Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 171

Národopisná výstava českoslovanská má nepopiratelnou zásluhu, že upozornila na veškeren ten půvab a tím i k zachování kroje a tedy i mravu lidového přispěla, alespoň tam, kde kroj dosud se udržel.

Lid odkládal kroj, chtěje vyhnouti se posměchu měšťáků, chtěje vyrovnati se »pánům«. Na výstavě poznal, že neutlačuje ho, že neposmívá se mu každý, kdo nosí šat panský, naopak že si oděvu jeho sedlského pro rázovitost jeho váží, pro malebnost oblibuje. A tak stal se lid ku př. na moravském Slovensku hrdým na svůj kroj od výstavy Národopisné, bude si ho dále vážiti, nebude se tak usilovně pachtiti po kroji městském, který nevyhovuje ani poměrům ani potřebám lidu a po jistém obnošení opravdu zasluhuje názvu »trhanského«, jímž jej trefně nejlepší znalec lidu našeho, Bartoš, vyznačil.

Ale přikročme juž k popisu krojů moravských a slezských! Nemožno arci při popisu tom omeziti se pouze na kroje, co se dosud udržely. Nutno prohlédnouti i ty, jichž stopy se nám zachovaly, a památky, jak viděli jsme je sebrané rukou pilnou a horlivou na výstavě Národopisné.

Kdož ví, bude-li za nějaké desítiletí tak lehko sehnati doklady ke svéráznosti jednotlivých našich kmenů, jak poměrně snadno jest nyní po výstavě naší. Doklady ty representují nám lidový kroj století devatenáctého krajů našich. Popsáním jejich podán bude i popis kroje lidu našeho ve století tom a tím důležitost jeho jest samozřejma.

Při popisu krojů moravských a slezských v řádcích následujících dotkneme se ovšem jen nejhlavnějších typů krojových. Leda poznámkou bude odchylek některých možno vzpomenouti. Není ostatně ani všude možno, hlavně tam, kde kroj juž není a pamětníci jeho praví vymřeli, zjistiti tyto dřívější partikularistické odchylky. To však možno na základě pozorování činěných na Slovácku a na Valašsku, kde kroj se ještě nosí anebo nedávno ještě nosil, tvrditi, že souhlasnost krojová naprosto bývala jen v těch osadách, jež v XVII. a XVIII. století patřívaly k téže farnosti. Farníci scházející se v témže kostele byli jako jeden kmen, ať juž patřili jedné nebo několika vrchnostem a nosili se stejně, ovšem s rozdíly stáří příslušnými. Později, když velké farnosti na menší drobiti se počaly, upraveny ony menší odchylky, které liší a lišily často i jednotlivé osady od sebe.

Na Moravě nejlépe jest rozlišovati následující kroje: 1. horácké v západní Moravě, 2. brněnské v okolí Brna, 3. hanácké v okolí Olomouce, Prostějova a Kroměříže i Holešova, 4. kroje valašské v okolí Vsetína a Val. Klobouk, 5. kroje lašské v okolí Frenštátu a Místku a Nového Jičína a 6. kroje moravsko-slovenské na Moravě jihovýchodní.

Slezsko má následující kroje hlavní: 1. Kroje opavské na opavském Slezsku, 2. kroje t. zv. valašské z Frydecka, 3. kroje z Těšínska, 4. kroje od Jablunkova, 5; kroje horalů v jižním Slezsku těšínském.

A. Kroje moravské.

1. Horácké kroje na Moravě západní. O krojích těchto celkem nejméně víme, protože jednak již dávno tomu, co se vytratily, a za druhé na širém prostranství západní Moravy od hranic českých až po Švarcavu celkem málo sbíráno a zaznamenáváno bylo o krojích bývalých. Velmi podrobný popis bývalého kroje na Žďársku podán pí. Vlastou Pittnerovou a na Velkomeziříčsku ve spise »Naše Horácko« od Josefa Dufka. Z Telečska, Dačicka, Třebíčska a Znojemska podrobných popisů nemáme. Kroj jihlavského českého okolí, kterým i německý ostrůvek jihlavský se šatíval, zachován u ženského pohlaví na několika místech dosud. Kroje východně od Švarcavy až na vysočinu drahanskou tvořily přechod na východ do hanáckého, na jih pak do brněnského způsobu odívání se.

Rázovitý kroj z okolí Jihlavy, jak jej i Manes již, ale tuším z německé kterési osady Jihlavska, nám obrazem zachoval (obrazárna přátel umění v Rudolfinu pražském), býval velice svěčný, v mužské části více německý, v ženském oděti čistě slovanský i svým veselým zbarvením a svou typickou formou. Tento se též, jak řečeno, z části dosud zachoval.

Mužský oblek skládal se z pravidla z černých kožených kolenic, jež poněkud po způsobu tyrolském zelenými šly připjaty byly. Vesta bývala k nim černá, modrá, zelená neb červená s velkými cínovými knoflíky, někdy kolem kapes a dírek knoflíkových barevně vyšitá. Klobouk býval velmi široký, barevnými housenkami a pentlemi ozdobený, černý. Boty byly holínkové a punčochy modré. Ještě v letech čtyřicátých nosívali mužové na Jihlavsku střevíce s přaskami. Dlouhý kabát svrchní, barvy modré nebo tmavozelené, měl opět řadu velkých bílých knoflíků, na obyčejno zastupoval jej však kabátec krátký tmavých barev. Na zimu nosívali mužové vysokou vydrovku místo klobouku. Na krku mívali červený neb květovaný šátek. Mnohem čipernější byl kroj děvčic a žen z Jihlavska. Velmi svěčný šněro-vačkový živůtek připomínal již kroje české. Hlava zahalena byla, ba dosud zhusta bývá, u děvčic v červený »turecký« (lipský) šátek, kol čela turbanovitě ovinutý, v zadu úzce ale hluboko ke kolenům splývající, tak asi, jak to dosud nosí svobodné dívčice na Uh. Ostrožsku nebo Nivnicku.

Ovšem za dob dřívějších, v letech třicátých, nosíval se pestrý šátek jinak. Ovíjel se totiž na úzko složen pouze kolem čela a v týle se zavazoval pod vlasy, po způsobu starodávných šatek, při čemž vlas, krásnou jehlicí spjatý, většinou viděti bylo. A ještě dříve, asi počátkem století toho, nosívaly se místo červených šátků zvláštní úzké, bíle nebo pestře vyšité »plíny « — šatky to ve svém původním, ze století dřívějších vyvinulém se tvaru. Tu na Jihlavsku nejlépe obrazem nám zachován postup ze starých šatek do onoho vázání šátku »tureckého«, s nímž na Slovácku moravském takměř v každém okrese v jiné formě se setkáme.

Sukně nosily se většinou šedomodré neb modravé, dole se širokým červeným pruhem zdobené a k lýtkám sahající. Rukávce měly krátké sice, ale baňaté rukávky, v nadloktí červenými neb modrými stuhami ovázané, kolem ruk a krku oboječky s krajkami. Šněrovačka z pestré hedvábné látky byla na předu červenými stuhami sešněrována.


Předchozí   Následující