a vědecky zkušebné. — Mimo to mluvil program v úvodu o stránce dušeslovné, ale v prováděcích odstavcích opominul vytknouti, jak by se měla zobraziti.

Program tento lišil se od prvotního v podstatě pouze tím, že ve smyslu přání projeveného v první schůzi přátel národopisu přijal ku znázornění vedle lidu vesnického též lid dělnický a maloměstský. Jinak shodoval se s prvotním ve všech hlavních a podstatných částech, rozváděje při tom šíře některé prvotně stručné údaje. Tomuto novému programu bylo vytknuto, že jednotlivými odstavci neřeší otázku programu, nýbrž spíše installace a provádění výstavy, čímž vznikla v něm jistá nesystematičnost a kromě toho i nezřetelnost. Tak na př. modelům a vyobrazením staveb vesnických přikazoval se tu zvláštní oddíl, kdežto v programu patřil tento odstavec hned do odstavce o stavbách a sídlech lidu vesnického; slavnosti národní nepřipojoval program ku zvykům a obyčejům, nýbrž zařadil je mezi stavby a figuríny se strany jedné a modely staveb se strany druhé.

Chorvatský kroj na Moravě.

Kresba J. Manesa z let padesatých.

Výbor jednal o tomto komisí navrženém programu dne 7. října a po dlouhém rozhovoru, ve kterém jej v podstatě přijímal, odkázal jej znova komisi, aby jej doplnila na základě nového usnesení v této schůzi výboru učiněného. Ve smyslu návrhu J. Erbena a hraběte Harracha — který byl zvolen za předsedu výboru — ustanoveno totiž, že Národopisná výstava českoslovanská nemá se obmezovati pouze na lid českoslovanský, nýbrž že má obsáhnouti celý národ českoslovanský bez rozdílu, tedy i šlechtu, vyšší inteligenci světskou i duchovní, třídy oficielní a velký průmysl, a to nejen v přítomnosti, nýbrž že má zároveň podati obraz rozvoje veškerého národa z celé jeho minulosti až na naše dny a kromě toho vliv národnosti české na národnosti sousední.

Návrh tento oslnil vytknutím cíle pro národopisnou výstavu přímo idealního. Provedena jsouc v těchto nejširších hranicích, byla by Národopisná výstava českoslovanská nejdokonalejší národopisnou výstavou, jakou by si jen bylo možno pomysliti. Ale tato nejvyšší žádoucí dokonalost trpěla vadou, která v první chvíli byla přehlédnuta od většiny výboru — vadou prosté nemožnosti. Nestačilať by na provedení této zásady ani celá desetiletí nejusilovnější práce, ani miliony nákladu, dostihnutí tak velikého cíle bylo prostě vůbec nemožné. Bylo by nemožné nejen v národě našem, nýbrž u každého národa vůbec.

Nicméně, když usnesení se stalo, nezbylo leč jemu se podříditi, v komisi rozšíření programu zatím provésti — a případnou změnu jeho ponechati době příští. Doplněný v tom smyslu program byl přijat ve schůzi výboru dne 14. října a na to také uveřejněn. Při tom však bylo opominuto rozvésti onu povšechnou zásadu všeobecnosti a histo-ričnosti v určité obory a meze, v určité punkty. Trpěl tedy přijatý program v nové své části nejen povšechnou vadou