zásluhy Dobrovského také v oboru národopisném; dr. Jun Húsek vydal obšírnou monografii „Národopisná hranice mezi Slováky a Karpatorusy" (1925), v níž shrnul bohatý materiál získaný vlastní činností sběratelskou. Z nejmladších žáků Chotkových se zabývají otázkami národopisnými na př. J. Mjartan, M. Trnavský, V. Budavary, R. Bednařík, E. Bláhová a j.

V činnosti Matice Slovenské, která se vyvíjela utěšeně na př. v oboru jazykovém i národopisném, nastala trapná přerývka vinou některých vůdčích osobností: jejich nerozvážný postup na květnovém zasedání r. 1932 nebyl důstojný ústavu všenárodního, jímž by měla býti Matice Slovenská. Přečetní členové byli mravně donuceni vystoupiti z vědeckých odborů jistě na škodu věci. Doufejme, že zvítězí rozvaha a smysl pro součinnost, jichž jest tolik třeba, jde-li

0 to, aby se plnily veliké úkoly, jež si Matice vytkla v duchu své slavné tradice.

Práce národopisného odboru Matice Slovenské se doplňují s činností, kterou po léta koná Museálna slovenská spoločnosť; také tomuto ústavu, který v těžkých dobách útisku nahrazoval Matici, nastalo v republice Československé období nové a radostnější. Spoločnosť r. 1926 obnovila svou činnost ediční a vydává zase Časopis Museálnej slovenskej společnosti redakcí K. A. Medveckého, předsedy MSS a Jána Gerykai správce musea, jakož

1 Sborník MSS redakcí K. A. Medveckého a prof. Pavla Florka. Oba časopisy mají pěknou úroveň a příznivě svědčí o vědeckém ruchu slovenském. Uložením sbírek v nové krásné budově Slovenského národního musea v Turč. Sv. Martině nastane v dějinách slovenského musea nové nadějné období.

Sbírky z oboru lidového umění také obsahuje státní „Východoslovenské museum v Košicích“, jež se vedením dra J. Poláka v několika letech stalo důležitým střediskem kulturním: pořádá každého roku výstavky (na př. r. 1930 třináct) a podle možnosti budí zájem umělecký v zanedbané oblasti východoslovenské. Košické museum má slavnou tradici, poněvadž již za bývalé vlády maďarské se pokládalo za jedno z nejdůležitějších museí krajinských, avšak dnes slouží osvětovým potřebám slovenským.

R. 1918 bylo v Praze založeno „Československé zemědělské museum, ústav pro studium a povznesení venkova", jež se v několika letech stalo institucí velice významnou, vytvořivši odbočky v Brně, v Opavě, ve Frýdku, v Bratislavě a v Mukačevě. Zejména museum bratislavské, jež zahájilo činnost r. 1930 v nové monumentální budově, může se státi mohutným střediskem práce národopisné. Nákladem Českoslov. zem. mus. a redakcí prof. J. Kazimoura vychází „Věstník Českoslov. zem. mus.44 (r. 1932 ročník V.), který si rychle našel pole působnosti a prohloubil svůj obsah, takže dnes jest na úrovni našich nejlepších časopisů odborných. Jako příloha Věstníku vychází „Věstník svaz.u československých museí4' podávající zprávy o vývoji museí sdružených v „Svazu československých museí44. Svaz tvoří nyní organisační středisko museí krajinských, o něž se tak dlouho usilovalo a podporuje úspěšnější vývoj péčí o součinnost, sjezdy delegátů atd. Svaz počal vydávati r. 1925 „Musejní obzor", věnovaný museologii a zájmům svazovým, redakcí dra Karla Gutha.

Na I. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze r. 1924 navrhl vynikající filolog a národopisec bulharský prof. dr. Ivan Šišmanov resoluci žádající, aby bylo v Praze zřízeno „Šafaříkovo museum národopisné44 pro srovnávací studium slovanského národopisu. Resoluce byla jednomyslně přijata; na II. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Polsku se pokračovalo v jednáních o organisaci a prodlením dalších let se celá akce přičlenila k Slovanskému ústavu v Praze. Přes nepříznivé poměry hmotné se pokračuje v pracích přípravných, jež řídí prof. Karel Chotek.

Naukové práci se dostalo nového střediska československého založením „Učené společnosti Šafaříkovy44 v Bratislavě. Podnět dal prof. Albert Pražák v akademickém senátu university Komenského v Bratislavě r. 1925. Myšlenka se ujala a r. 1926 byly stanovy společnosti schváleny. Společnost má třídu duchovědnou a přírodovědeckou a usnesla se na ustavující valné hromadě koncem r. 1926 vydávati vědecký časopis, pečovati o činnost přednáškovou a z úkolů speciálních si vytkla zejména podporu antropologického výzkumu Slovenska, obnovení sběratelské práce v oboru práva obyčejového na SJovensku atd. Časopis „Bratislava", který je orgánem Společnosti, vychází od r. 1927 čtvrtletně a bedlivě sleduje také práci národopisnou; zejména příspěvky dra Viléma Pražáka a j. se dotýkají hmotné kultury lidové, dějin národopisu atd. atd.

Na podnět presidenta republiky Československé, T. G. Masaryka, byl založen v Praze Slovanský ústav zákonem z r. 1922.126) Na prvním valném shromáždění, které se konalo počátkem r. 1928, prof. L. Niederle uvedl, že Slovanský ústav bude „podporovati a uskutečňovati všecka vědecká badání, směřující k prohloubení a objektivnímu poznávání slovanských zemí a národů . . ." (Ročenka Slov. úst. Sv. I., str. 21.) V tom smyslu Slovanský ústav prospívá také slovanskému národopisu jak činností iniciativní a podpůrnou (udělováním podpor, cestovních stipendií atd.), tak činností publikační. Tu jest zejména třeba uvésti vydávání rozsáhlého díla prof. dra Jiřího Polívky „Slovanské pohádky44 (1932). Zatím vyšel sv. I. obsahující vedle úvodu výklady o pohádkách východoslovanských. Nejlepší znatel lidového podání slo-