Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 51

Kreslil Viktor Oliva.

POHLED NA VÝSTAVU.

Kus poesie uprostřed běžného denního života, kus báchorky uprostřed skutečného světa — takovým dojmem působila od svého počátku do svých posledních dnů Národopisná výstava. Ta milá, klidná, mateřskou tváří na své příchozí hosty se usmívající dědina, s tím přívětivým dřevěným kostelíkem, jenž neměl na sobě nic velebně chladného, ta zeleň stromů kolem něho, zahrádky chalup a statků, mohutné stromořadí dolní výstavy a nádherná zahrada na volné rozlehlé prostoře části horní — ta Stará, v pološeru večera se tmící Praha, čarovná, tisícerými světly zářící fontána a nesčetné poklady národopisných předmětů umění i skutečného zlata, stříbra a dé-mantův v národopisném paláci — to všechno bylo báchorkou a poesií pospolu, v níž ztrácel se duch a do které stále a stále se vraceli tisícové a statisícové, jen aby znova se mohli podati tomu vědomému aneb i pouze cítěnému kouzlu, jakým výstava uchvacovala.

I pojďme do ní v duchu, vraťme se k ní ještě jednou a opět ještě jednou. Zavřeme oči, vykouzleme si v duchu její obraz, který jsme tolikráte viděli, rozpomeňme se na její obrysy i na všechno, co nás v ní a v její budovách zajímalo a oslňovalo . . . Sněme znova ten vábný, tak dlouho trvalý a přece tak rychle minulý sen — obnovme aspoň ve vzpomínce všechno to, v čem jsme tolikráte a tak rádi tonuli ...


Předchozí   Následující