vanského pojednal o pramenech, podal historicko-bibliografický přehled o pohádkách u Velko-rusů, Bělorusů, Ukrajinců, jakož i o ruských pohádkách v Evropě západní a připojil 3 kapitoly analytické o stilistice východoslovanských pohádek, o bytostech pohádkových a o jejich jménech, o slovech a věcech. Podle svazku I. lze souditi, že se naší literatuře národopisné dostane základního díla o pohádkách slovanských.

Zákon z r. 1922 o zřízení Slovanského ústavu mimo jiné uvádí, že Slov. ústavu „náleží také vědecké zkoumání Slovenska a Podkarpatské Rusi" (Ročenka Slov. úst. I., str. 1). K tomu cíli byl zřízen zvláštní „Sbor pro výzkum Slovenska a Podkarpatské Rusi", přičleněný k Slov. ústavu, ale jinak samostatný. Základní jmění Sboru tvoří dar presidenta republiky, T. G. Masaryka. Podle jednacího řádu, jejž sestavil univ. prof. Karel Chotek, nynější jednatel, Sbor chce doplňovati práci institucí starších jako Matice Slovenská a Učená společnost Šafaříkova činností publikační, jakož i přednáškami, poskytováním cestovních podpor atd. Sbor připravuje řadu kompendií, jež shrnou výsledky vědeckého výzkumu Slovenska: jde o „Slovenskou encyklopedii", jejíž sv. VI. bude obsahovati národopis a antropologii. Redakce tohoto svazku a vrchní redakce celé encyklopedie byla svěřena prof. Karlu Chotkovi.[127] V Knihovně Sboru pro výzkum Slovenska a Podkarpatské Rusi" vycházejí práce přírodovědecké, filologické, literárně dějepisné a jako sv. V. (1932) kniha prof. dra Jana Húska „Hranice mezi zemí Moravskoslezskou a Slovenskem", studie národopisná. Autor si vytkl za cíl „osvětliti, do jaké míry působila tisíciletá politická hranice uherská na etnografickou diferenciaci téhož kmene slovenského, usazeného po obou jejích bocích". (Uv. d. str. 8.) V XVI kapitolách autor pojednal o poměrech sociálních a hospodářských, o životě v obci a v rodině, o kultuře hmotné i slovesné atd., aby dokázal, že politické hranice mezi moravskými Slováky, Valachy a Slováky uherskými nedovedly odloučiti tyto tři kmeny jednoho národa, poněvadž mezi nimi nebylo a není hranic etnografických, ačkoliv se vláda maďarská všemožně pokoušela o to, vybudovati trvalou přehradu mezi obojí oblastí. Kniha Húskova má význam jako svědectví národopisné jednoty mezi sousedními oblastmi moravskoslezskými a slovenskými a tím potvrzuje jednotu národa československého. Zvykosloví a jiné rysy ovšem ukazují, že kraje západoslovenské jsou ve svém vývoji ještě na úrovni starší (o 1—2 pokolení) než sousední kraje moravskoslezské. Střediska velice důležitého se nám dostalo zřízením „Státního úřadu statistického", jehož předseda dr. J. Auerhan vyniká jako jeden z nejlepších znatelů československých menšin za hranicemi. Přečetné rozpravy Auerhanovy z oboru statistického a monografického namnoze zasahují také v oblast národopisnou. O práci dra Ant. Boháče srovn. dále.

První říšský sjezd učitelů vysokoškolských v republ. československé (r. 1922) v sekci národopisné uvažoval o účelné organisaci badání národopisného. Z vědeckých sjezdů posledních let jest třeba uvésti I. sjezd slovanských geografů a etnografů v Praze r. 1924, spojený se zájezdy na Moravu a na Slovensko; téhož r. „Institut international ďanthropologie" v Paříži uspořádal sjezd v Praze a zájezd na Moravu. Přednášky a referáty vyšly v publikacích sjezdových.128) R. 1924 a 1925 byly dva sjezdy národopisných pracovníků československých, jeden v Praze, přičleněný k sjezdu slovanských geografů a etnografů, druhý v Brně v době národopisných slavností. Mezinárodní ústav pro spolupráci intelektuálů „Institut international de Coopération intel-lectuelle" uspořádal mezinárodní sjezd pro lidové umění „Congrěs international des arts populaires" v Praze r. 1928 s bohatým pořadem přednášek a referátů.

R. 1929 se konal v Praze, v Brně a v Bratislavě na pamět stého výročí smrti Josefa Dobrovského I. sjezd slovanských filologů, který se také zabýval otázkami národopisnými. Přednášky sjezdové obsahuje „Sborník prací I. sjezdu slovanských filologů v Praze 1929." (Sv. II. 1932.) Z oboru národopisného lze uvésti na př. tyto: Filaret Kolessa se zabýval rozborem písní lidových, společných Ukrajincům, Polákům, Slovákům a Čechům; AI. Kolessa podal referát o studiu slovanských apokryfů; N. Deržavin pojednal o Perunovi v slovanském folklóru; J. Pátá o lužickosrbských lidových podáních prosaických; Ant. Stránský o památkách výtvarného umění v lidové epice srbské; S. Orlov o archivech slovanských dětských her a písní; E. Maglerová o ruských písních svatebních a j. Z činnosti výstavní po r. 1918 vynikla hlavně výstava našeho lidového umění v Paříži r. 1920. Nejpřednější odborníci L. Niederle, K. Chotek, Renáta Tyršova, M. Wankelová a j. vytvořili dílo významné. Francouzskou veřejnost informoval v době výstavy prof. K. Chotek, články o našem národopise v „Revue parle-mentaire" (1920) a v časop. „Ĺart et décoration" (1920). Z nových časopisů vědeckých" si všímají našeho národopisu „Revue des études si a ves", kdež /. Horák otiskl (r. I.) podrobný knihopisný přehled českoslov. publikací národopisných od let devadesátých; z jiných časopisů přinášejí úvahy o našem národopise „Le Monde slavě", „Lud slowiaň-ski", „Zeitschr. fiir slav. Philologie", „Zeitschr. des Ver. fiir Volkskunde" a vedle jiných časopisů cizích také naše přední revue slavistická „Slavia".