Větrník z okolí Boleslavi.

Dle modelu kreslil architekt B. Dvořák.

Bývalá radnice v Železném Brodě.

Dle modelu kreslil arch. B. Dvořák.

ložnici kovářovy rodiny. Pavláčka, která objímá ze dvou stran stavení, jest kryta po straně přetaženou střechou a opatřena pěkně řezanými sloupky, které podpírají konce trámů stropních. Střecha jest šindelová, ve hřebeně na krajích značně okosená, se dvěma lome-nicemi vkusně deště-nými a lištovanými se čtyřmi růžicovými vý-krojky. Po stranách střechy nacházíme též okapní žlaby ze dřeva dlabané. V sousedství přístřešku před vchodem do obydlí nalézáme kurník s chlévkem.

Z českých mlýnů větrných, které dosud, ač již po skrovnu, spatřujeme v okolí Jičína, Nové Paky, Chroustovic a Holic, zasluhují všechny stejného povšimnutí. Byly stejného složení, co nejjednodušeji zhotovené, bez velikých okras, obyčejně čtyřhranná bouda, jak vidíme z modelu borovanského a valského. Na jedné straně nacházelo se kolo větrné o čtyřech lopatkách pletených z proutí na ose vodorovně se otáčející, na opačné straně schůdky do mlýnice. Celý mlýn mohl se otáčeti kol vertikalní osy tak, jak toho bylo potřebí, aby vítr na kolo větrné účinkoval. Mlýn obit byl obyčejně prkny, vylištován ve směru svislém a opatřen střechou sedlovou šindelovou.

A tak jak jsou jednoduché mlýny větrní, tak opak nacházíme u mlýnů vodních, které nás někdy až svojí stavbou překvapují. Rozeznáváme mlýny na vrchní a spodní vodu, o jednom i více složeních, s krupníky (holandry) neb jahelkami. Pěkný model o dvou staročeských složeních zhotovil J. Abel, mlynář v Dolinkách. Zvláště pěkně proveden model mlýna v Trotíně. Mlýn trotínský rozkládá se na mírném svahu, jest na vrchní vodu a obklopen hospodářskými budovami. Mlýnice a zároveň obydlí mlynáře jest pod jednou střechou v pěkném obrázkovém stavení jednopatrovém. V přízemí zděném nalézá se moučnice a podkolí, v patře roubeném zanáška s běhouny a obydlí mlynáře s okny v čele. Malebnosti nemalé dodává pavláčka, která mlýn ovinuje se tří stran. Střecha mlýna krytá šindelem končí s obou stran velice vkusnými lomenicemi.

Než ukončíme popis modelů stavbami městskými a kostely, třeba ještě zmíniti se o stavbě srubů a špýcharů, které často stávaly o samotě ve středu vsi a bývaly majetkem několika hospodářů, kteří neměli svých srubů a chtěli uchrániti zboží své zvláště v dobách války před pohromou. Nejvíce takových společných srubů nalézalo se v pohraničních krajinách; tak do nedávna pamatují se v slezských Kylešovicích na památný srub, který po případě sloužil ve válce za útočiště, a v Sezemicích, kde sloužil za modlitebnu bratrskou. Bývaly sruby společné velmi prostranné a důkladně stavěné ze silných trámů, oma-zaných s obou stran silnou vrstvou lepenice (mazanice), která se přidržovala dřevěnými hřeby. V modelech vystaven malý srub hospodářský ze Zásmuk u Kouřimi. Jednopatrové stavení oddělené od ostatních budov ve dvoře pod doškovou střechou bez lomenic sloužilo za chlév i sýpku. V přízemku zděném nalézá se chlév spojen dveřmi s konírnou, ve které je zvláštní oddělení pro hříbátko. —

Srub ze Zásmuk.

Dle modelu kreslil architekt B. Dvořák.

V patře roubeném, kam byl přístup z pavlače kryté střechou, nalézáme tři místnosti od sebe oddělené roubenými stěnami. Do každé byl vchod zvláštní z pavlače. I sloužily místnosti k uschování ovoce, vaření, obilí, šatstva, prádla, kana-fasu a staršího nábyt-ku. Na půdu skládalo

se seno poklopem, který nacházel se po straně nad pavlačí.

Nejkrásnějším zbytkem z dřevěných staveb městských byla