husy začínají nésti, kladou se na polici též vejce. Talíře a mísy kladou se do polic vyšších, hrnce do dolních, a sice tak, že otvorem leží z mísníku. K úspoře místa dávají se menší kusy do větších. Do halmárky schovávají se věci k denní potřebě kuchyňské. Pestré vystrojení doplňuje pak pestré malování sudna.

U dveří nebo u kamen visívá dřevěný slaník, pro menší zásoby soli nebo i mouky, důmyslně vyrobený. Mezi ložem a kamny visívají starodávné hodiny s krátkým kyvadlem nad číselníkem. K ochraně závaží před dětmi byl ke zdi přisazen vysoký truhlík, pěkně malovaný a vyřezávaný, do něhož závaží zapadala.

Pro děti, jež se začínaly učit chodit, pořizovalo se běhadlo, t. j. tyč zasazena do podlahy a do stropu, jež mohla volně se otáčeti a, ve výšce asi ročnímu dítěti pod paži, měla zapuštěno raménko s obaleným obloučkem, do kterého se dítě vsadilo, a toto držíc se raménka samo mohlo běhati, ovšem jen do kolečka. V témž trámu uprostřed světnice zasazeno bylo i »hebadlo« ku pletení provázků pro domácnost. Před příčním trámem již do stěn při stavbě dobře zapuštěno bývalo bidlo, na kterém visívaly peřiny i šaty, někdy i hejšedlo. Při přástkách prováděl se na něm různý tělocvik a všeliké žerty. Mimo ně táhla se dvě slabší bidla v úhlu nad kamny, připevněna ke stropu dřevěnými uchy. V trámu a za trámem bylo uloženo řemeslné náčiní, jako nebozízky, vrták, kleště, kladivo, šidla na sešívání cepů. Dřevorubec měl náčiní hojnější: strouháče, náseče, (na dělání korýtek) koplice, pilky atd. Ve světnici měl ovšem strou-hací stolici, špalek a j. Výrobky dřevorubcovy jsou rozmanité, jako vokříny (dřevěné mísy), lopaty, topůrka, cepy i škatulky na sirky atd.

Původně mimo senci nebylo obytné místnosti v chodském dvoře, teprv chalupníci počali přistavovati útulné sed-ničky, a podle nich pak sedláci. Nyní na statku nalézáme vedle sence též vejstupek (přístěnek, komora, malá sednice). Místnost tato má úzké jediné okno, o jediné tabuli do dvora. Jest bez kamen a bez podlahy. Strop a stěny nejsou tak pečlivě obíleny jako v senci. Z nábytku najdeme truhly, nějakou halmárku, někdy kolovrat a motovidlo, a lože obyčejně pro dospívající dcery. Tam k okénku chodívají také chlapci na volání. Často je vejstupek ze senci napříč, a následkem stoupání dvora musí se vskutku ze sence do vejstupku vystupovati. Tak tomu jest i na výstavě.

Mimo uvedené místnosti je pro byt Choda důležitá též půda (punebí), jež jest skladištěm všeho možného, a také ložnicí, zvláště chlapců. Konečně sluší uvésti též »jámu«, to jest sklep v našem obyčejném smyslu slova, do které málokdy sestupovalo se po schodech šikmou chodbou (šíjí), nýbrž prostě se spouštělo do jámy jinak přikryté poklopem. Na některých statcích, bývaly též »pinvičky« z pravidla pod sklepy, kde přechovávaly se soudky s pivem.

V bezprostředním sousedství za sencí neb za vejstupkem bývala prostorná a teplá mařtal, o kterou hospodář zvláště pečoval. Dbal o to, aby nikdo se tam nedostal, a proto dvéře do mařtale byly pevněji a pečlivěji uzavírány, než do samého stavení. Bál se při tom nejen zlodějů, ale i čarodějnic. V mařtali bývala truhla na řezanku (stírka, michárna). Při dalším postupu nalézáme ještě v téže řadě ovčín, řezárnu na řezanku a kolnu, kteráž je bez vrat a bez zapěření. Zadní část dvora zabírá stodola, která stojí osamocena. Stála nejvýše z celého dvora, tedy v suchu. Jí mohlo se též dobře vyjeti do polí. Části stodoly jsou: v prostřed mlat a po stranách dvě perny. Mlaty mají podlahu upěcho-vanou z hlíny, perny podlahu půválkovou. Od mlatu odděleny jsou »zátení« (dřevem zapuštěným v sloupech). Půda ve stodole slove vodr, přepažení nad vodrem hambalka. Stodola stavěna jest velice pevně. Sloupy pod krovem jsou spojeny mocným věncem roubení (podruhem) a nad ním teprv jest prkenné pěření. Sloupy tyto nahrazovány byly záhy zděnými pilíři. Protější stranu proti obytnému stavení, mařtali atd. počínaje od branky zabírává a také na výstavě zabrala zahrádka, chlévky pro husy a pro prasata, dále záchod a dřevník. Na dvoře proti mařtali jest pumpa. V zahrádce pěstuje se zelenina; z květin brotan, šalvěj, yzop, máta, reseda, měsíčky, narcisy, zlaté lilie, fialky, pivoňky, pentličky.

Pokud sama stavení neskytala dvoru ohražení, stavělo se hražení zvlášť. Nejmilejší hradbou starým Chodům byla planka ze silného dříví (trámů). Trámy kladly se nad sebe a spojovaly se ve vzdálenosti čtyř až šesti metrů s trámečky příčními (kobylkami). Na svrchních kobylkách seděla stříška, pro niž přes konce kobylek natažena byla tyč (lemízek), a nad nimi ve hřebeně střechy tyč třetí podepřená dřevěným hřebem, zavrtaným do kobylky i do lemízku (čepem). Stříška je kryta šindelem nebo povory. Jiné hradby byly samosličkové (ze slabších lesních stromků spletené), šraňkové, v nichž bidla březovými houžvemi přivazovala se ke kůlu, dále i povorové a hůlkové.

Z návsi do dvora vedla branka. Bývala okrouhlá se stříškou obojstrannou. Vrátnice v brance byla silná a prkenná, teprv novější má dolejšek prkenný a hořejšek z lišt, buď svisle a rovnoběžně aneb paprskovitě od středu vrat přibitých. Všecko to však je práce pouze tesařská.

Stará dřevěná branka leckde nahrazena byla zděnou a též na výstavě byla již branka zděná okrouhlá, a vrátnice měla hořejšek lištový (svisle a rovnoběžně) Nahoře v brance pod stříškou bývají kapličky se svatými patrony zakladatelů statku (patron hospodáře a patronka hospodyně). Vedle branky je menší vchod »dvírce« s jednostrannou stříškou, nižší ovšem, než jest branka.

Malebných štítů, jako bývají jinde, chodský statek nezná. Místo nich je jednoduché pažení. Prkna přibíjejí se svisle. Po případě štěrbiny mezi nimi se pobíjejí latěmi, anebo se klade prkno přes prkno, čímž vzniká dosti primitivní výzdoba. Roubený štít je řídký a jen při střechách s valbou. Tu bývá buď střed štítu mezi dvěma sloupky vyrouben vodorovně a zbývající trojúhelníky pod střechou šikmé, nebo je vše vodorovné. Novější zděné štíty bývají i všelijak malované. Střecha kryla se vydraženým šindelem nebo dochem. V tomto případě vždy hořejšek a dolejšek střechy se pokryl šindelem, by se došek netřepil. Makovic na střeše není, ani vrzátek. Nejvýše na konci přibily se dva šindele přes sebe nad hřebenem anebo se přibila dřevěná sekyrka. Též všeliká malování, prkna, nápisy a pod. úplně scházejí. (Srov. studii F. Hrušky, Statek i chalupa na Chodsku, »Český lid«, roč. II.—IV.).