Herálec, na sever Brdo pod Košumberkem. Podle všeho dařilo se lidu selskému na rychmburském panství od zavedení tolerance a zvláště za Vchynských velmi dobře, neboť kroj tu pořizovaný vyniká součástkami drahocennými a vkusnými. Sedláci i zde nosili střevíce a manšestrovky s přaskami někdy až stříbrnými, koženky bledé neb černé, pěkně kolem švů a kapes vyštepované, vesty červené soukenné, růžové hedvábné, kabáty dlouhé s »limburáky« neb »lumberáky«, kožichy vyšívané.*) Kromě vydrovek panovaly zvláště o svatbách vysoké kastorové klobouky, jež zdobili si druž-bové fábory.

Dívky a nevěsty měly tenké bílé sukně téměř až k pasu v pravidelném postupu vyšíváním, zašitými lemy, pentlí smyčkami provlékanou zdobené; pod ně navlékly jiných sukní »co jich mohly zehnat«, a hodně se naškrobily, aby byly dost košaty. Někdy pro sukně ani do kostelních vrat nemohly! Střevíce do parády bývaly pestře zdobeny, punčochy bílé. Košilka u krku a v lokti sbíraná a v modrý neb červený pásek všitá měla na těchto místech »cacle«, tacle. (»Cacle« u krku byly však jen as loket v objemu.) Na košilku oblékána »kordulka«, obyčejně světlá hedvábná neb damašková, hojně kosticemi prostoupená a mezi nimi všude »krepinkami« po rychmburském způsobu

pošitá. Po zádech kordulky pjala se pentlička,

kolem níž jinobarevná otočena byla; z knoflíčků

perleťových, porculánových (»penížků«), z cetek a

krepinek utvořeny pak rozličné arabesky a růžice. Tím způsobem pošit je i límec, pás (pinta)

a v pevné záhyby při zápěstí složené rukávy

»špenzru«, který co do tvaru již jako poličský

»kabátek« byl popsán. Jen měl rychmburský

špenzr při zadních zubech či varhánkách přišitu

s obou stran širokou drahou pentli, která buď

z předu se vázala neb volně po bocích visela.

Špenzr byl zhotovován z látek co nejvzácnějších,

na př. z lososobarevného moiru, temnomodrého

hedvábu, chrpového merino atd. Zástěra byla buď

bílá vyšívaná neb pestrá hedvábná o vysokém,

kosticemi prostoupeném pasu, jenž se vzadu sešněroval. Přes kordulku aneb pod špenzr oblékán byl šátek »menechnější« nebo »věšechnější«

(v Rychmbúrsku místo »menší« neb »větší«), buď

bíle vyšívaný, buď světlý hedvábný, a vzadu

v pasu svazován.

Šmizetka košile, šátek ve výstřihu i část límce

na špenzru zakrývaly četné řady »koralů«, granátů s »toraly«; vzadu při sponě splýval dlouhý,

bohatý a pestrý fábor. »Někerá ženská si krk

až na 40 renčníků cenila.« Dívky chodily buď

prostovlasy neb v šátku jako šata složeném. Šly-li

za »droužky«, rozpletly si vlasy na 15—30 tenkých rulíků, do nich nastrkaly fáborů, nad ně

zastrčily hřeben; na temenu hlavy měly věnec

ze samého dracounu »jak ošatka velký«. Podobně v rulících, hřebenu a věnci šla nevěsta do kostela. »Staré svatbí«, když bylo veselí nejbujnější, vzaly na hlavu ohromný svatební koláč, kvítím a panáčky zdobený s »flaškou kořauky« uprostřed, a velmi dovedně s touto »pokrývkou« tancovaly.

Ženy nosily čepce-lebky s fábory vzadu (holubinky), zámožnější »očepáky«, čepce to sametového, kulatého dénka a stříbrného neb zlatého dílce, obkličujícího hlavu až skorem k čelu. »Očepáky« byly někdy i zcela zlaté; vždy měly vzadu hedvábný fábor.

K jednoduchým kabátkům nosily ženy i sukně a zástěry »trhané«,**) z látky totiž plátěné, pěkné a pevné, pro-tkávané červeným neb modrým přerývaným vzorkem »tlopky« zvaným. Podle počtu »tlopek« nazývány látky »dvou« a »třítlopkové«. Lepší sukně »trhané« jsou protkávány »karmazínem«, kterýžto název přikládán hedvábné niti pestré barvy jakékoli.

Starší některé ženštiny nosí ještě dnes černé špenzry a pod nimi veliké bílé vyšívané šátky, které vyplňují výstřih a jichž cípy splývají na boky. Na pastvách tu tam spatřiti lze starobylý vyšívaný kožich. Jiného v užívání není; za to hojně i čepečků-lebek neb holubinek, i očepáků, fěrtochů, špenzrů a kordulek roztroušeno po vesnicích vysočiny

Hlinečanka

(okres rychmburský). Dle figuríny fotografoval F. Dvořák.

Děvče z Malé Chýžky

(Sedlecko). Dle figuríny fotografoval F. Dvořák.