a po sbírkách. Značnější část bylo viděti i v exposici krajinské z východních Čech spolu s figurinou ženy z Hlinecka (Rychmburska) v očepáku a špenzru, leč v hedvábné sukni a zástěře.

Od Skutečska a Hlinecka v českomoravské krabatině pokračuje kroj lidu v kolejích svrchu jasně naznačených dále k Chotěboři, Německému Brodu,*) po Horním Posázaví k Dolním Kralovicům, Vlašimi atd., pozbývaje však znenáhla rysů význačnějších a více a více k městskému se přizpůsobuje. Ze Skutče a okolí (kde byly robeny), rozšiřovaly se dvojdílné holubinky, uzlíčkované, štepované, mřížkované (»s katry«), do míst a krajin na západ a jih; častěji vyskytuje se tu vedle modrých a zlatých výplní kontur vyšívacích uzlíčkování, režné, ba černé (Chotěboř). Čepce na způsob křídlatých a »krepinů« panují jako vzácná ozdoba jak na české, tak na moravské straně (Velké Meziříčí); vedle nich i hladké zlaté a stříbrné čepce lze uzříti. Šněrovačky jsou mnohodílné, hojně proštepované, vysoké, opatřené

koženými šůsky, buď cele zlatohlavové aneb

damaškové s hojnými zlatými neb stříbrnými

portami. Zvláště skvostná čísla v té příčině

má Dolnokralovicko. Mužský kroj byl temno-

barevný, i jinde obvyklý, zvláštní rázovitostí

nevynikající. Ve »Zvykosloví« vystaveny byly

obrázky korunovačního průvodu z vlašim-

ského panství; na nich mají selky bílé čepce-

holubinky, košilky naditých rukávů, vysoké

mnohodílné šněrovačky, šátky-loktušky do

šněrovaček zastrkané, zástěry zelené. Mužští

vyznačují se koženkami a vysokými botami,

mezi nimiž viděti modré punčochy, vestami

zelenými a dlouhými modrými kabáty. Širáky

jejich hojně jsou ozdobeny.

Ze střízlivosti a všeobecnosti kroje,

téměř až k Jindřichohradecku rozšířené,

veliký učiníme skok v originelní, pestrá, ba

až fantastická Blata a Třeboňsko. Jezerní

tento kraj již o výstavě jubilejní exposicí

svou velikou budil pozornost, na výstavě

Národopisné pak presentoval se ze všech

končin českých nejskvěleji.**) Kroj »třeboň-

ský« rozprostíral se kolem Lomnice n. L.,

Stráže, Třeboně, Lišova, Záblatí; s ním za

Lišovem k Svinům Trhovým a Borovanům

sousedil kroj řečený »doudlebský«. Kroj

»blatský« panoval kolem Soběslavě, Tučap,

Deštné, Pluhova Žďáru a Kardašovy Řečice.

Od něho severně, od Tábora pak na jih (na

panství kdysi choustnickém a radenínském)

vyskytoval se kolem Plané, Choustníka, Zelče

kroj »kozácký«, jenž však valně od blatského

i třeboňského se liší. Oba tyto kroje vynikají

velikou starobylostí vyšívání (jehož základem jest kulatý, vrstvovitý květ), pestrotou koloritu a jistými rysy jednotlivých svých součástek nikde již se nevyskytujícími. Rozdíl obou krojů jeví se hlavně ve způsobu vyšívání »plen« a fěrtochů (zástěr). Jsouť pleny a zástěry blatské vyšity starobyle, červeně (vybledle) a žlutě, plochým stehem hedvábím, kdežto třeboňské jsou většinou bílé, mají mnoho tylových výplní, protahování vlnou barevnou, ozdobu jemných barevných bůstků

Muž z Blat.

Kreslil F. Urban.

Žena blatská (v pleně).

Kreslil K. Preissler.