Jizba lašsko-těšínská.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č. F. A.

Chudí nemají čtyř místností. Velmi originalní a pozoruhodné jsou dvéře, jejichž veřeje a poval sestaveny jsou z pře-silných trámů nahoře polokruhovitě vykrojených; dvéře pak samy, z dvojnásobných fošen sbité, zavírají se na pevný dřevěný zámek.

Dveřmi těmi vstoupíme do síně s ohništěm, z ní na pravo do černé jizby s pecí a malou vedlejší komorou,

v levo do menší jizby bílé. Velká světnice osvětlena je čtyřmi nízkými okénky, z nichž dvě jdou na dvůr, dvě do zahrádky. Dlouhá, úzká a jen půl druhého metrů široká komora za ní osvětlena jest jedním okénkem v boku. Na zadní straně domu nenalézají se vůbec žádná okna. Ve světnici je podlahou jen upěchovaná zem, síň je dlážděna kamením. Stěny světnic jsou bíleny, strop trámový prkny zaklopený; nábytek a vůbec celé vnitřní zařízení podobá se předešlým tak, že netřeba se o něm šířiti. Opět vidíme v rohu jednom stůl s lávkami, v druhém postel s truhlicí, naproti kamna s pecí, která ústí do kuchyně v síni atd.

Charakteristické je na této chalupě z Orlové to, že celým svým rázem architektonickým odlišuje se od ostatních staveb českomoravských a přikloňuje se k stavbám tatranským. Chalupy polských Podhalanů jsou jí velice příbuzné, jak vidět z díla Matlakowského. Zejména dvéře a vazba trámů jsou proto charakteristické.

K příbytku právě popsanému družila se na výstavě ještě stodola s chlévem pro dobytek a dvěma menšími chlívky pro chov vepřů. Stavěno jsouc touž technikou jako vlastní dům neposkytovalo toto stavení nic pozoruhodnějšího.

Opouštějíce statek lašsko-těšínský po několika krocích ociťujeme se na malé lávce, vedoucí přes nehluboký příkop, kterým voda odtékala z rybníka kostelního.

V levo opodál ještě z této strany příkopu zahlédneme starou českou mohylu z, okolí Plzeňska, již věrně i se zajímavým obsahem provésti dal archaeologický odbor Národopisné výstavy českoslovanské po návrhu dra. Matějky, před námi pak rozkládají se tři nejvěrnější zástupcové příbytků slovenských: uherská chalupa ze stolice oravské, statek z trenčanských Čičman a vzadu chudá chýše kopaničářská z moravsko-uherských hranic.

Dříve však než k nim dojdeme, musíme zahnouti kolem vesnické české kovárny, kterou zde postavil výstavní výbor dle návrhu a plánu prof. J. Kouly. Neveliký kamenný domek s dílnou velkými obloukovitě zaklenutými dveřmi na venek otevřenou a v předu podsíní chráněnou, uvnitř dílny starý měch kovářský dýmající do ohniště a žhavé železo na kovadlině pod ranami kladiv jiskry sršící, — vše to tvoří tak známý stereotypní genre českých dědin, že ani na výstavě chyběti nemohl, a také asi všem návštěvníkům výstavy v milé ostal paměti.

Nejblíže kovárny, několik kroků za ní vítá nás chalupa oravská.