Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 103

vými výřezy sluje »ostřešnica«. Spoje prken štítových pokrývají se laťkami, ve středu trojúhelníka svislového vyříznuto je okénko (»vizír«), rozmanitých tvarů. Spodní část střechy přes svisle vyčnívající zakryta jest prknem dole jako »patky« (konce) »námětků« vyřezaným, jež slove »okřídlí«. — »Špary« ve vazbě »vymšíja sa« (mechem vycpou) a pokryjí vdlabanými prkny (»skulináři«), jež bukovými klínky upevněna jsou. Tím nabývají stěny vzhledu jednolitosti. — Topení (»duša chałupy«, jak praví Valach) bývá dvojí: ohniště a »čeluště« (otvory do pece) bývají v izbě (viz interieur kraj. oddělení) nebo v kuchyni. V posledním případě postaveny bývají v izbě i kamna s hliněnou troubou a železným »kamnovcem« (vinckem), ku zahřívání vody. Býval i kamenný kotlík vsazován do pece. Pec z lámaného neb říčného kamene bývá sklenuta do polokruhu; formou ku klenbě bývaly »kadłúbky«, koryta vydlabaná z velikých kmenů. Nad ohništěm postaven jest z téhož materialu komín přikrytý »břilú« (šledú), která bývá zatížena velikým kamenem. — Izba vymazuje se hlinou a obílí vápnem, dříve stačívalo prosté vymazání »slínem« (jílem).

Ozdobně provádí se na valašské chalupě »svisle nad izbú«, přední štít: geometrické obrazce z laťkování, »vizíry«, vyřezávané »ostřešnice«, »okřídlí«, »bedno kozlubu« a »makovice« věžovitá s palcátovým zakončením. Jednotlivé části »svislí« zdobí se i ornamenty buď (dle staršího způsobu) rytými a černí vyplněnými, buď malovanými na obílených »svislách«. Prvý způsob viděti na chalupě, druhý, vlastní krajům se Slovenskem moravským sousedícím, na hospodě Bílení kolo oken vápnem upomíná na uh. Slovensko. Bedno »kozlubu« má nápis: »Pokoj boží, který převyšuje všeliký rozum lický, rač chrániti tento dům od neščestí odsaváď až na věky. Amen. S pomocí boží vystavil Ozef Filgas L. P. 1795.« — Z ostatních ozdob připomínáme výřezy okenní a seříznuté hrany, s řezy hlinkou červenou zabarvenými. Římsy sloupků nebývají příliš článkovány a mají charakteristickou ozdobu, půlkruhově zakončené žlábky rovněž červeně zaplněné. — Malování štítu (na hospodě) provádí se barevnou hlinkou, mlékem rozředěnou a nebývá nikdy tak pestré, jako na slovenských žudrech. Prvky kombinovaných ornamentů jsou: jemeło, bedrník, jatelinka, hřebíčky, charva, tulipán, srdce, jabúčko, růža a kvítník. Kde třeba ornamentu na délku (na latky, na okřídlí) užije se »laskavce, péří, rozmarýnu, řetázka, sekavky nebo huncútů«. Štětce připravovány z březové větvičky, v jemná vlákna na konci roztlučené.

Rovněž nebude nemístné objasniti mechaniku pily »vałašky«. Důmyslné toto užití všeobecně známého principu vodního kola přizpůsobené k poměrům je, jak jméno ukazuje, originální. Troška vody horských bystřin vede se úzkostlivě, aby ani kapka nepřišla na zmar, koryty do žlabu. Přes skulacenou hranu vrchního »krála« padá voda po »spúšči« na lopatky, jež těsně k spodnímu » králi« do čtvrt kruhu vydlabanému přiléhají. Na hřídeli (»vału«) upevněno jest vlastní kolo »korce«, sestávající z »koláčů« a »korčin« (lopatek). Klikou přenáší se pohyb »valu« na »rám«, běhající ve »šrákoch«. Rám skládá se z postranních »běhúnů« a vrchního a spodního »ramene«, mezi nimiž, pila je napnuta. Na trámech pily posouvá se vozík s řezanou kladou, a tento pohyb přenáší se pomocí dvojramenné páky (»káčera« s »pacholatem« a »motyčkú« zasahující do »zubířo-vého« kola) s běhajícího rámu. Zvláštní je, že i nejmenší podrobnosti zdánlivě bezvýznamné mají svůj název; všech zde uváděti není možno.

Susírňa skládá se z vlastní sroubené komory »vymšené«, v níž postavena jsou kamna. Po obou stranách kamen v »komůrkách« umístěno jest až 8 pater »lés«, buď z proutí neb z klaných draček. »Lésy« pohybují se na »vozinách« a každá má otvor sama pro sebe, který se »zátvorou« a na dřevěný »obrtlík« uzavírá.

Valašský salaš umístěn byl ve valašském oddělení nejvýše ukryt v zeleni stromů. Salašnictví vyvinulo se u Valachů přirozeně z povahy samého hornatého kraje. Na vysokých stráních hor, kde nešlo zakládati role, nezbylo než využitko-vati svahy spoře travou zarostlé k pasení ovcí, které spokojí se i potravou sebe chudší. A tak vládcem na Valašských horách je pastýř »bača« se stádem ovcí, a jediným jeho útulkem je prostá nepatrná koliba, jak ji na výstavě vidíme. Salaš skládá se z »koliby«, kde visí kotel na »kumháru« nad »vatrou« a v něm se vaří »žinčica«. U koliby chovají se ovce v nevysoké ohradě nazvané »košár«.


Ploše vyšívaný pás z valašské koutnice.


Předchozí   Následující