Tu dominují Čechy, na druhém místě je Slezsko; nejmenší počet vykazuje Morava. Čítajíce do násilné smrti všechny případy, kdy smrt nastala nepřirozenou příčinou, vysvětlíme si vysoké číslo pro Čechy množstvím průmyslových podniků, kde je dělník vydán mnohému nebezpečí. A skutečně vidíme, že v krajích průmyslem oplývajících (kol Prahy, v severu Čech, u Plzně — na Moravě kol Brna, na severu, u Přerova) obnáší počet násilné smrti až 6 — 7 z 10.000 obyv., kdežto v rolnických částech (kol Tábora, Písku a j.) umírají jen 1 — 3 lidé (z 10.000) násilně. — A stejně rozkládá se sebevražda, bujíc nejvíce (Prahu a vůbec hlavní města vyjímaje) tam, kde boj o existenci je tuhý i moralní život je v úpadku. Tak na př. v Čechách kol Ústí, Falknova, Liberce a vůbec na severu i severovýchodu ročně 5—6 lidí z 10.000 končí sebevraždou — ale na jihu a západě pouze 1—2. Podobné poměry vykazuje Morava, jen že počet sebevražd zde je oproti počtu v Čechách o čtvrtinu menší. A v chudším Slezsku oproti tomu vykazuje o čtvrtinu větší počet, tak že poměr počtu sebevražd v našich zemích lze vyjádřiti: Č. = 1, M. = 3/4, Sl. = 5/4.

Poněvadž nebylo více kartogramů ohledně příčin smrti vystaveno, přestáváme na pověděném, ač by zajímavo bylo i jiných se dotknouti.

Vzhledem ku věku. zemřelých zobrazena názorně pouze úmrtnost kojenců (čili dětí do konce prvého roku svého života). Ze 100 živě narozených zemřelo před ukončením prvého roku: v Čechách 27,60, na Moravě 27,16, ve Slezsku 22,2, průměrně v těchto zemích 25,65%

Co praví tyto na pohled prosté číslice? Že hyne celá čtvrtina dětí brzy po narození — dětí s dychtivostí očekávaných, jež mají býti radostí rodiny a nadějným dorostem národa. Věru, jest to jednou z nejsmutnějších kapitol statistiky a není i nebude pilnějšího úkolu veřejného zdravotnictví, než zlepšiti poměry celkové a zmenšiti tak počet úmrtí kojenců.

Zde nelze uvažovati o příčinách zjevu toho — ale popatření na kartogram poučilo by nás, že na př. v Čechách chudší kraj kol Pelhřimova a Ledče, dále celé Rudohoří, sever (se svým průmyslem) až do Krkonoš vykazuje úmrtnost kojenců největší: ze 100 zmírá do konce prvého roku 30—35 i více! Tam, kde i matka musí se starati o pernou obživu a zanechati dítě takořka pánu bohu — tam bývá úmrtnost největší. Nejmenší jest v krajích čistě rolnických; proto snad i ve Slezsku jest úmrtnost kojenců malá, že matky celkem více péče a delší dobu děcku věnovati mohou ...

Vedle úmrtnostních poměrů dotýkaly se dvě mapky trvalých chorob: slepoty a hluchoněmoty. I tuto bylo sice provedeno rozvržení jich dle hejtmanství; ale nelze z toho žádný úsudek o vlivu té které krajiny na choroby ty vyvozovati. Neboť jednak ti, kdož jimi trpí, často mění bydliště, jednak mnoho z nich nachází v různých ústavech dobročinných útočiště, čímž se krajině té přitěžuje. — Uvedeme tu proto pouze průměrné číslice, udávající počet na 10.000 obyvatel:

Soudíce tedy dle uvedené úmrtnosti, vidíme, že i v zemích českoslovanských jsou jisté kraje, jež poměry zdravotními jsou horší jiných, a lze celkem říci: že krajiny hustě zalidněné, kde není lehkým úkolem obživu si najíti — kde veliká průmyslnost se jeví, dále kraje chudší jsou hůře na tom než kraje, v nichž lid nalézá obživy při práci domácí, v hospodářství a v řemeslech. Ovšem by i tu nutno bylo bližšího studia poměrů té které krajiny, aby se mohl jakýsi konečný úsudek pronésti — a hlavně musil by se i zdravotní stav vůbec studovati.

Tento můžeme částečně posouditi dle výsledků odvodu, tedy dle toho, jak jsou 20tiletí jinoši toho kterého kraje způsobilí ke službě vojenské. Byť data ta týkala se jedině mužů a to jen jistého stáří, přece aspoň přibližně můžeme usuzovati, jaká asi byla výchova jinochů těch, a souditi z toho na stav zdravotní kraje. Avšak ani tu není úplně správný úsudek možný: konáť se odvod dle příslušnosti jinochovy a tu nejeden branec prožil celých 20 let od narození mimo svou obec domovskou! Na takového nepůsobily vlivy této, nýbrž vliv bydliště — a tím se dosti podstatně ruší výsledek úsudku na základě odvodů.

Průměrná číslice, vypočtená na 10.000 obyvatelů, vypadá takto: pro Čechy 21,9 (Praha 15,9), pro Moravu 23,1, pro Slezsko 19,6.

Z toho dalo by se souditi: že Morava se svým bodrým, většinou rolnickým lidem, má nejzdravější dorost — Čechy pak s hojným dělnictvem a tedy horšími výživnými poměry jsou méně a Slezsko, chudší než obě země sesterské, nejméně zdravé.

Typy lebek z doby předhistorické.

Dle fotografie Otty Večemíka, člena K. Č. F. A.