Tomuto střídání obyvatelstva odpovídají také prameny tĚlesných znaků, které ovšem posuzujeme hlavně jen dle pozůstatků z hrobů vyzdvižených. Ale na tyto proměny měly ještě jiné okolnosti vliv, jako změna přírodních poměrů, změna způsobu živobytí a konečně stálý postup vzdělání duševního.

Projdeme li jednotlivé doby pravěku, zaujímají naši pozornost především zbytky člověka z doby nejstarší — diluvialní. Vedle hojných výrobků ruky lidské objeveny také zbytky koster, z nichž ovšem část pro své pathologické změny se nehodí k určení normalního typu tehdejší doby; to platí hlavně o dolejší čelisti ze Šipky u Štramberka, o níž byl dlouhý spor veden o to, zda náleží obrovskému dítěti, či dospělému člověku se zadrženým vývojem zubů. Z ostatních nálezů uvádíme lebku podbabskou, mosteckou, střebichovickou, část sudslavické a brněnskou, o jejichž stáří vedeny byly také tuhé debaty. Některé z nich vyznamenávají se velmi plochým čelem a silně vyčnívajícími oblouky nadobočními, čímž se podobají lebkám odjinud za diluvialní uznaným (na př. neanderthálské). Ovšem se tento tvar, který ukazuje na nižší stupeň tělesného a duševního vyvinutí, nalézá ještě hojně u lebek doby neolithické a bronzové, ba i u lebek moderních. Nejnověji přistupují k zmíněným lebkám také lebky z naleziště u Předmostí.

Z mladší doby kamenné a z doby bronzové zachovalo se již více lebek a poněvadž pocházejí většinou z hrobů s charakteristickými milodary, odpadá spor o jich stáří. Ale zde se objevují různé typy. Co se mozkové části lebky týče, pozorujeme zde poměrně často lebky značné, ba extremní délky, jakou bychom marně hledali u nynějšího obyvatelstva. Tvar takových lebek nejlépe poznáme, porovnáme-li délku lebky (d) s její šířkou (š) a vypočítáme-li si

index lebky dle formule: index lebky = [š x 100 * )] : d . Lebky z jmenovaných dvou dob vykazují indexy od 60 až něco

přes 75, jsou tedy převážnou většinou dlouhé, ale lebky s indexy 60—65 nejsou, jak již uvedeno, řídké. Průměrný index (t. j. průměr zjištěných indexů) vypočítal jsem z řady popsaných lebek na 72,2. Krátké lebky z dob těchto doposud u nás popsány nebyly; ony kulaté lebky, jaké se nyní častěji vyskytují u obyvatelstva zemí českých, chybějí naprosto. Co se obličeje týče, vykazuje část lebek poměrně vyčnívající a dlouhý nos, vysoké očnice, vůbec poměrně úzkou tvář. U středodlouhých lebek vyskytuje se však často jiný typ s tváří spíše nízkou, s nízkými očnicemi a středním, plochým nosem. Z toho jest patrno, že již tehdejší obyvatelstvo, nebylo jednolité, nýbrž že pocházelo z plemen různého tělesného původu.

Za doby hallstattské byly i u nás mrtvoly spalovány, a zbyly jen nepatrné pomůcky k určení typů: z jednotlivých zachovalých ukázek soudíme však, že se v té době poměry tělesné valně nezměnily. V době latinské vyskytují se však již některé kratší tvary lebek, ještě více však v hrobech z doby stěhování národů; ale střední index zůstává stále ještě pod 80. V hrobech těchto dvou kultur objevuje se častěji typ, který jest svými tvary **) a rozměry dobře charakterisován a který byl německými učenci za původní pravý »germanský typ« prohlášen. Případnější než tento náz v jest ten, který jej označuje co »typ řadových hrobů« ; neboť jest v dobách těch (první polovice prvního tisíciletí po Kr.) i v »řadových hrobech« jiných zemí až do dalekého východu velmi rozšířen a vyskytuje se také velmi často, ba nejčastěji mezi lebkami z řadových hrobů pozdní doby slovanské.

I v hrobech českých této doby***) nalézáme velký počet lebek »typu řadových hrobů«, s posledními sporými zbytky (asi 2 procent) lebek extrémně dlouhých; ale zároveň vystupují již dosti četně lebky krátké, ba některé takřka kulaté. Střední index všech lebek je na 78. Také v obličeji projevují lebky z doby té typy různé. Vůbec jest doba ta nejbohatší na typy lebeční, což jest vysvětlitelno z toho, že se v ní patrně vyskytují vedle některých typů ze starších dob typy nové, přistěhováním přibylé. Zajímavo jest, že od XII. století až na naše dny proměna v tvaru lebky dále týmž směrem pokračovala, ačkoliv nenastalo žádné další značnější přistěhování cizích živlů.

Lebky XVI. století jsou kratší a kulatější a vykazují střední index 81,7, kdežto lebky našich novějších kostnic dosáhly dokonce středního indexu 83,33. Německá kolonisace a nepřátelské vpády hlavně za trvání třicetileté války ukazovaly by spíše na proměnu v opačném směru. Zdá se však, že v tom »boji o život«, který mezi oněmi různými typy nastal, krátkolebý typ byl vytrvalejší, k čemuž mu vedle jiných okolností snad také větší kapacita lebky přispěla.

Co se ostatních tělesných známek týče, upozorňujeme, že v starších hrobech, zvláště z doby kamenné a bronzové se často vyskytuje zvláštní tvar kosti holenní. Kost ta není, jak u nynějšího obyvatelstva, na průřezu trojhranná, nýbrž více plochá, čímž nabývá kost tvaru šavlovitého (platyknemického).

Jakou barvou vlasů a očí se nejstarší obyvatelé českých zemí honosili, nelze již zjistiti. Teprve v hrobech pozdní doby slovanské byly — a tu ovšem zřídka — objeveny sporé zbytky vlasů a to vlasů hnědých a kaštanových. Na základě nynějšího rozšíření jednotlivých barev vlasů a očí, popisů starých spisovatelů, zachovalých vyobrazení atd. jest zjištěno, že slovanští obyvatelé zemí českých v druhé polovici I. tisíciletí jevili se také v tomto ohledu plemenem smíšeným: jest však pravdě podobno, že Slované byli původně typu světlého, že však západní část jich — a k těm