má vše, co po věky vlastní silou svého vrozeného nadání vytvořil pro pravdu, pokrok, osvětu a krásu. — V české chalupě, která dávala lidu našemu vždy největší duševní velikány, zrodila se myšlenka Národopisné výstavy. Sestoupilo se několik obětavých vlastenců, aby myšlenku přivedli v život. Národ náš nadšen pro vše dobré, uchopil se jí, rozvinul největší činnost po všech vlastech, a asi ze 200 místních výstav povstala dnešní výstava velká, uspořádaná v naší král. Praze co dílo veliké a jediné svého druhu.

A vše to, lide český, vykonal jsi vlastní silou a vlastní pílí bez pomoci, bez záštity, bez podpory — a proto nemohu jinak, než puzen citem vděčnosti provolati: Tobě, lide českoslovanský, budiž Sláva, Sláva, Sláva! (Bouřlivé volání Slávy.) Prohlašuji Národopisnou výstavu českoslovanskou za zahájenou.« —

Po těchto slovech zaburácelo opět prostorami paláce nadšené volání Slávy. Když se utišilo, zapěl Hlahol národní hymnu »Kde domov můj«. A sotva ozvaly se první tony a první slova, vpadlo do nich celé shromáždění a jakoby jedněmi ústy zpívalo píseň — vkládajíc do ní celé to pohnutí a nadšení, kterým bylo uchváceno.

Když dozněly poslední zvuky písně a i ten jásavý potlesk, který po ní následoval, počala obchůzka hlavním palácem a celou výstavou, ve které členové výkonného výboru a jednotlivých odborů, zvláště stavebního, dělali průvodčí. Hned při počátku obchůzky, asi o třech čtvrtích na jedenáctou, začal výstavní symfonický orkestr své produkce před národopisným palácem českým chorálem sv. Václava a národní hymnou »Kde domov můj«. Obchůzka děla se od středu paláce jeho pravým — západním křídlem — do českoslovanské dědiny, odtud do průmyslového pavilonu, do Staré Prahy, dále nahoru do hospodářské výstavy, která téhož dne se otevřela, do výstavy města Prahy a do amerického oddělení.

Krátce po půl dvanácté vypuštěn byl balon — řízený českými větroplavci Hůlkou a Vandasem — nesoucí nápis: »Národopisná výstava českoslovanská otevřena« — a nedlouho na to, o polednách, oznamovaly výstřely z hmoždíře, že otevřely se všechny brány výstavy všem vůbec, kdož ji chtěli navštíviti. Zástupové lidu tlačili se o překot točícími se počítadly a každý spěchal, jen aby již uviděl, po čem tak dlouho toužil s celým ostatním národem. —

A my jsme chodili a dívali se na všechno, stáli a mluvili — a nám všem bylo, jakoby kolem nás a nad námi i v celém světě byl veliký svátek... Byl, byl ten veliký svátek, byl v duších a srdcích nás všech ... A bdíce byli

jsme více ve snění nežli v životě skutečném.....

Jako hejno zpěvného ptactva z jižních krajů přiletělo ku slavnostem množství telegramů ze zemí českých, jinoslovanských i cizích. Dávaly výraz radosti, která v těch chvílích proudila srdcem veškerého národa, a tlumočily přání k dokonání a k dalšímu šťastnému průběhu díla. A listy české v těch dnech — od neděle až do čtvrtka — přinášely vedle běžných zpráv o výstavě básně a nadšené články, v nichž ukazováno na význam výstavy a s oprávněnou hrdostí zvláště na tu věc, že dílo tak veliké provedeno jest vlastní silou lidu českého — a to přes všechny ty balvany překážek, které jemu bylo překračovati. A nebylo v těch hodinách různých a rozštěpených táborů: plesal celý a jednotný národ, zapomínaje rád — aspoň na chvíli — že jinak rozdělen jest na strany na sebe nevražící. Vážná a plodná práce jej sjednotila. —

Nazítří, v den pouti svatojanské uspořádala městská rada pražská slavnostní poctu, hostům a zástupcům výstavy. Pozvala je k 11. hodině dopolední na Staroměstskou radnici, kdež je častovala přátelským přijetím a bohatým stolem. Byl to pozdrav matky Prahy výstavě při její prvním kroku do života, byla to přátelská schůzka hlavy království s českými městy Čech a Moravy — a průběhem té upřímné slavnosti byla to okázalá národní manifestace — první z těch mnohých, k nimž došlo prodlením výstavy.

Schodiště i celé první patro radnice bylo ozdobeno rostlinami, květinami a koberci, ve všech třech zasedacích síních zřízeny tabule se zásobami studených jídel a nápojů, tři pokoje přichystány pro besedování užších kroužků společnosti — a vůbec bylo připraveno vše, čím naše královská Praha na jevo dáti mohla pohostinnost.

Shromáždění bylo pozdraveno starostou Č. Gregorem, jenž jménem městské rady srdečnými slovy uvítal milé hosti a zval je k hostině i k zábavě. Jménem venkova děkoval posl. K. Adámek, jménem českých měst purkmistr kutnohorský J. Macháček, jménem Moravanů posl. dr. Žáček, jménem jihoslovanských hostí slovinský poslanec Ivan Hribar a chorvatský poslanec dr. Laginja, jménem Slezanů poslanec P. Gruda, jehož řeč vzbudila zvláště veliké nadšení, a jménem výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské místopředseda prof. dr. O. Hostinský. Závěrečné slovo měl náměstek starostův dr. Jan Podlipný.

Celá domácí slavnost zářila neobyčejnou srdečností — radost každého jednotlivce sdílela se tu s radostí všech ostatních. —

Forma pernikářská

z Jindř. Hradce (1763).