraz našeho národního života, pokud možno, věrně nakresliti a psycholog opět naši povahu do všech i nejtajnějších záhybů vylíčiti".

Členové „Pohádkové komise" zahájili činnost sběratelskou již počátkem let sedmdesátých a r. 1873/74 vydali ve črtyřech svazečcích „Národní pohádky, písně, hry a obyčeje", uživše také některých dokladů z pozůstalosti Erbenovy. Po několika letech počali vydávati řadu druhou a otiskli ve sv. 1. (1877) „Národní písně", ve sv. 2. (1878) „Národní pohádky a pověsti", ve sv. 3. (1878) „Koledy vánoční", ve sv. 4. (1878) „Dětský věk a české i moravské písně" a ve sv. 5. (1880) „Písně slovenské" (735 čísel), o něž si získal hlavní zásluhu J. Prorok. Úhrnem sebrali na tisíc českých písní a přes 150 pohádek a pověstí. Jan Gebauer jim dal návod, jak zapisovati, ovšem vydavatelé byli nuceni přijímati látku namnoze nesprávnou, ale všude zaznamenávali místo zápisu a jméno sběratelovo. Zpráva o činnosti komise (1877) mimo jiné uvedla, že se činnost rozšířila vedle Čech a Moravy na Slezsko, Slovensko a Lužici a vskutku se jí podařilo získati novou látku: V. Prásek zaslal slezské písně ze sbírek C. Lelka a K. J. Bukovanského, Jakub Bart slíbil písně lužickosrbské, A. Halaša slovenské. V předmluvě k 1. svazečku řady II. pořadatelé uvedli, že na radu Ge-bauerovu zaujali stanovisko „literárně historické", jímž se lisí od Erbena, hlavně pokud jde o dělení písní atd. O způsobu zapisování Gebauer rozhodl takto:

1. „Psáti tak, aby každá zvláštnost dialektická vytčena byla i ve formě napsané."

2. „Ve všem jiném ponechávati prvopis knižný zejména tam, kde slovo i dle napsání knižného taktéž nebo skoro taktéž zní, jakoby znělo dle nějakého zvláštního pravopisu dialektického." Tyto zásady v podstatě mají platnost podnes.

Komise vydala r. 1879 „Navedení pro sběratele národních pověstí", aby zdokonalila sbírky a proto se obrátila vedle J. Gebauera a M. Hattaly také na J. Jirečka. Jeho vývody po letech otiskl podle poznámek, zapsaných hned po návštěvě r. 1879 prof. Čeněk Holas (srov. Čes. Lid IX. 138). Názory Jirečkovy byly velice kritické. Význam Afanasjevův sice uznával, avšak vybízel členy komise, aby dbali přesných zápisů, ukazuje několika příklady vady způsobené libovolným vztahem k látce.

Výsledky sběratelské činnosti Slavie nejsou jednotného rázu, poněvadž mnozí sběratelé se neřídili pokyny odbornými, avšak spolek splnil svůj úkol, pokud bylo lze. Na vydání ohlášených písní lužických nedošlo, přes to však Slavia přispěla také národopisu slovanskému vydáním „Kytice z národních písní slovanských" (1874), jíž uctila sté výročí narozenin Josefa Jungmanna (1773). Pětičlenná redakce (Jan Dunovský, Jaromír Hrubý, Konstantin Jireček, Rudolf -Pokorný a Augustin Ritschel) si rozdělila úkoly a sestavila teksty právem rozhodnuvši, že bude přijímati jen překlady nové. J. Dunovský vybral 20 písní českých a 16 slovenských, hornolužické (11) většinou překládali Jos. Kalas a J. Dunovský, dolnolužické (3) Hrubý, Jaroslav Lisec, Jos. Kalas, polské (65) většinou J. Dunovský, kašubské (6) Jar. Hrubý; do jednotné skupiny „Ruské" redakce zařadila „maloruské" (17), jež většinou přeložili Karel Chudoba, Rudolf Pokorný a J. Dunovský, běloruské (1) v překlade Fr. ftíhy a velikoruské (17) většinou v překladech Jar. Hrubého. Do jednotné skupiny „Jihoslovanské" redakce pojala slovinské (12) v překladech Dunovského, chorvatské (11) v překladech Hrubého, srbské (7) přeložil Konst. Jireček a bulharské (13) Josef Holeček. Doplňkem byly připojeny 4 písně litevské v překladech Fr. Říhy — vzpomínka na Čelakovského, který také věnoval pozornost písním litevským.