str. 161
vyrobené) braly dívky i ženy na šněrovačku a tenkou košili s okružím do kostela kabátky z téže látky se známým límcem kulatým vzadu přišpičatělým a hlubokým výstřihem, jenž vyplněn byl šátkem bílým vyšívaným, hedvábným neb kosmonoským, šňůrami koralů neb granátů s tolary a dvacetníky. K muzikám však nosily dívky bílé vyšívané neb tenké mušelínové sukně »šmelcové«, šněrovačku braly na košilku tenkou s okružím a nadýchanými rukávy, krajkou neb vyšíváním zdobenými. Ženy nosívaly pleny na temeni svázané, holky spletly si vlasy v jeden vrkoč, přivázaly k němu fábor, z předu vlasy přepjaly ještě »trýbkem«, páskem to úzkým, často černým, z harasu neb sametu, pestře korálky vyšitým, na hlavy posadily čepec škrobený a (šly-li do kostela) pokryly jej ještě plenou. K muzice však brala děvčata pouze čepce, obyčejně zlaté neb stříbrné. »Trýbek« úzce příbuzen je se starobylými černými vínky na Blatech a s aksamitkami, čelo Plzeňaček přepínajícími, jež jsou asi novější jich náhradou. — Nevěsta kromě věnce, umělými kytkami prostoupeného, z předu jak diadém vysokého, v zadu pentlí ozdobeného, měla na temeni hlavy »panenskou ozdobu« jakousi korunku z úzkých pentliček bohatě sestrojenou. Vlasy v žíhon »podkleslé« prostrkány hojně rozmarinou a lesklými jehlicemi. Rovněž tak zdobena družička, leč bez »panenské ozdoby«.
Po roce 1848 měnil se kroj ženský na Písecku; nejdříve ustoupily kabátky »špenzrům«, červené punčochy bílým, čepce šátkům »na babku« vázaným (jež prý leckde sluly »mimrlíky«). V letech sedmdesátých vymizel úplně šat starobylý; součástek jeho udrželo se množství slušné. Z mužského kroje, jenž sestával z vysokých bot často vrapo-vaných a zdobně štepovaných, kazajek, vest a kabátů hojně knoflíky posázených, modrých, zelených neb černých, plášťů o pěti »kráglíkách«, všedního dne ze šatů šerkových, z vysokých kastorových klobouků, ze širáků atd., skorem vše dávno zmizelo. *)
Zcela určité osobité místo zajímá v pořadí českých krojů kroj domažlický, chodský či bulácký. V Čechách podoben je (hlavně šatem mužským a ornamentikou) kroji na Litomyšlsku, za to na Moravě hojně má analogií. Zachoval si zajisté mnoho prvků kroje slovanského, pokud se tvarů i barvitosti týče; pečeť své bytosti a historie vtiskl
