dveřmi na skleněné tabulce napsáno požehnání domovní. Kolem celé světnice nalézaly se lavice s vyřezávanými, lenochy. Stolice byly se zavrtávanými nohami a vyřezávanými lenochy skrovné počtem a pouze kolem stolu hospodářova čeládce dávala se krátká lavička. V zimě najdeme ve světnici kolovrat a u mladých manželů přečasto, též kolébku, která mnohdy přechází s pokolení na pokolení.

V pravo při vchodu do síně byly dvéře do maštale, která sousedila s chlévem a spojena byla s ním dveřmi zcela jednoduchými, někdy i laťovými. V maštali vedle páru pěkných koní vidíme kusy postroje, zavěšené chomouty, kartáče koňské, řetězy, soudek pro krmivo, žíněnou oháňku atd. V chlévích vidle, biče, zvonky na krk dobytku, stoličky k dojení, nápojky, dížky a pod. Ze síně též vcházelo se po obedněných schodech dřevěných do patra. Kdežto v chalupě jaroměřské nalezli jsme v patře jedinou komůrku, ve statku je celá řada obytných místností. Nad síní opět nalézá se síň, a nad světnicí hospodářovou byla světnice výměnkáře, která však byla rozdělena na dvě místnosti: světnici a komoru. Obydlí výměnkáře odpovídalo jeho životu. V koutě mezi okny stůl, při stěně kolem do kola lavice, stará almara jedna neb dvě postele, dvě tři stolice, stará dubová truhla, dřevěné hodiny, kropenka a několik obrázků po stěně dostačilo k pohodlí výměnkáře úplně. Babička měla ještě kolovrátek s přeslicí a kuželem. Z hořejší síně vcházelo se dveřmi ve směru dvora na pavláčku a z pavláčky do světničky, která spočívala na sloupech do dvora (právě jako při chalupě jaroměřské). Světničky, jinak besídky, ano i špásovny zvané, obývány byly buď dorůstajícími dcerami, neb měl-li hospodář studenta syna, bývala světnička jeho obydlím a dědeček neb babička z výměnku neměli daleko, aby se s vnoučaty pomazlili. Někdy u synka neb u dcery sešla se mladá společnost a špásovna byla vskutku plna špásů a smíchů. Nad maštalí nalézala se komora, kam ukládány byly lepší věci, kterých se nepotřebovalo, šaty sváteční, kožichy zimní, truhly s kanafasem a p. Nad chlévem nalézal se plevník přístupný ze dvora po žebříku, kde ukládalo se krmivo pro dobytek.

Mezi komorou a plevníkem nalézá se tajná komora, která žádných dveří nemá a které upotřebovalo se v dobách nebezpečí. Dostati se do tajné komory bylo možno pouze z půdy po žebříčku, když nadzvedlo se několik povalů ze stropu. Nemělať pak tajná komora oken a cesta do vnitř byla spojena vždy s obtížemi. Nad špásovnou nalézal se holubník přístupný z půdy. Chlévky pro vepřový dobytek a drůbež nacházely se po straně chléva, kryty jsouce pultovou střechou.

Na zadní straně proti návsi pod jednou střechou nacházíme kolnu na kočár neb bryčku u zámožného rolníka a na různé menší hospodářské nářadí, jako pluhy, háky, rádlo, motyky, hrábě, kosy toulce s brouskem, trakaře, trávní koše, sáně; dále stodolu se dvěma pernami, »přístodolky«. Přes dvůr byl jednopatrový špýchárek, srub s pavláčkou, vedle chlévky pro drobný dobytek a psí bouda. Po dvoře po různu vidíme vozy (hnojník a žebřinový vůz), špalek na štípání dříví, kozu na řezání, při nich pořezy, narovnané dříví, pilu a pod.

Celý statek obehnán jest povalovým plotem, hlavy zasazeny jsou do drážek na zděném neb dřevěném sloupku, přes které pak vrchem kryty jsou šindelovou sedlovou střechou. Vnitřní ploty kol zahrádek u srubu a pod okny hospodářova obydlí bývají z pravidla tyčkové. Vrata do návsi jsou zvlášť pěkně vyvedena. Mezi dvěma vyzděnými otvory pro dvířka, z nichž jeden zazděn a jen k vůli souměrnosti proveden, zvedají se pěkní řezané sloupky, které nahoře spojeny rameny s příčným trámem vyvinou pěkný oblouk pro vrata. Vrata k uzavírání na závoru dvojdílná, dole na čep a v hořejší části na zděř, » krůh«, okována, skládají se ze dvou částí. Spodní ve výšce člověka jest z desek a hořejší pak z latí vkusně vyřezávaných, nestejně dlouhých, jichž konce tvoří pěknou křivku a barvou červenou a modrou natřeny jsou. Nad vyzděným otvorem pro branku, která jest jednoduše na svlak sbitá a k uzavírání na západ se ře-mínkem, jest okrasa v omítce provedena »stucco«, představujíc vázu s květinou. Totéž nalézá se na souměrné straně nad slepým otvorem. Brána do pole jest zděná, krytá šindelovou sedlovou stříškou, v jejímž středu zvedá se věžička často se zvonečkem, kterým se dávalo znamení k obědu pracovníkům v polích. Vrata též dvojdílná z pola plná, z pola laťová, však jednodušeji provedená než vrata do návsi.

Stavba statku z okolí Turnova jest roubená »srubová«, na podezdívce neomítané z lomového kamene a ne příliš vysoké. Stavení bývají často, jsou-li zámožnější rolníci v kraji, jednopatrová: je-li přízemní, má aspoň světničku na sloupech (sr. chalupu jaroměřskou). Trámce, ze kterých se roubilo, byly na dvě strany čistě sekané, na rozích pak na rybinu spojované. Mezery, které v roubených stěnách povstaly mezi jednotlivými povaly, vyplňovaly se hlinou červenkou neb jílem, smíšenou se sekaninou neb cuchaninou. Cuchanina byla rozličná, buď drobná sláma rozsekala se, ještě na menší kousky, smíchala s ouhrabky a plevami, neb řezanka promíchala se s plevami a chlupy, které se obyčejně uschovaly od zabíjení vepříků. Mezery takto vyplněné nabílily se vápnem a trámce natřely buď volskou krví neb lněným olejem, někdy i barvou. Dřevěné stavení bralo však časem zkázu a tu pak dávalo se do kleští a zachycovalo se sloupky, které byly těsně vedle roubených stěn postaveny a nesly celé patro. U starých stavení pomáhalo se tak, že na roubené stěny zevnitř přibily se sloupky a silná prkna a aby celé stavení nevyhlíželo příliš ofačované, natloukly se hřebíky do stěny a hlinou »lepenicí« se celé stavení omazalo. Architektonicky jest stavba tato skvostnou památkou umění lidového. Nejzajímavější a nejvýznačnější jsou lomenice, které vybíhají buď do špičky, buď mají sražené stříšky ve hřebenu neb ukončují kuklou »kabřincem«.

Při našem statku nemohla býti provedena sražená stříška, poněvadž vadila tomu vazba, které se upotřebilo jako vzoru staré, nikde se již nevyskytující tesařské práce. Kukle se projektant vyhnul jakoby zúmyslně, jelikož nalézá se již na chalupě jaroměřské, a tím posloužil nemálo, že setkáváme se při statku turnovském s lomenicí rovnou. Lomenice dělena trámci a římsami na pole, která rozličně jsou bedněna prkny a ozdobena vykrajovanými okraji »lemy«. V upravení těchto polí a ve výzdobě je značná rozmanitost, při které i zámožnost hospodářova rozhoduje.