patří také Češi, Moravané a Slováci, záhy smíšením s cizími živly proměněna byla pozvolna v plemeno smíšené, většinou typu tmavého.

Již Kosmas a Dalimil připisují našim pohanským předkům — a to asi právem — hustý, dlouhý vous. Obrazy starých Čechů v rukopisech, na penězích a hlavně na rytinách, dovolují nám také souditi o typu staročeské tváře, ovšem pouze pro některá z posledních století. A tu i v nich pozorujeme touž rozmanitost typů, kterou musíme již ze zkoumání lebek očekávat.

II. Anthropologie nynějšího slovanského obyvatelstva českých zemí. Jako v sousedních zemích zachoval se nám také v Čechách a na Moravě v starých kostnicích hojný a cenný material ku posouzení panujících typů lebek. Prozkoumání některých kostnic podalo dosud následující výsledky. Střední index lebeční rovná se 83,3. Z typů, které se ještě v pohřebištích X.—XII. století vyskytují, zachovaly se na naše doby jen tři: především typ řadových hrobů asi jen ve 2 procentech; dlouholebci jsou vůbec velmi řídcí. Druhý typ, který se vyznamenává indexem 78—85, ovalním obrysem mozkové části (při pohledu shora), obličejem střední výšky, silnými oblouky nadočními, středodlouhým nosním otvorem a středními očnicemi, objevuje se poměrně nejčastěji, soudím, že skoro v polovici všech lebek. Jest to typ, který jest také u Jihoněmců nejvíce rozšířen (Holderův sarmatský typ). Třetí typ lebečný (Hölderův typ turanský) vyznamenává se svými kulatými tvary (index pravidelně nad 83), nízkým obličejem, nízkými očnicemi, širokým nosním otvorem a plochými kostmi nosními. Ten vyskytuje se asi v 12 procentech; ostatní procenta připadají na tvary přechodní, smíšené. Také posledně jmenovaný typ vyskytuje se stejně často u Němců. Není tedy možno nyní udati jistý typ lebečný za český, jiný za německý; neboť i typ »řadových hrobů«, který za původní germanský typ byl prohlašován, stal se jak u nás tak u sousedních Němců řídkým.

Vedle lebek Němců zasluhují také lebky židů a cigánů v českých zemích usedlých naši pozornost. První se kraniologicky neliší valně od ostatního obyvatelstva, zvláště co se mozkové části lebky týče. Cigáni však zachovali si ve svých kraniologických známkách jakousi samostatnost; tak nedosahuje jich index lebeční průměru 80.

Jak zkoumání kostí v kostnicích dokázalo, jeví obyvatelstvo českých zemí průměrné proporce a délky údů Evropanů árijského původu.*)

Z výsledků, ku kterým se došlo zkoumáním »na živých«., t. j. měřením a popisem dětí, hlavně školní mládeže a dorostlých, zajímají nás hlavně ty, které se týkají vzrůstu, výšky a váhy, rozměrů a indexů hlavy a barvy pleti, vlasů a očí.

Novorozeně jest v Čechách asi 49,3 centimetrů dlouhé (hoch 49,7, děvče 48,8) a 3200 gramů těžké (hoch 3291,8, děvče 3160,6). Na jeho délku a váhu mají ovšem jeho životní poměry větší vliv než jeho ethnografická příslušnost. Tak jest dítě matky velké nebo matky dobré konstituce lépe vyvinuto, než novorozeňátko matky malé aneb slabé a to tím více, když se obě vlastnosti u matky setkají. Při každém dalším porodu a při značnější dospělosti matky (až do 30.—35. roku) přijde vyvinutější dítě na svět a teprve při větším počtu porodů a při vyšším věku matky zůstává vyvinutí děcka (jeho délka a váha) opět pozadu. Konečně má — jak se zdá — také doba narozené jakýsi vliv v tom směru, že u nás děti v zimních měsících (v prosinci až v březnu, dále v srpnu) narození jsou v průměru těžší

Další vzrůst dítéte děje se dle určitých zákonů, nikoliv však stejnoměrně. Hoch zůstává dlouho poněkud vyšší než dívka, v 12. —13. roce jej však tato předstihne, ovšem jen na krátkou dobu, neboť po patnáctém roce dostane se opět hoch v před. Průměrná výška českomoravského děcka jest:

Proti dětem jiných národů můžeme konstatovati, že české dítě nedosahuje výšky děcka amerického, dánského neb švédského, zůstává i proti ruskému pozadu, ale jest průměrně vyšší než belgické a italské. Ostatně i mezi českými dětmi jsou velké rozdíly; jednak honosí se jisté krajiny značnějším vzrůstem dětí (ku př. střední Čechy, zvláště okresy Plzeň-Hořovice-Beroun), jednak rozhodují životní poměry: okresy chudé (a to jak na venkově tak v hlavním městě) vykazují menší vzrůst mládeže než okresy bohaté.

Podobné výsledky podává zjištění váhy naší mládeže. Vůbec obnášela pak váha: