(šmelcu). Veliké skvostné ty pleny obojího druhu oblékány tím způsobem, že jeden roh bohatě vyšitý kryl týl a záda, kdežto příčné dva cípy svázány ozdobně na temeni hlavy. Přední část pleny byla naškrobena jako karta a činila takto kolem hlavy stříšku, dávajíc vynikati i »roušce« i čepci pod plenou. Sukně buď »šerkové« neb soukenné, černé, tmavomodré atd. měly téměř uprostřed, již nad koleny, květovanou, zoubkovanou pentli »baborku«, nad a často i pod ní pak přišitý zlatý neb stříbrný »prým«. (Touto velmi malebnou sukní honosí se kroj i třeboňský i blatský, ba i klatovská »kamr-holka« dosti jest jí podobna.) K sukním s »baborkou« a »prýmem« nosily se buď damaškové vyšívané šněrovačky v předu se zubem spínacím, též vyšívaným, jež jmenovaly se »lajdíky«, aneb kabátky soukenné, které svými naditými, při zápěstí zúženými rukávy připomínají poněkud špenzry. Košilka »tenčice« měla »vejkladek« (krejzlík) i pásek, ve který jsou všity »nadýchané« rukávy, často bohatě hedvábím vyšité. Punčochy u ženského pohlaví nejoblíbenější byly červené; k nim nošeny buď střevíce, častěji však půvabné pantoflíčky, v nichž obyvatelky jezerního kraje tak obdivuhodně choditi uměly jako Slovenky v čižmách po blátě uherských měst. Ženy blatské i jihočeské nosily a nosí pantoflíčky vždy, do práce i do kostela; jen nevěsta a družice jich neužívaly.

Složitý byl ústroj hlavy, zvláště o svatbách. Nevěstě dán v domě ženichově po sdělání věnce na hlavu čepec, na temeni pěkně starobyle na způsob fěrtochů a plen vyšitý, na tento zpředu zavázána »rouška«:, pásek to bohatě z dracounu a lesklých perel sestrojený a bílými prolamovanými konci pod sdrhováním čepce svázaný. Konečně »zavita« nevěsta do vyšívané pleny, jež tu slula »roucha« či »zavíječka«. Tento slavnostní ústroj hlavy zůstal pak ženě po celý život. Ještě obšírnější byl způsob, jakým upravovaly si hlavu družice. Nad čelem uvázán vínek černý, jeho konce, »týly« řečené, splývaly volně po plecích; na temeni hlavy stála malá (as 10 cm v průměru mající korunka z dracounu a kvítí, vzadu kryje vlasy vyšitý »prostředek«, jenž připevněn lesklými jehlicemi a obklopen »pentlíkem«, věnečkem to z kvítí. Zpod »prostředku« splývají ještě pestré fábory po zádech.

Mužské pohlaví na Blatech a v Třeboňsku honosilo se krojem rovněž malebným, byť čím dále tím méně vyšívaným. To platí ovšem jen o kroji svátečním a svatebním, neboť ve »všídní« den chodil leckterý pantáta za stara a za času roboty i — bos. K punčochám, které nejraději bývaly modré, jen někdy bílé vlněné, nosily se buď střevíce s přaskama, polobotky šněrovací (jimž se tu také »střevíce« říkalo), konečně vysoké boty. Koženky, žluté, zahnědlé neb černé, od kapes až po kolena pěkně vyštepované, zapínány na knoflíčky a měly kromě toho vysekávané řemínky Starodávná košile bývala zpředu a na ramenou nákladně vyšita; krátké kazajky i šosaté kabáty také druhdy drobným vyšíváním se pyšnily, na př. na modrém sukně žlutě, neb zeleně a bíle. nověji posázeny jen knoflíky: Kožichy zdobeny na švech pavím brkem, lemovány černým, podšity obyčejně bílým beránkem Šátek na krk býval hedvábný, pestrý neb černý, na hlavě nosily se všecky druhy pokrývek po Čechách známé: tchořovice s mašličkami, vydrovky, beranice širáky (o svatbě s fáborem). Chudí, »všídního« dne i zámožnější oblékali kabát plátěný, skrovně vyšitý.

Z bohatého kroje toho udrželo se v užívání velmi mnoho až na naše časy; ještě před patnácti léty strojena a »zavíjena« nevěsta způsobem svrchu popsaným a ve skupině »Blatské svatby" zřejmým. — Ještě dnes strojí se dívky v kroj, označený jako úbor » novější družice«. Navštěvovatelé starých rožmberských měst, Lomnice, Soběslavě, Třeboně, v neděli i o trhu uvidí ženy v pan-toflíčkách, červených punčochách, sukních s »baborkou« a »prý-mem«, vyšívaných zástěrách, kabátku s o-hromnými, dole zúženými rukávy, a to ve skvostných, malebně na hlavě seskupených plenách. Jen »čepení« vespod mizí. — Sami návštěvníci naší Ná-

rodopisné leckdy pokochali se zjevem živých originálů figurín tolik obdivovaných, a to žen i mužů. Z mužského kroje zmizela pěkná vyšívaná košile; jinak udržuje se kroj, zvláště mezi některými starci, dosti pevně.

Mužský kroj z Táborska a »Kozačka«.

Dle fotografie F. Dvořáka.

Na kroji »kozáckém« plně zřejmo, že z »bohatých Blat« přecházíme v Táborsko, ju-nácké, památné, ale chudé, neúrodné. Tmavé sukně soukenné s baborkou ustupují silným kanafaskám, květovaným sukním tibetovým neb tenkým bílým sukním děvčat skorem po pás vyšívaným. Fěrtochy, šátky přes prsa a pleny jsou většinou zcela bíly, jemně mřížkovány neb