Pouť po obhlídce krojové započneme na nejzazším východě Čech, v Litomyšlku, krojem mužů a žen velmi bohatým a souladným. *)

Již svrchu podotknuto, že lid selský na litomyšlském panství připomíná nám jednak nejznamenitější části Moravy, Hanácko a Slovácko, jinak řadí se příbuzně k Chodsku rovněž rázovitému. Ženy i »ďouky« obuty byly v nízké vykrojené střevíce kožené neb aksamitové, opatřené buď »mašlej« o četných smyčkách aneb kromě ní ještě přaskou podlouhlou šedou, pak v červené »vldněné« punčochy, pestře, žlutě, zeleně a bíle vyšívané či vlastně protkávané. Punčochy ty na chodidlech podšity bývaly pro větší trvanlivost koží. Svrchní sukně sváteční oblékána na četné spodní sukně, byla buď z mezulánu neb cajku (zřídka kdy z hedvábí) a dle toho se také jmenovala. Podle pestré hedvábné pentle na dlaň široké, která přišívána byla trochu nad červeným lemem od podsazení vystupujícím, slula sukně též »pentlo-vačka« neb »lemovačka«. Mezulán je látka těžká a hrubá, vlněná; dělal se po domácku buď »dvoupodnůškový« neb lepší »čtyřpodnůškový», »cajk« byl vzácnější, »dělal se jako cirkas«. Sukně ty byly velmi široké, až na šest loket, napřed pod fěrtochem hrubým plátnem vysazované; brávalo se k nim 10—12 loket látky (cajk stál 60 kr. krátký loket) a šest loket pentle »aspoň po renčníku«, červeného sukna k lemu, jenž se sedmkrát obšíval, bralo se půl čtvrtky — i stála pak cajčka neb lepší mezulánka 10—15 zl. stříbra! I podle barvy přikládány sukním zvláštní názvy: temně modrá slula »máčka«, jasně modrá »šedá«,**) červenohnědá »žebrácká« (poněvadž zhotovována byla z látky laciné »voscajku«, již »pašováci dováželi z Cacka« a po 20 kr loket prodávali). Košile ženská zhotovována jen po pás z plátna hebčího, jinak z látky, jež pytlovině mnoho nezadala, jsouc doma utkána, kdežto na svrchní část košile látka se kupovala. Při krku byla velmi řásná košile sbírána v četné záhyby, všita do pásku, často modře neb červeně vzorkovaného, a spojena s »vejložkem« až pět loket dlouhým a čtvrt lokte širokým. »Vejložek« pracován buď na způsob punto-tirato, což slulo »vázanky«, aneb olemován krajkou, často síťovanou. Na rameni všity záhybky rovněž bohaté v »náramek«, ploše pestrým hedvábím neb plně bílou přízí vyšitý, jenž činil pravý úhel; rukávy velmi baňaté, opatřené jako vejložek krajkou neb »vázankami«, staženy byly tkanicí v lokti. Na košilku oblékán »životek«. Jest to šněrovačka velmi krátká, k pasu nesahající, opatřená kolem dolního kraje složenými soukennými šlaky

Děvče z Litomyšlska.

»šorčíky«, na něž, místo na boky, opíraly se těžké sukně, v zádech (kde protínala ji silná kostice »kříž«) vyšší, napřed šikmo sestřižená a s obou stran lemovaná podivně zahnutými háčky, udělanými ze silných mosazných špendlíků. Do háčků navlékala se pěkná, až sedm loket dlouhá šněrovací pentle, jež se buď nahoře při posledním háčku v bohatou smyčku vázala, aneb, jsouc jednoduše zavázána, pod fěrtoch v pasu se zastrčila. Za šněrování zastrčen a za pentlí šněrovací téměř ukryt byl »punt« neb »zouvák«, jehož ostré »špice« ztrácely se v řás-kách »vejložku«. Životky ty bývaly kol do kola a z předu při háčcích černou aksamitkou olemovány; byly rozličného druhu: soukenné a aksamitové pestře hedvábím vyšívané, nebo aksamitové dracounem stříbrným vyšité. Vyšívání stříbrem provedeno přes »dekturové« formičky jen na povrchu, ze zpoda zachycován dracoun režnou nití. (Jak vhodně podotýká paní Renata Tyršová, jest ornament květinový na »životky « přímo vkomponován.)

Podobně jako šněrovačky ozdoben i punt, někdy jen tento byl vyšíván. V době pozdější, as v letech čtyřicátých, ustupovalo vyšívání na životcích látce damaškové. Koupil se kousek hedvábí, na němž bylo buď osm neb čtyři květy a tyto vhodně umístěny na životku, který dle toho jmenován čtyřkvětákem neb osmikvětákem. Punty k nim ozdobovány dracounem, stříbrnými a zlatými krajkami, zrcadélky (okrouhlými kousky barevného a zrcadlového skla). Ještě později nastaly místo starobylých krátkých životků »kordulky«, jdoucí do pasu a zakončené místo »šorčíků« »jitrnicemi« (plátěnými válečky naditými pilinami). Jsou velmi vystřiženy, zpředu na několik háčků a posléze přestupujícím zubem zapínány, vzadu je šněrování napodobeno. Vyšívání na kordulkách umístěné bez ladu a skladu, bývá spáráno se starých »životků«. Kordulky »orlijánové« nosí se zvláště do práce na Litomyšlsku podnes.

Široké fěrtochy vynikaly sice nákladností, nikoli však rázovitostí. Byly na kmentu neb tylu, ve způsobě po všech Čechách známém vyšity, hojně mřížkami »katry«, pavučinkami a kvipírovými pasy protkány a vzadu dlouhou pentlí svázány.

Ženy a za chladného času i děvčata oblékala kabátky a kazajky. Nejstarší kabátky byly z černého neb černozeleného sukna jako brusleky a staré životky zeleným a žlutým hedvábím vyšity; jim zcela podobny jsou tmavé