Úsilí udržeti zájem o národopis československý doma a probouzeti jej v cizině, se dostalo významného střediska založením Společnosti Národopisného musea českoslovanského a otevřením sbírek v nových místnostech, v letním zámečku v zahradě Kinských. Prodlením let přibývalo předmětů, takže místnosti ani zdaleka nestačily, přibývalo také návštěvníků z Prahy i z venkova, školních výprav, rostl počet cizinců, turistů i odborníků, z nichž mnozí navázali styky se Společností Nár. musea, jiní otiskovali stati a zprávy v publikacích společnosti atd. Cizina se obracela na museum se žádostmi o informace, ale také instituce domácí si zadávaly zpráv a poučení, zapůjčení předmětů, fotografií atd. Společnost Národopisného musea českoslov. sice trpěla neutěšeným stavem hmotným, ale pokračovala ve své činnosti ve všech směrech, pečovala o evidenci sbírek soukromých, řídila dotazníkové akce (na př. r. 1913 o blatských výšivkách), pořádala výstavy, vydala příruční národopisnou mapu národa českoslovanského prací A. Boháče, který zpracoval hranici národnostní a Fr. Trávnička, který zakreslil hranici nářeční, chystala veliké dílo o českém domě atd.

Do těžkého pětiletí světové války Společnost vstupovala s oslabeným základem hmotným — sněm nezasedal a proto nebyly vypláceny zemské podpory —, ale zato měla rozsáhlé sbírky, cennou knihovnu, archiv fotografický i listinný, především však prodlením let získala vůdčí místo v organisaci naší práce národopisné.

Přes tíseň let válečných provedla celou řadu oprav, na př. nově upravila knihovnu a skladiště památek a podporovala zejména činnost publikační, jak svědčí rozsah Národopisného věstníku, který v letech válečných vzrostl. Bylo to důležité v době, kdy Český Lid přestal vycházeti a kdy i jiné časopisy zmenšily svůj rozsah. Lze říci, že Společnost vítězně překonala osudnou dobu 1914—1918, vstoupila do nového období státní samostatnosti vnitřně ucelená, pevná a byla v tom směru jakoby symbolem zdravé organisace našeho národo-pisu vůbec.

R. 1874 Vítězslav Hálek ve feuilletonu Nár. Listů (18. IX.) důtklivě vyzýval sběratele, aby nekazili národních pohádek. Soudil, že „nejkrásnější drahokamy" jsou již sebrány, že zbývají jen paběrky, avšak žádal, aby se i jim věnovala pozornost bedlivá. Téměř po čtyřiceti letech, v předvečer světové války vyšlý dva svazky „Povídek kladských", v nichž spolehlivé zápisy /. Št. Kubína doplnil znamenitým komentářem Jiří Polívka. Tato sbírka, již právem pokládáme za jedno z vrcholných děl národopisu československého ve zkratce znázorňuje úspěšný rozvoj našeho národopisu od let sedmdesátých do světové války; ukazuje, jak se rozšířila základna, jak se prohloubily metody, jak přibylo látky. Do r. 1914 národopis československý v několika oborech dosáhl úrovně světové a měl pevné místo v souboru vzdělanosti národní. Proto ani v období válečním práce nepřestala, naopak v některých oborech oživla a mnohé podněty provádí doba přítomná v poměrech příznivějších. Kritické metody badatelské neoslabily buditel-ské síly našeho národopisu, jak se obávali zastánci názorů starších, ano lze říci, že právě za války byl vědecký národopis důležitou složkou kulturního odboje, poněvadž sílil víru v samostatnost. Ilspěch díla „Moravské Slovensko" vydaného redakcí L. Niederla r. 1918, vydává o tom svědectví nad jiné památné. Tento první svazek národopisné encyklopedie symbolicky naznačoval syntetické úkoly doby přítomné.