hrádce pěstují dle udání Adámka: kohoutky, růže, měsíčky, koníčky, šalvěj, balšán, satorku, boží dřevec, pivoňky, řimbabu, routy, karafiaty, resedu, marjánku, pupíčky, libeček, modrý a černý bez, lísku, kalinu, angrešt, rybíz, ze zeleniny kopr, cibuli, pór, křen, mrkev a j. Vejdeme hlavním vchodem anebo brankou do dvora. Po pravé straně zůstává nám, jak již řečeno bylo, obytné stavení, valně rozložité, zakončené srubem. Od branky podél obytných stavení a dále naproti hlavnímu vchodu podle stájí, řezárny a chléva zhotoven jest chodník poněkud vyvýšený, asi 140 cm široký, velkými plochami kamene vydlážděný. Na chodníku kryt jest člověk i za nepohody, neboť střecha všude přes něj přečnívá. Nazývá se od vrátek k síni záprseň, od síně dále záhrobeň. Jdeme tedy brankou a po záprsni mimo obytné stavení. Dvěma okny můžeme nahlédnouti do vnitř světnice.

Staneme před síní. Před prahem nalézá se nízký schod a do síně samé vedou dosti vysoké dvéře (2,18 cm), skládající se z prahu a dvou sloupů, spojených nahoře nakloněným břevnem. Síň, do které vstoupíme, zprostředkuje spojení mezi seknicí, kuchyní, dřevníkem, komorou a stájí. Ze síně vkročíme na pravo ihned do seknice. Seknice zabírá největší část obytného stavení. Sroubena jest ze čtyřhranných trámů, jež mají hrany poněkud okoseny, a spočívají na nízké podezdívce z lomového kamene. Na ní až ke stropu je roubení z trámů Pouze stěna při kamnech a pekárně

Statek z východních Čech.

Dle fotografie Hynka Janouška, člena K. Č. F. A.

je vyzděna až do výše. Trámy spojeny jsou v rozích plátem s rybinou. Mezery mezi jednotlivými trámy (t. zv. lišty) vyplňují se mechem, a pak vymažou se zvláštní mazaninou, t. j. hlinou, smíchanou s plevami, nebo řezankou. Podlaha jest z prken, kteráž přibila jsou na trámcích, jež spočívají na podezdívce svými konci. Jen před kamny a pekárnou zůstává pouze udusaná země.

Strop spočívá na silných trámech, které jsou položeny souběžně s průčelím nad seknicí a na ně přibita jsou svrchu prkna (stropnice). Skládá se z povalů a často i ze silných fošen. Vrchem opatřeny jsou povaly mazaninou. Často dodávalo se stropům tmavé lesknavé barvy natíráním krví. Pod trámy, o něco níže, upevněna jsou přes celou šíř seknice dvě okulacená bidla, na něž přehazovaly šatstvo, peřiny, a často na ně vázali t. zv. »konejšku«. Konejška je vlastně veliká plachta, jejíž všecky čtyry cípy jsou uvázány provazy k bidlu. Vnitřek vyplnil se peřinou, do níž ukládalo se křiklavé členstvo rodiny a zvláštním provázkem mohlo se takto u stropu kolébati. Konejška proto uvazovala se buď poblíž postele neb poblíž kamen. Vejdeme-li do seknice, tož na levé straně vyplňují celý kout kamna s pekárnou, stavěná z čtvercových kachlů buď ostrých anebo zeleně či hnědě polévaných a ozdobených květy, ptáčky a p.

Na pekárnu vystupovalo se po třech stupních z pecinky, nízké to zdi před pecí. Vrchní část kamen sluje kobka, mezi níž a druhou zdí světnice byla zídka. Na pekárně jako všude jinde na statcích se líhávalo, a zvláště buď nejstarší neb nejmladší pokolení hledalo tam svůj útulek. Hospodyně nasazovala tam kvočnu na kukaň. Kol kamen a kol pecinky urobila se lavička, do kamen vsazován byl kamnovec pro vodu, do zídky dělával se malý výklenek (troudník), kdež přechovával se na misce troud a na blízkém sloupu kuchyňských dveří visívala ocílka.

V protějším koutě na pravo vedle dveří byl na výstavě umístěn tkalcovský stav z roku 1803. Tkalcovství bylo význačné zaměstnání, jmenovitě zimní, pro rolnictvo českomoravské vysočiny, jemuž polnosti k výživě úplně nestačily. Nyní ovšem následkem tovární velkovýroby výrobek tento zaniknul skoro úplně.