V rozvoji Národopisné společnosti českoslovanské nastalo nové důležité období r. 1922, kdy odevzdala Národopisné museum zemské správě, poněvadž nemohla z vlastních prostředků udržovati činnost musea za změněných poměrů po válce. Sbírky byly přičleněny jako samostatné oddělení k souboru Národního musea a Národopisná společnost se nyní soustřeďuje na činnost vydavatelskou, především na pokračování v rozsáhlém „Národopisu lidu českoslovanského" a na vydávání Národopisného věstníku českoslov.

Národopisná encyklopedie vyžaduje součinnosti pracovníků krajinských, jichž však není mnoho; proto se Národopisná společnost rozhodla uspořádati na jaře r. 1926 národopisné kursy pro učitelstvo škol národních, občanských i pro profesory škol středních. Šlo o to, povzbuditi posluchače k práci národopisné a dáti jim odborný návod. Přednášky, jež proslovili univ. prof. Jiří Horák, univ. prof. Karel Chotek, Ladislav Lábek, ředitel Národopisného musea v Plzni, dr. Frant. Pospíšil, správce národop. oddělení Zemského musea v Brně a univ. prof. dr. V. Suk, měly ráz všeobecný a vytkly si za úkol seznámiti posluchače se základy vědeckého národopisu i prakse musejní. Povzbuzena úspěchem, Společnost uspořádala kursy po druhé r. 1927 a přihlížela k tomu, aby přednášky podávaly účastníkům kursu výklady o jednotlivých stránkách lidové kultury hmotné i duchové a doplňovaly všeobecné přednášky kursů r. 1926. Účast při druhém kursu byla větší než r. 1926.129) Nákladem Národop. spol. počala vycházeti Národopisná knihovna, obsahující dílem přednášky proslovené v kursech, dílem menší monografie. Až dosud vyšly tři svazečky: 1. Lad. Lábek: Nástin praktické museologie (předn. na kursech); 2. V. Suk: Antropologie a národopis (předn. na kursech); 3. J. F. Svoboda: Zvoničky na moravském Horácku. (Monografie, jejíž cenu zvyšují hojné ilustrace.) Vedle činnosti publikační Společnost měla na paměti přednášky a uspořádala ř. 1930 spolu s Českoslov. museem zemědělským cyklus „Naše Slezsko", celkem 7 přednášek, jež podaly názorné výklady o poměrech historických i zeměpisných, o kultuře hmotné i duchové. Národopisná společnost tedy plní svůj program, pokud stačí prostředky a soustřeďujíc se na činnost publikační, snaží se dále sloužiti svému poslání. (Podrobnější údaje o činnosti publikační srovn. dále.)

Národopisné museum, přičleněné nyní jako samostatné oddělení k souboru Národního musea, potřebuje rozsáhlejších místností i hojnější podpory hmotné, aby mohlo plniti všecky mnohostranné úkoly, ale vyvíjí se organicky na pevných základech vybudovaných prací předešlých desetiletí. Po dru V. Fabiánovi (+1931), který drobnějšími články přispíval také do Ces. Lidu i do Národopisného věstn. českoslov., byla pověřena správou musea r. 1932 dr. Drahom. Stránská. Žákyně národopisné školy Cvijiéovy, dr. Stránská důkladně poznala oblast jihoslovanskou a srovnávacími studiemi z oboru lidové kultury hmotné záhy osvědčila sčetlost i důkladnou znalost lidu československého z vlastního názoru. Výsledky své sběratelské činnosti v Podkrkonoší uložila v rozsáhlé rukopisné sbírce lidových písní, kterou český výbor Státního ústavu pro lidovou píseň ocenil jako vzornou ukázku soustavné činnosti sběratelské. Odborné stati dr. Stránské se zabývají hlavně lidovým krojem; srovn. na př. články „Příspěvky ke slovenským tkanicím a pletenicím" (Národop. věstn. čsl. XIX. 1926), „Ze studia slovenských krojů" (tamt. XX. 1927), „Přís p ě vky o oděvacích plachtách v Tren-čansku" (tamt. XXII. 1929) atd. Výsledky podrobných studií zvykoslovných podává obšírná monografie „Lidové obyčeje hospodářské. Zvyky při setí" (tamt. XXIII. nsl. Též ve zvi. otisku), cenná zejména proto, poněvadž se týká oboru, který u nás dlouho ležel ladem a podává důkladný rozbor, svědčící o bezpečné průpravě metodické i o znalosti pramenů. Národopisné museum pokračuje ve své činnosti propagační a výchovné zejména pořádáním občasných výstavek, z nichž uvádím na př. výstavku lužickosrbskou (r. 1925), výstavku slezských krojů a výšivek, výstavky děl některých umělců výtvarných, na př. Ant. Waldhausera, L. Kuby, O. Bubeníčka a j. Na r. 1933 Museum připravuje výstavu tatranskou.

Státní ústav pro lidovou píseň[130] vznikl hned po převratu r. 1919 ze staršího podniku bývalé vlády rakouské. R. 1902 ministr kultu a vyučování dr. W. Hartel zahájil akci, jejímž cílem bylo vydati výbor lidových písní všech národů rakouských. Šlo původně o podnik soukromého nakladatelství, ale záhy se prací přípravných ujal stát a na podnět ministerstva vznikly v jednotlivých zemích rakouské polovice býv. říše pracovní výbory, které sbíraly látku a připravovaly vydání, jež mělo podati soubor, pokud možno, úplný lidových písní jednotlivých národů rakouských, a to jednak látku tištěnou, jednak výsledky soustavné činnosti sběratelské.

Práci řídily výbory, střediskem organisačním byl hlavní výbor, v němž zasedali odborníci z jednotlivých zemí. V Čechách ministerstvo zřídilo 2 výbory (český a německý), pro Moravu a Slezsko také dva (čes. a něm.). Organisace našich výborů byla provedena r. 1906: předsedou českého výboru byl Otakar Hostinský, moravskoslezského Leoš Janáček. Oba naše výbory vydaly spisky obsahující zprávy o podniku i pokyny sběratelům a kromě toho český výbor rozeslal návod k zapisování tekstů; činnost sběratelská se rozvíjela velice slibně zásluhou horlivých pracovníků z kruhů učitelstva na školách obecných i občanských. Chtěje utužiti vztahy mezi