Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 104

Při křivačkárni není zvláště čeho podotýkati.

Zajímavy jsou pozůstatky dřevěných staveb ve valašských městech, zvláště Kloboucích, Frenštátě, Rožnově,

Štramberku, jakož i dřevěné kostelíky Tichovský, Karlovský a j.

    D. Jurkovič a J. Válek.

CHALUPA TVRDOŇSKÁ.

@II@1@Chalupu tu projektoval a vystavil prof. Jan Koula spolu s prof. J. Klvaňou — dva to výborní znalci našeho Slovácka — přesně dle vzoru jednoho statku v Tvrdonicích, nevelké to vísce u Lanžhota v kraji Břeclavském.

V cípu, který tvoří dolní stok řeky Moravy a Dyje, uchoval do dnes, ač na samé hranici německého vlivu, lid slovenský značnou svéráznost. Svéráznost ta není starobylá, spíše mladší, nově vytvořená a z valné části založená na vlivu, kterým vedle sousedící a nyní již značně poněmčilé kolonie chorvatské působily na své sousedy slovácké. Zde element chorvatský spolu se

starými elementy domácími vypracoval se k značné svéráznosti. Slováci od Lanžhota v mnohém, v kroji, v domácnosti, v písni již na první pohled odlišují se od jiných Slováků moravských a také stavby jejich projevují svůj vlastní vynikající, samostatný ráz. V plánu a vnitřním zařízení neliší se sice od jiných staveb jihomoravských a také technika stavební — jsouť nyní vesměs z cihel stavěny — je i jinde po moravském Slovácku obecná. Ale výzdoba jejich zevní i vnitřní je vysoce zajímavá a charakteristická. A ta vedla hlavně k tomu, aby tento typ slovenského stavení byl na výstavě předveden.

Tvrdoňská chalupa vítala návštěvníka první na levé straně návsi. A každého upoutala!

První, co každému padlo do očí, byl vysoký vyřezávaný kříž, jenž se před ní vypínal. Kříž ten originalní slovenské práce, pocházející z rukou samouka rolníka Františka Výmyslického z Dolních Bojanovic u Hodonína, je typickým zjevem vsí slovenských na jižní Moravě, ač nebývá vždy tak bohatě vyřezáván jako náš výstavní. Pod rozpjatou postavou Krista znázornil venkovský umělec celé jeho umučení. Zříme tu mučenické náčiní, pod kterým Kristus trpěl, zříme monstranci, hrob Boží, prarodiče Adama a Evu, ba i těch 30 stříbrných, za které Jidáš pána svého prodal, vysázeno je v řadách na pni křížovém. Originalní tento kříž, pořízený péčí prof. Klvani, poutal velice návštěvníky výstavní. Stále bylo kolem plůtku, jímž byl obemknut, dosti pozorovatelů i obdivovatelů.

Obraťme se však od kříže až k samému domku! Stavení je z cihel, neveliké, čistě vylíčené, obemknuté řídkým plotem z přisekaných prken a pokryté sivou střechou doškovou. V zahrádce zeleně a květů nemnoho — typická vinná réva na výstavě vůbec scházela — za to tím více květů, tím více pestrosti na průčelní stěně, na výstupku přede dveřmi a kolem nízkých okének. Nikde na celém Slovensku není malba domků tak vyvinuta, jako zde v okolí Lanžhota. Ale i zde už upadá! Již jen několik málo stařenek »lícařek« dovede vylíčiti svoje domky pomocí »látek« barevnou hlinkou. Mladší pokolení nezná již těch krásných květů, různobarevných, volně od ruky a přece tak uměle vykouzlených. Mladší generace spokojí se již jen s prostě natřenými »obrovnávkami« na úpatí stěny, v rozích rámců okenních, nebo nanejvýš podle koupených patron nade dveřmi, nad okny vymaluje řadu hvězdic, ozdobné pásky a pod. Ale nejen zevně i uvnitř stavení celá síň a z ní nejvíce stěna přepažující kuchyň od síně bývaly zde bohatě omalovány. Nalézaly se místy i celé volně vytvořenou kresbou ornamentalní vyplněné stěny.

Eleganci a umělost starých lanžhotských maleb marně bychom jinde hledali. Jsou však nejen krásné, ale i formou typické a nejvýš charakteristické. Týž úponkovitý ornament, keřovitě se pnoucí stvoly s lístky a květy, jest charakteristický i pro výšivky lanžhotské, jak na jiném místě bude pověděno.

K stavbě budov na Slovensku užívalo se dříve dřeva ; nyní se nejvíce staví od kamene a cihel. Z kamene, jenž se pro Břeclavsko z daleka dovážel, staví se základy, zdi z cihel nepálených (»vepřovic, kotovic«) nověji i pálených. Dříve se stěny také pěchovaly z hlíny. Na stěny kladl se krov dřevěný a kryl se dříve vesměs »dochem«. Nyní však doškové střechy, berouce za své ohněm jedna za druhou, nahrazují se vesměs krytem z pálených tašek (»křidlice«) nebo z destiček břidlicových (»šifr«).

Vnitřek tvrdoňské chalupy na výstavě — jakož vůbec pravidlem v kraji samém — rozpadá se na tři hlavní místnosti: I. na síň, kterou se vchází do stavení z venčí a vychází na dvůr, a 2. na dvě jizby po obou její stranách, k nimž se pojí komory a další místnosti hospodářské.

Síň chalupy tvrdoňské je nejrázovitější. Charakteri-suje ji předně klenutý výstupek z věnčí přede dveřmi postavený, zvaný zde »žebračka« (dolník, žudr, jinde žundr,


Ruční mlýn z usedlosti valašské.

Dle fotografie F. Dvořáka, Člena K. Č. F. A.


Předchozí   Následující