r. 1889), jímž se znovu vrací k důležité otázce českého zařízení bytového, k sou-ladnému sloučení prvků lidových s výtvary našich umělců.

Dovršením spojeného úsilí byla „Všeobecná zemská jubilejní výstava"[104] (1891), obraz našeho stoletého vývoje, veliká manifestace hospodářské síly a ukázněné součinnosti celého národa. Skupina přátel lidového umění, v níž pracovali prof. J. Koula, arch. A. Wiehl, pí. Renata Tyršova i pí. J. Ná-prstková, dr. Čeněk Zíbrt, A. Jirásek, J. V. Šimák, F. A. Borovský aj., se rozhodla doplniti výstavu ukázkou české stavby lidové, chalupou a v ní vystaviti ukázky lidového umění. Vznikl „Odbor pro výstavu lidového umění", za předsednictví Jiráskova překonal všecky překážky a stavba byla přece provedena podle plánů Wiehlových, který z četných nákresů Jana Prouska vybral několik typických částí a z nich vytvořil jakýsi ideální typ. Hlavní stavení s lomenicí podle chalupy v Jilovicíeh mělo ohradu a hlavní vrata s poboční brankou podle Dla-skova statku v Dolankách, chaloupka výměnkářova byla podle vzoru ze vsi Benátek atd. Vnitřní zařízení a výzdoba znázorňovaly všecky stránky lidového života i umění, vybranými ukázkami, jež zapůjčili jednak sběratelé lidového umění z Prahy, jednak z venkova, z museí atd. Zejména textilu bylo zasláno velmi mnoho: po stěnách bylo množství překrásných plen jihočeských, koutnic užili pořadatelé, aby prostor rozdělili na menší světnice a kromě toho v severní galerii paláce průmyslového byly spousty výšivek, uložené s části v deseti skříních, s části v rámcích. Výbor pro pořádání výstavy lidového umění navázal styky s pracovníky a se skupinami venkovskými a dovedl vzbuditi zájem o sbírání národopisné látky po celých Čechách. Úspěch exposice lidového umění na Všeobecné zemské jubilejní výstavě byl neobyčejný. Česká chalupa znázornila ve zkratce téměř celý život našeho lidu a tím nastínila složitý program národopisné práce. Teprve touto výstavou se začíná nová činnost sběratelská, vytyčují se cíle, hledají se prostředky, slovem nastupuje nové období národopisu československého, který se od té doby vyvíjí ve znamení badání soustavného a všestranného. Důležitý byl také význam národní a buditelský. Lidové umění posílilo snahy o sbližování města s venkovem, Čech s Moravou a se Slezskem, zemí historických se Slovenskem; jednotný ráz ornamentu byl svědectvím jednoty národní a vybízel, aby se nezapomínalo dávného ideálu jednoty politické. Ani po výstavě se nepřestalo pracovati a členové výboru pro uspořádání České chalupy z ochoty nabídli výboru Musea král. Českého, že zřídí národopisné oddělení v jednom sále budovy musejní, tehdy dokončené. Takto vznikla „selská síň" v rámci sbírek musejních a již r. 1892 byla upravena v síni výstava českého vyšívání.

Studium lidových krojů, výšivek, ornamentů a staveb rozšířilo základnu badání národopisného velmi podstatně. V tom směru léta osmdesátá mají význam důležitý, ačkoliv přechodní ráz se projevoval zejména obecnými závěry, jež se vyvozovaly na př. z lidových ornamentů. V jiných oborech se pracovalo směrem obdobným jako dříve, avšak příznaky směru kritického se jeví v tom, že sběratelé upouštějí od dalekosáhlých závěrů mytolo-gických a soustřeďují se na popisy usilující o větší přesnost a věcnější ráz. Z nedostatku odborného časopisu národopisného tiskli také tito pracovníci své příspěvky po časopisech beletristických, mnozí pak dávali svým článkům ráz cause-rií zábavně poučných.