U okna stojí řezačka a stará truhla na řezanku. Na okně jsou hřbelce a kartáče. Podle šalandy nachází se »joch« (jho), jakým se druhdy voli k orbě zapřáhali. Na zdi visí »tabulka« pro trkavého býka a »krumpolec« pro shánivé (toulavé) dobytče. Jedny dvéře vedou na záprseň, druhé do chlíva. U těchto stojí koryto na vodu neb na míchání píce.

V kravíně jest též žlab, jesle a koryto. V koutě přehrádka pro odstávce a »zajce« (králíky). Na zdi jest polička na krajáče a »čepák«, do něhož děvečka mléko slívá. Nádobí toto jest z černé hlíny, nepolívané. Čistá prkénka pokrývají krajáče. I lucernu má zde děvečka zavěšenu a stolička k dojení stojí v koutku.

V maštali i v chlívě jsou kopáče a vidle ku kydání, též vidle dřevěné tak zvané »roznožky« na hnůj chmou-rový. Bič na násadce ze smrčku neschází.

Dveřmi z chlíva vycházíme znovu na záprseň, a pohlédneme na druhou poličku, kde jsou rovněž krajáče na mléko. Před maštalí zavěšeny jsou na dřevěných kolících koňské postroje a vedle karabáč k »šlitáží«, dlouhý, ze silných šňůr splétaný. Nade dveřmi chlévů jsou holubníky či budníky (půdníky?) z desek k podkroví přibytých zřízeny.

Kůlna přiléhající střechou kreje kozlík k řezání dříví, zavěšena jest tu kolomaznica, řetězy k vozům a nachází se tu orní nářadí v postupu od starého háku až do nynějšího ruchadla. Kolečka, svlaky a »kracka« na oškrabování bláta neschází. Dále jsou zde nákladní sáně, zvané na horácku »vampole«, sáně malované na šlitáž, zvané korbica neb i »rychtinky« (na Žďársku), a malé sáňky »samotížky«, ruční a chlapcům na šlitáž.

Přejdeme dvůr, kde stojí vyrovnané dříví a kamenná »pernica« pro drůbež a vejdeme do stodůlky. Pod střechou okapovou upravena jest »hřada« pro slepice s prkénkem, po němž na přibitých polínkách nahoru lezou. Ve stodole jsou cepy, hrábě, míra na obilí, mlýnek či »fukar« na čištění obilí, mlýnek na čištění semene lněného a jetelového, košetina, povřísla, pohrabáče a roubík.

Na dveřích má pantáta zápisky, mnoho-li obilí se vymlátilo, mnoho-li dal mlatcům; jsou psány ovšem švabachem a míry a čtvrtě i mejtníky znamenány obvykle kresbou: kroužek křížem dělený na čtyři části - míra, O čtvrt, + mejtník, | čtvrtně (mírka) .

V přístodůlku jest zavěšeno nádobí k sečení: kosa ouhrabeční i trávní, dále jest tu »honza« — stolička ku klepání kos s dvojitým kladívkem, mědlica, koš ouhrabeční, řitice ouhrabeční i čisticí, opálky a »filfásky« (opálka s držadlem jako koš). Vidíme zde i drhlen na len a len v postupu až k vochlování.

V kůlně zavírací nachází se starý tkalcovský stav, starý úl, košatiny, rýče, motyky a lopaty.

Ve vedlejší komoře, do níž se ze žundru vchází, nachází se stoupa kamenná na tlučení krup ječmenných a jiná z vydlabaného kmene, stažená železnou obručí. Dále »šrotovka« či žentour kamenný na tluč obilnou v dřevěné truhlici s pohybovací pakou u stropu zasazenou. Kružadlo na zelí, necky, motyčky a jiné drobné nářadí též se zde uschovává.

Vcházíme do síňky výměnku, kde staří hospodáři odpočinku docházejí.

V pravo jdou dvéře do ovčíku, kde u nízkých jeslí stávaly ovečky, pokud chov jich na horácku nevyhynul. Nyní nachází se tu kozlík na šindel a soustruhování násad, jiný k dělání loučí a starý provaznický stávek, s jakým druhdy provazníci po dědinách chodili, potřebné provazy sedlákům hotovíce. Na stěně s malým okénkem zavěsena jest pila oblouková a menší příruční a zeleně natřený truhlík na rozličné nádobí: hoblík, poříz, dláto, kladivo na štěrk, nebozez a j. Výměnek jest stavěn ovšem také důkladně a jen snad více došků místo šindele na střeše jakoby ukazovalo, že již »na těch starých tak nezáleží«.

V levo v síňce jest vchod do kuchyně. Zde jest topení do kamen a do pekárny jako »na domě«, na otevřeném ohništi stojí krb, totiž kobzul; kde byli tento vyňali ze zdiva, upotřebují ho na ohništi tak, že odcházejíce na pole postaví ho rourou do komína, shrnou pod něj žhavé uhlí, aby jiskry průvanem vzedmuté třeba nezapálily, a postaví na železné »trojáky« (třínožky) hrnce, v nichž mají jídla zůstati teplá. Kobzul na výměnku se nacházející jest taktéž zeleně poléván, s letopočtem 1792. Prkénka na zdi upevněná zastupují poličku, kde má výměnkářka starší svoje nádobí.

Vstoupíme do sednice. Kamna, pekárna a lištva nad nimi jako ve světnici hospodářově. Nábytek starší, opotřebovanější, postel hnědá s ornamentem kohoutkovým, takovátéž koutnice, jen za postelí na zemi v koutku postavená. Postel bez nebes, nad ní kříž s růžencem, obrázky na lišatce. Povlaky režné a modré.

Almara a truhla modré též se zvířecím ornamentem. Police na nádobí dvě, jen tmavě natřené, nádobí ještě starší a prostší. I ta holubička, Ducha svatého představující, jest zrobena jen z vejdumku. Lavička zeleně natřená, starý stůl a přeslice doplňují nábytek.

Vyjdeme do síňky zpět a vcházíme přímo do zahrádky, kterou má výměnkář k používání. Babička z výměnku pěstuje si tu mák a mrkev do těch koláčů, v záhoně makovém upraven hastroš. Také hrách tu našel místo a krom trochu »vošlejchu« (pažitky) a petržele do polívky pěstovány zde pro ozdobu slunečnice a pak pro užitek byliny léčebné: máta, šalfija (šalvěj), izop, levandule, boží dřevec, slzavé růže (slez), máří list a j.

Odcházíme a rozhlédnuvše se po širém dvoře, kde mají se, jak si naši hospodáři pochvalují, »dva vozy pohodlně vyhnout«, vycházíme před branku a stavíme se v zahrádce hospodářově, která má vchod z venčí. Na výměnku mají plot tyčkový, zde pak »kulánový«. Hospodyně má zde trochu zeleniny, nějaké malenčí, srstkoví (angrešt), kadlátku (švestku) a jabloň a trochu kvítek, slunečnice, růži, pivoňku, šavle (kosatec), máří list, boží dřevec, hřebíčky (karafiáty), satorku a j.

U stromu stojí úl povříslem přivázaný a na něm pěstuje hospodyně netřesk, co osvědčený lék proti psotníku u dětí.

Končím popis tento slovy, jak slyšela jsem je od horáků na výstavu zavítavších: »Ejnu je to pěkné, že se to tak postavilo pro tu památku.«