Jak patrno, první povšechné části programu, hledící přirozeným způsobem k celému území a k fysické i duševní podstatě veškerého kmene českoslovanského, byly širokou půdou, na kterou se mělo postaviti vše, co by zobrazovalo českoslovanský lid vesnický — tedy tu čásť národa, která ve svojí svéraznosti se nejvíce zachovala a šířící se obecnou kulturou až dosud nejméně své rázovitosti pozbyla. Účelem této výstavy bylo tedy zobrazení veškerého života a veškerého bytu českoslovanského lidu vesnického — a nikoliv snad jen výsledků jeho práce, jeho výrobků hospodářských nebo řemeslných. Proto příslušel jí právem název českoslovanské výstavy národopisné.

Ku provedení všech potřebných prací navržena byla v listě tato organisace:1. odborné výbory v Praze a jejich jednatelstva (krajinské a místní odbory) v Čechách, 2. výbor v Brně a jeho jednatelstva v Olomouci, na ostatní Moravě a ve Slezsku, 3. výbor v Turčanském Sv. Martině a jeho jednatelstva v Uhrách na Slovensku a 4. ústřední výstavní výbor v Praze. Výdaje výstavy — navržené pro rok 1893 a počítající s možným použitím obsáhlým různých zařízení, budov atd. z výstavy jubilejní — měly se krýti subvencemi a výtěžkem výstavy.

Pokud šlo o založení národopisného musea, domníval jsem se, že by mohlo býti zřízeno jako součástka a podstatný doplněk Musea království českého, těšícího se již tehdá nové zemské budově. Ale soukromé informace ukázaly, že z různých příčin na tuto možnost nelze nijak spoléhati. Proto nezbylo, leč vytknouti za cíl zřízení samostatného musea národopisného a následkem toho i zvláštní společnosti národopisné, která by vedla museum a stala se vůbec ohniskem národopisného ruchu.

List, obsahující všechny tyto návrhy a datovaný ze dne 7. července r. 1891 byl zaslán četným jednotlivcům spisovatelům a zvláště pracovníkům v oboru národopisném, umělcům, redakcím časopisův — od kterých došel ihned sympatického přijmutí a uveřejnění, čímž dostaly se návrhy na nejširší veřejnost — dále poslancům na sněmu království Českého, bez jehož podpory bývala by výstava nemožná, členům zemského výboru království Českého, zástupcům městské rady pražské, některým spolkům a korporacím, zvláště výkonnému výboru jubilejní výstavy, — od něhož mohla příští výstava nadíti se i beze všech peněžných obětí různého a velice vítaného přispění — a vůbec na nejrůznější místa, u kterých bylo možná se nadáti porozumění a mravní i hmotné podpory.

Důvěra, že se dostane věci hojného porozumění, nijak nezklamala. Se všech stran vyjadřován byl povzbuzující souhlas, radost, nadšení, ano i ochota ku práci a to i od některých jednotlivců, ku kterým zvěst o návrzích došla jen cestou časopiseckou. Takůřka přes noc se ukázalo, že projevená myšlenka všude zachytila a zažehla. Povaha došlých odpovědí chovala v sobě téměř příkaz, aby se bez prodlení vykonaly všechny kroky k uskutečnění toho, co se potkávalo takořka s jednomyslným souhlasem.

Radostnému příkazu bylo radostně vyhověno. Všechny přátely národopisu, kteří přijali myšlenku národopisné výstavy za svou, a vedle nich i mnohé jiné, pozval jsem tištěným oběžníkem ze dne 22. července ke schůzi do malé zasedací síně na Staroměstské radnici pražské ku dni 28. července 1891 o 6. hodině večerní. Bylo sice odvážno v tu dobu svolávati nějakou důležitější schůzi, k níž dostaviti se neměl nikdo určitou povinnost. Nastalým letem utuchá pravidlem interes k vážným záležitostem — a zvláště v takových vedrech, jaká panovala toho roku v Praze koncem července a v čase školních prázdnin. Prchalť před úpalem slunce a horkem, sálajícím ze zdí a dlažby, na venkov každý, kdo vůbec Prahu mohl opustit, a myšlení těch, kteří v ní přece museli zůstati, bylo skorem úplně zabráno jubilejní výstavou, postupující ku svému zenithu Tím radostnější překvapení způsobila schůze: dostaviloť se k ní z blízka a z dáli tolik účastníků, že malá síň Staroměstské radnice nemohla je pojmouti. Odebrali se tedy všichni přítomní do velké síně zasedací.

Již ten úkaz svědčil o mimořádném interesu celé veřejnosti. Ale svědectví ještě daleko výmluvnější podala v tom směru schůze sama neobyčejně živým a při tom věcným rozhovorem, při kterém nešlo o to, zdali, nýbrž pouze kdy se mají provésti podané návrhy. Za předsedu schůze zvolen Moravan, konsistorní rada J. Wurm, který k vůli schůzi z Olomúce schválně vážil cestu do Prahy, za zapisovatele dr. Č. Zíbrt. Byv k tomu od předsedy vyzván, promluvil jsem o účelu schůze a navrhl tuto resoluci:

»1. Roku 1893 budiž provedena v Praze Národopisná výstava českoslovanská; všechny přípravné práce vznášejí se na výbor, jenž k tomu účelu se zvolí. 2. Z předmětů výstavy založí se Národopisné museum českoslovanské. 3. Sbírky výstavy a musea sloužiti budou za podklad k vydávání národopisné encyklopaedie českoslovanské. 4. Ke všem těmto pracím zřídí se Národopisná společnost českoslovanská. Přípravnému výboru se ukládá, aby pro ni vypracoval stanovy a vymohl jim úředního schválení. Jakmile se ustaví národopisná společnost, přejde na ni hlavní vedení prací, od přípravného komitétu prozatímně konaných, jakož i péče o provedení musea a vydávám encyklopaedie.«

Rozpravy o podaných návrzích súčastnili se dr. Em. Kovář, dr. K. Mattuš, dr. Jan Vlček, Frant. Dvorský, dr. S. Heller, prof. Ad. Černý, prof. dr. J. Kvíčala, prof. dr. J. Thomayer, red. Ad. Srb a F. A. Šubert. Provedení národopisné výstavy těšilo se souhlasu téměř jednomyslnému; mínění rozcházela se jen o tom, má-li se ihned vzíti za cíl provedení všech návrhů, či prozatím jen uskutečnění Národopisné výstavy. I shodnuto se posléze, že k úradě o tom se má ze shromáždění zvoliti prozatímný výbor a přijata jednohlasně resoluce tohoto znění: »Shromáždění přátel národopisu českoslovanského dne 28. července r. 1891 ve veliké síni radnice Staroměstské, přesvědčeno jsouc o důležitosti národopisné výstavy a uznávajíc v zásadě také prospěšnost ostatních návrhů, v resoluci F. A. Šuberta obsažených, odkazuje tuto resoluci k bližšímu prozkoumání prozatímnému výboru, který bude zvolen, se žádostí, aby tento výbor o jejím obsahu do tří neděl novému shromáždění zprávu podal a určité návrhy předložil« —

Do přípravného výboru byli pak zvoleni: za král. hlavní město Prahu Vojta Náprstek, dr. Jan Vlček a Erben, za výkonný výbor jubilejní výstavy J. Otto a R. Jahn, dále Moravan dr. J. Herben, Slovák Jar. Vlček, dr. Bernat,