@II@1@ STATEK POLABSKÝ. Celá severovýchodní část království Českého podél Krkonoš v Polabí i v Pojizeří vyniká nejkrásnějšími a nejvyvinutějšími dřevěnými stavbami. Veliké slohy stavební jednotlivých dob, zvláště renesance a barok upravily vkus i v umění lidovém, ale toto přece tvořilo samostatně, a výsledky jeho jsou vskutku pozoruhodny. Na výstavě byl proveden statek dle vzoru z okolí Turnova, kde vůbec jsou dřevěné stavby nejvýznačnější a nejkrásnější. Sloužily mu za vzor stavby jmenovitě v Příšovicích, Přepeřích a Dlaskův statek v Dolánkách. Plány po cházejí od arch. Jana Veyricha z Jilemnice a stavbu provedl Václav Hrabě.

Projdeme-li vraty nebo menší brankou vedle nich do rozsáhlého dvora v podobě obdélníku jednou z užších stran k návsi obrácenou, nalézáme na levo za sebou v pořadí: květinovou zahrádku, obytné stavení, maštal, chlév, chlévky. Na zadní straně stodolu s kůlnou, na druhém hlavním boku od vrat počínaje zahrádku pro koření, srub a hrazení s polní branou.

Obytné stavení jest obráceno hlavním svým štítem do zahrádky, a tím i do návsi. Při silnicích bývají statky k silnici obráceny zády, a všechna okna vedou do dvora. Stavení obytné jest jednopatrové, a tím již lišilo se nápadně od většiny stavení vesnických. Mívá buď nízké zápraží aneb vysokou násep, do které zazdívá se tajný vchod do zvláštního sklepa, jehož v nejistých dobách užívá se za skrýš vzácnějšího majetku. Je-li zápraží nízké, jest tento vchod v podlaze síně zakryt kamenem, obyčejně opotřebovaným mlýnským, jak tomu bylo i na výstavě.

Po zápraží jdeme kol okna hlavní světnice k síni. Prostora před ní jest kryta podsíňkou prvního patra a vytyčena sloupy ozdobnými, na nichž tato podsíňka spočívá. Jelikož jest zde ochrana před deštěm, nalézáme tu často všeliké nářadí hospodářské, jež by jinde na dvoře nepohodou trpělo. Do síně vedou dvéře bohatě skládané, pobité často i řadami hřebů kovaných, ale někdy a zvlášť u bohatých statků nalézáme dvéře na závěsy pěkně kované s pěkným kovaným zámkem a klikami; nejčastěji byly však zámky dřevěné, s klíčem dřevěným neb kovaným. Vedle dveří nalézal se často poklop. Byl to otvor asi s výši člověka od zápraží as 80 cm široký a 50 cm vysoký, též na zvláštní zámek uzavřený a sloužil za tajný vchod hospodáři neb lidem domácím. Naproti vchodu vcházíme jednoduchými dveřmi na svlak do prsku (do černé kuchyně). Na pravo z černé kuchyně vedou dvéře do spižníku neboli mlsníku, na levo pak bývá ohniště a pec. V koutě postaveno bývá nádobí: pánve, třínožky, lopaty, pohrabáče, hůl s věchtem, hřeblo na vytahování popela, měděnec na vodu, škopky a j.

V spižníku jsou uloženy zásoby potravin a dle toho je i jeho zařízení. Nabarvená jarmara chová ve svých příhradách běžné věci. Jsou tu formy na tlačení másla, mističky k dělání syrečků, vošatky na chléb, váhy se závažím, sud se zelím, necky, škopky, díž s kopistem, smetáky atd.

Vchod do prsku, bývá přečasto okrášlen ornamenty v omítce. Ze síně dále vedou schody do patra, vedle nich pak jest vchod do chlévů a pod nimi vchod do sklepa.

Ze síně na levo vejdeme do světnice, jež jest sídlem hospodářovým. Světnice má v průčelí dvě veliká okna a dvě do dvora. Okna jsou pouze v rámu bez kování na rozích, sklo do nich zasazuje se bez tmele, pouze do drážek, při zasklívání jest třeba vždy rám rozložiti. Celé okno pak vsadilo se do deštěného otvoru v hrázděné (roubené) stěně, který byl na stranu do světnice větší než na stranu vnější. Aby celý rám držel v otvoru, přichycoval se slabými klínky a ucpával zvlášť na zimu koudelí. Z venčí byla okna opatřena dřevěnými okenicemi. Dvéře ze síně do světnice byly jednokřídlové s křížovými výplněmi. Podlaha v celé světnici byla prkenná. Strop bývá buď na záklopy nebo deštěný, pěkně hoblovaný z prkének, fuky nebo mezery jsou kryty lištami. Trámy stropní byly hoblované čistě hraněné sejmutými hranami. Někdy bývají prkna na záklop. Strop byl zároveň podlahou prvního patra, a býval napouštěn lněným olejem, který po nějakém čase mu dodal pěkné hnědé barvy.

Stěny světnice na místech mezi povaly vymazány hlínou a natřeny světle modře. Povaly pak jsou napuštěny buď olejem neb obarveny krví. V rohu světnice při vstupu na pravé straně jsou postavena kamna s pecí chlebovou. Kachle kamen barvy zelenavé jsou pěkně uspořádané, a ač každý kus opatřen jiným ornamentem, přece souladně působí. V kamnech zasazen měděnec litinový a nad otvorem k topení trouba k pečení, v rohu kamen asi ve výšce trouby bylo vykrojeno místo tak veliké, že se tam dva malé hrnečky (železňáčky neb kamenáčky) vešly. Místo toto (jaksi malá plotna) sloužilo k ohřívání stravy a k vaření na čerstvo. Nad kamny visívala u stropu 2—3 bidla k pověšení nějakého šatu, přaden atd. Vedle kamen ve výšce lavic byla vyzděna podezdívka »pečínka neb záhrobce« zvaná. Z této podezdívky vedly čtyři malé schůdky zděné na pec. Pec sloužila pak zvláště v době zimní ku přespání a bylo-li málo místa v sednici, dávala se zbytečná postel přečasto na pec. Vedle pece na straně, kde oken nebývá, stojí »almara«, skříň pestře malovaná, a vedle postel neméně pestrá. Postel vystlána peřinami zvláštní velikosti devítiloketními, jinak »devětnice« zvanými. Někdy bývá vystlána postel až ku stropu a to zvláště u mladé hospodyně, kde se chce ukázati, jakou dostala z domova výbavu, aneb kde děvčata jsou na vdavky, jakou výbavu obdrží. Ve protějším koutě kamen stával stůl s křížovými vyřezávanými nohami a dubovou neb jasanovou deskou vrchní. Trnože u stolů venkovských málokdy chyběly. Nad stolem s obou stran rohu zavěšeny, spíše postaveny na liště obrázky svatých a světic mnohdy na skle malovaných. V rohu, nestávala-li skřínka na knihy, na památné lejstry domácí, byl umístěn krucifix, růženec a po straně pak kolem navěšeny věnečky od Božího těla a svěcené kočičky. Na stole nacházela se ve slánce cínové nebo dřevěné sůl a o svátcích bible nebo nebeklíč. Nad stolem zavěšena bílá holubička na niti, obyčejně urobená z vyfouklého sle-pičího vajíčka s papírovými křidélky. U dveří nalézal se stůl hrubší pro čeleď, poblíže něho u dveří police na nádobí, lžičník, dřevěná lucerna s lampičkou na olej neb svíčkou a při samých dveřích kropenka se svěcenou vodou a nade