VII. DOBA PŘÍTOMN (1918—1932)

Dobytím státní samostatnosti přibylo nových, vážných úkolů našemu národopisu, hlavně na osvobozeném Slovensku a na Podkarpatské Rusi, přičleněné k republice Československé, poněvadž nepřízeň vlád maďarských obě země dlouho zbavovala podmínek volného rozvoje vědeckého. Rozmach života kulturního prospěl národopisu především prohloubením a zdokonalením organisace.

Rozvoji naukové práce národopisné vydatně pomáhá založení středisek badatelských na dvou nových universitách: na universitě Masarykově v Brně prof. V. Suk, žák prof. Jindřicha Matiegky, vybudoval antropologický ústav, který zdárně organisuje práci a sbírá látku, přihlížeje k východním oblastem našeho státu, zejména k Podkarpatské Rusi; na universitě Komenského v Bratislavě profesor všeobecného národopisu Karel Chotek v 1. 1921—1932 vytvořil národopisný ústav a dovedl vzbuditi zájem o vědecký národopis v několika horlivých pracovnících mladších, kteří jeho vedením nabyli odborné průpravy, podavše také výsledky vlastní činnosti naukové. Karel Chotek (* 1881), žák Niederlův a Matiegkův studoval všeobecný národopis a antropologii v Leydenu, kdež se zabýval hlavně holandskou Ind í, v Berlíně, v Paříži a v Curýchu. Rozsáhlými cestami po Evropě, po Spoj. st. severoamerických a po zemích slovanských důkladně poznal světová národopisná musea a získal si všestranné znalosti odborné. Výtěžkem dvojí cesty na Kavkaz byla monografie o rus. kolonisaci na Kavkaze (Sbor. Čes. spol. zeměv. 1910) jakož i rozpravy „Abchazia a Abchazci" (tamt. 1915), Čechové na Kavkaze" (Nár. v. čs. 1910) a j. Vedle národopisu všeobecného se Chotek zabývá národopisem československým, jak svědči rozpravy: „Cerovo" (Národop. věstn. českoslov. 1907), jeden z prvních pokusů podati soustavný popis zajímavé oblasti; „Staré typy valašského domu" (tamt. 1916), shrnující výsledky podrobných pozorování. Prof. Chotek po léta pracuje v Národopisné společnosti českoslov. a mimo jiné obnovil starší návrhy, aby se vydávala národopisná encyklopedie. (O jeho činnosti v tom směru srovn. výše str. 421). Od r. 1921 prof. Chotek působil v Bratislavě, v době poměrně krátké vybudoval náš první vědecký ústav národopisný a kromě toho řídil rozsáhlé práce sběratelské v součinnosti s Maticí Slovenskou. Monografie „Etnické rozdíly v antropologii dítěte" (Sbor. prací fil. fak. univ. Komenského 1913) podává ukázku práce široce založené; prof. Chotek si opatřil materiál, který v tom rozsahu u nás ještě sebrán nebyl. Další ukázkou velikého díla o slovenském národopise jest studie „Poznámky k národopisu Slovenska" (Národop. věstn. českoslov. 1924). Prof. Chotek v poměrech namnoze obtížných založil vědecký ústav pozoruhodné úrovně, podporoval národopisnou práci nadějné družiny svých žáků a svou prací badatelskou si připravil látku k rozsáhlým dílům. Po převratu prof. Chotek pracoval jako expert na mírově konferenci v Paříži a zúčastnil se spolu s pí. R. Tyršovou a j. prací při výstavě našeho lidového umění v Paříži r. 1920.

R. 1919 na samém počátku svobodného života v samostatném státě vláda československá obnovila Matici Slovenskou, jejíž zrušení r. 1875 bylo tak zjevným dokladem násilnických metod bývalé vlády maďarské. Matice Slovenská zřídila patero odborů vědeckých, mimo jiné také odbor národopisný, který si vytkl úkoly sběratelské i vydavatelské. V knížce „Páť rok o v Matice Slovenskej 1919—1923", kterou sestavil tajemník dr. Štefan Krčméry (1924), prof. Karel Chotek otiskl „Program slovenského národopisného súpisu", obsahující návod pro sběratele a pracovníky národopisné. R. 1922 Matiční správa počala vydávati „Sborník Matice Slov. pre jazykozpyt, národopis a liter, historiu", obsahující také důležité příspěvky národopisné. Činnost národopisného odboru Matice Slov. se nejvýznamněji projevila na poli sběratelském. Český učitel Karel Plicka, vynikající hudebník, počal zapisovati písně slovenské a v krátké době od r. 1923—1926 vykonal dílo vskutku pomníkové: jeho sbírka obsahovala 7000 nápěvů a 10.000 tekstů. Od té doby však počet mnohonásobně vzrostl zejména důležitými zápisy z krajů východoslovenských, jichž se dřívější činnost sběratelská sotva dotkla a kromě toho přibyl nový velmi cenný materiál obrazový. K. Plicka, vynikající fotograf, na svých cestách po Slovensku pořídil tisíce snímků, jejichž výjimečnou hodnotu vědeckou i uměleckou ocenili badatelé domácí i cizí a v posledních letech vytvořil také vzácné filmy, znázorňující výjevy ze života slovenského lidu. Jsou to zatím filmy: „Za slovenským fudom" a „Po horách, po dolách". Tyto národopisné filmy zůstanou předůležitým dokumentem ceny trvalé. Z bratislavských žáků prof. Chotka horlivě pracuje dr. Ant. Václavík (srovn. dále od. 3.); dr. Vilém Pražák vydal důležité studie „Slovenské lidové výšivky" (Bratislava 1927—28), pozoruhodné zejména novým pojetím metodickým. Rozsáhlá monografie „Dobrovský a národopis" (tamt. 1929) soustavně zpracovala celou dostupnou látku a objasnila budovatelské