Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 83

Iniciála z kancionálu Ml.-Bolesl.

Pro náš lid však třeba číslici porodů udati ještě o něco nižší, než jaké jsou průměry zemské v Čechách a na Moravě. Na Slovači v souhlasu s četnějšími sňatky setkáváme se s vyššími číslicemi porodů. Na levém břehu hořeního toku Dunaje připadlo roku 1891 na 1000 obyvatel průměrně — 42,5 porodů, roku 1892 40,0 a r. 1893 konečně 43,2.

3. Úmrtnost. Stejné postavení jako při sňatcích a porodech zachovává si lid český mezi národy rakouskými i při úmrtích, t. j. naše úmrtnost jest též prostřední. Z 1000 obyvatel zemřelo průměrně:



Relativní čísla jako při předešlých dvou momentech stojí rozhodně pod průměry zemskými. Na Slovači úmrtnost jest mnohem vyšší; obnášelať na levém břehu Dunaje

z 1000 obyv. roku 1891 33,9, roku 1892 34,1, roku 1893 31,8%.

    Jan Srb.

ŘEČ LIDU V KORUNĚ ČESKÉ A NA SLOVENSKU.

@II@3@

Dialektologická výstava byla umístěna ve středu národopisného paláce; neboť řeč lidu jest nejvzácnějším předmětem národopisným: s ní žijeme, rosteme a kveteme — s ní klesáme, padáme a umíráme!

Hranice řeči české nevždy byly stejné. Nynější vinou se od Šumavy až k severozáp. Vrchovině Karpatské v Uhrách. Podrobnější hranice souvislého území české řeči jest tato: na záp. nejdále k hranicům tlačí se z chodské vsi Mlyneček,*) Kubice a Pec, odkud obloukem přes Postřekov k Nahošicům, na sev. k Honosicům, tvoří velký zub Stodskodobřanský a stáčí se přes Nyřany a Kimice kol

Všerub přes Zálesáky k Manetínu a na vých. k Čisté, odtud k Lounům přes Březno a dále přes Rannou na Třebenice a Terezín, kde část Labe k Nučnici a od Kochovic k Vehlovici jest hranicí. Pak se tato obrací k severových kol Mšena a Bělé, obtáčí na sev. Č. Dub a přes Jílové a Bezděčín dosahuje skoro Tannwaldu, než uhnouc se málo na jih obrací se po lázech Paseckých k hranicům slezským. Odtud směrem jiho-vých. míjí Vrchlabí a Hostinné, objímá Dvůr Králové, zatáčí se přes Dubenec k Jaroměři, obrací se přes Chvalkovice, Chlístov a Maršov na sever a kol St. Sedloňova a Bystrého pojímá okolí Police přecházejíc hranici zemskou do Kladska na Zadní a Přední Chudobu, Slaný přes Jelenov a Levín k Olešnici v Č., odtud pak zahýbajíc k Sedloňovu jde směrem jjv. kolem Rokytnice opět k hranicům. Znovu pak přes Orličku a Studenou přechází u Šilperka na Moravu k Písařovu a Bohdíkovu, odkud pak na jjv. přes Svinov ku Hřbinci, Úsovu, Střelici k Želechovicům, Bělkovici, V. Bystřici a Podhoří, načež obrací se na sev. a kolem Spálova, otáčejíc se k jihu k Hranici míjí kol Bernartic N. Jičínsko. Od Veřovic zatáčí se k sev. a minouc Trnávku obloukem záp. obchází Studénku a Klimkovice, dosahuje pak Fulneka, zubuje Dětřichovice a kol Patkova, spěchá sz. k Bratříkovicům a sv. k Skrochovicům. Tu přechází po Opavě vzhůru do Slezska a objímajíc Bránici vra se kol Plšti k Opavě, znovu trhavým krokem plíží se k Bavorovu, svírajíc některé vsi Ratibořské; pod Vrbicí přichází na půdu českou a měříc k Dětmarovicům opouští zároveň jazyk německý a vine se kol polské řeči přes Dombravou, Stř. Suchou, Bludovice, Žermanice, Šebišovice, Tošonovice, Dobratice, Morávku kol Krásné na St. Hamry. Tu přechází hranici uherskou na Horní Kysúc a míjíc na vých. Čadec jde přes Bobrov a Ústí k Tatrám na Lubovné, Bardějov, Stropkov, Sninu a Košice, načež vrací se směrem jz. k Rožnavě, objímá Gemer a přes Rimavskou Sobotu, Lučenec a Tesary dochází těkovské stolice, neměníc však směru blíží se levému břehu Dunaje a u Prešpurka obrací se podle Moravy na sev. přes Cáhnov k Hlohovci a řeže pak území dolnorakouské. Od Lednice k Morkůvkám, odkud na záp. kol Přibice zubem k Židlocho-vicům, Pravlovu, Vedrovicůin, Miroslavi a kol Znojma k Dyji obtáčí Němce moravské;


*) Kursivou tištěné místo je české, ostatní místa jsou jinojazyčná.

Předchozí   Následující