Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 44

Slezska, grunt hanácký, statek horácký, chalupa od Břeclavy a slovácká vinná búda z Moravy. K těmto stavením národopisným, pořizovaným nákladem výkonného výboru družila se moravská osada valašská, na kterou výkonný výbor dal částečnou subvenci, statek slanský, pořízený nákladem okresu a města Slaného, a soukromá stavení rybárny a rychty.

Vedle této velké skupiny staveb lidových vyžadovalo mnoho práce a nákladu postavení Staré Prahy— malého náměstí staroměstského z konce XVI. a začátku XVII. věku. Dále bylo nutno zříditi nákladem výkonného výboru budovy pro moderní průmysl s přístavbou pro cukrovarnictví, amfitheatr, budovu divadelní a světelnou fontánu, elektrárnu, ochutnavárny, pavilony pro žurnalisty, pro hudbu, šatny, bludiště a jiné menší stavby. Zařízení elektrického osvětlování, položení vodovodů a plynovodů, úprava půdy a cest, zahradnictví — dále rozdělení a úprava národopisného paláce k jeho instalaci, opravy a úpravy různých jiných pavilonů a pořízení velikého počtu výstavních skříní a m. j. — to všechno rozmnožovalo mnohé a nesnadné úkoly i práce výstavního podniku. —

Ku stavbám výkonného výboru družily se stavby národopisného oddělení amerického, prováděné nákladem amerických Čechů, stavby pavilonů pro sokolství (nákladem Sokolské obce), hasičství (nákladem Zemské jednoty hasičské), hradu Kokořína a válečnického oddělení (nákladem Klubu českých turistův), několika velkých a mnohých menších pavilonů restauračních a zábavních, které vesměs soukromým nákladem byly pořizovány.

Celá výstava byla od počátku r. 1895 ohromným staveništěm, na němž pracovaly spousty lidu hlavně tesařského, jehož bylo na výstavě přes 1200. Mimo tesaře byli tu zedníci, truhláři, zámečníci, kováři, klempíři, čalounici a vůbec děl-nictvo všech stavebních živností, byli tu dělníci výkonného výboru, pracující pod vedením jednotlivých zástupců odborů o zařízení jednotlivých výstavních budov, zástupy dělníků zaměstnaných zahradnictvím a upravováním cest, byl tu služební personal soukromých podnikatelů a jiní povolaní a nepovolaní pracovníci a diváci, jejichž zvědavost i přes všechny zákazy si dovedla získati přístup. V Národopisném paláci, pro nějž podal návrh instalace architekt J. Fanta, pracovalo se poslední dobou i v noci.

Ku všemu — aby nikomu nemohlo připadnouti, že všem svízelům jest již konec — vzpomněli si dělníci tesařští, že by jim mohlo býti výhodno, kdyby zarazili na nějakou dobu všechny práce na výstavišti. Bez nich nemohlo býti výstavy. Učinili tedy stávku. Ale ta nepotrvala ani tři dny. Při slušných platech dělnictva, částečným vyhověním jejich přání a důtklivým vystoupením společenstva mistrův tesařských i úřadů byla stávka rychle ukončena.

Kromě prací stavebních zabývaly výkonný výbor a pracující odbory i mnohé starosti jiné. Šlo přede vším jiným o to, aby výstava vynikla nejen počtem, nýbrž i výběrem svých předmětů. Když se ukazovalo, že jich nedochází dostatečný počet, rozvinul výbor a odbory novou účinnou agitaci k získání jich po venkově i v Praze — a když zase v poslední chvíli zasílány byly celé spousty předmětů, bylo třeba činiti náležitý výběr, aby věci rázovité a cenné neutonuly ve spoustě méně význačných.

Péče o náležité zařízení celé výstavy, o instalaci hlavního národopisného paláce, pavilonů pro školství, spolky a j., o náležité zařízení vnitřních prostor staveb lidových — dále o sestavení symfonického orkestru pro dobu výstavy, o řádný personál úřadnický, dozorčí a služebný — to všechno a tisíceré jiné záležitosti drobnější vyžadovaly mnoho přičinění všech k němu ochotných činitelů výstavy.

Poslední měsíc před otevřením pracováno přímo zimničně. Horlivost ku práci došla neobyčejného povzbuzení, když vystupoval na jevo živý interes pražského obecenstva k výstavě předběžnými nedělními návštěvami výstaviště. Dostaviloť se jednu neděli na výstavu přes 22.000 platících osob, ačkoliv tehdy ještě ani polovina budov výstavních nebyla provedena. To účastenství v díle chystaném utvrdilo důvěru ve zdar výstavy ve všech, kdož při ní pracovali — a vzbudilo také ve výboru ochotu k povolení výdajův na jednotlivé části zařízení výstavy, k nimž by jinak stíží se byl kdo odhodlal. —

Slavnostní otevření výstavy určeno bylo na den 15. května a trvání její vymezeno do sv. Václava. Čím více se blížil den, na kterém se měla výstava odevzdat veřejnosti, tím větší horečnost v přípravách všude se rozmáhala a tím větší bylo napjetí — i na výstavišti i v celé veřejnosti. Že by všechny přípravné práce úplně mohly býti ukončeny do otevření výstavy, nebylo lze pomysliti. Však nebylo dosud vůbec velké výstavy, která by byla hotova v den otevření. A při Národopisné výstavě českoslovanské spočíval kromě všeho ostatního na bedrech výkonného výboru a odborův ohromný úkol, o který při jiných výstavách se dělí tisíce soukromých vystavovatelův s jejich silami dělnými — úkol zařízení, instalace výstavy. Ale přese všechny nesnáze poslední doby bylo po neobyčejném napjetí sil přece možno přistoupiti v ustanovený den k otevření Národopisné výstavy českoslovanské — ku slavení toho božího hodu veškerého národa českoslovanského. —

V posledních dnech před otevřením výstavy vykonalo se pozvání J. V. císaře a krále Františka Josefa I. k návštěvě výstavy. Za tím účelem odebrali se do Vídně protektor výstavy starosta pražský Č. Gregor, předseda hrabě Vladimír Lažanský a místopředseda A. Häusler. Dne 12. května byli přijati panovníkem ve slyšení, při němž na oslovení hr. Lažanského odpověděl císař a král nejprve česky, potom německy, že upřímně děkuje za pozvání, že ale čas jeho pro nejbližší měsíce jest již tak zadán, že mu sotva bude možno do Prahy přijet a výstavu navštíviti. Výstavě přál všeho zdaru, podotkl, že očekává při ní klidný a důstojný průběh, vyžádal si vysvětlení o jejím rozsahu a zařízení, vyptával se, jaké účastenství se k ní jeví a zvláště se zajímal o českoslovanskou dědinu s kostelíkem a o Starou Prahu. Když byl promluvil se starostou pražským Č. Gregorem a místopředsedou výstavy A. Häuslerem, propustil deputaci, která ze slyšení získala dojem milý.

Jednotliví členové nejvyššího domu císařského pozváni byli k návštěvě výstavy písemně. V Praze stalo se pozvání k otevření výstavy osobně u místodržitele, nejvyššího maršálka a protektora výstavy. —


Předchozí   Následující