ne loďkovité, u mládeže s hora pentlemi po bocích i zrcátky kryté; na Záhoří mívali širokostřeché těžké klobouky se svrškem kulovitým, místo pentlí až sedm »housenek« pestrobarevných a nikoli, jak jsem kdesi četl, pentli černo-červeno-černou. V zimě nosila se beranice nebo nízká, obyčejně zelená aksamitka se tchořím okolkem na zadu vyšším, ba i vysoká válcovitá, černá nebo hnědá vydrovka s pentlemi na levé straně. Na Vyškovsku bývaly »mrazo-vice« šedé vysoké, nahoře kulovité.

»Haleny« slouly dlouhé, šosaté kabáty po způsobu chodských »šerek«, z pravidla bílé vlněné, s výložky zelenými. Skopalíkova figurina ve výstavě měla takou halenu na sobě. Na Kvasicku nosí se dosud haleny černé kněžskému taláru nenepodobné. Na Vyškovsku halen neznali Slavnostnějším rouchem než halena byl plášť, proslavený hanácký plášť o 5—9 »kepeních«, t. j. límcích, z nichž hořejší byly kratší spodních. Plášť býval obyčejně barvy modré, později i černý. Na Záhoří nenosívali plášťů těch leda s jedním límcem. Pláště nosívali staří sousedé nebo mládež na svatbu. Na zimu nosil se kožuch. V nejstarší době byl to »ocasňák«. z ovčích koží tak sešitý, že přes hlavu se musil jako košile oblékati, na předu srdíčkem červeným zdobený, v předu i v zadu dole původní ocásky koží ovčích mající. Takový kožich viděl jsem jen jednou na výstavce Dřevohostické. Na obrazích z minulého století je častěji zachován. V století tomto asi od let třicátých nosily se dlouhé »dubeňáky« (t. j. hnědé kožichy s krátkým životem), od pasu však v řásné, od boků odstalé, až po kotníky sahající šosy ukončené a s kosmatou srstí na předu. Místy bývaly dubeňáky na zádech vyšity, z pravidla měly jen kožené flíčky po bocích.

Abych zmínil se ještě o úpravě vlasů na Hané a na Záhoří! Vlasy bývaly na hlavě samé vždy krátce střiženy, v předu zarovnány. Ale v týle zůstávaly dlouhé a tvořily t. zv. »grucku«, »smrděnku«, »zahrádku«. Tento způsob nošení vlasů zachovali juž jen staříci. Strýc můj by si nedal dlouhé vlasy v týle ustřihnouti ani nevím za co, — ale kroj ostatní juž dávno odložil!

4. Kroje valašské. Valašsko bývá různě ohraničeno. Hanke z Hankenštejna, který juž v minulém století ve spisku svém »Handbuch der böhm. Staatskunde« 1786 podal popisy moravských krojů, počítá Valachy od Těšína až k pramenům Bečvy a to obyvatelstvo, jemuž dnes »Valaši« říkáme, nazývá Zálešáky, však rozšiřuje je až po Velkou. Jiní počítají k Valašsku Frenštátsko, jakkoliv dialektem i krojem od pravých Valachů se liší, nám zase zdá se, že by se k němu dle některých částí kroje a dle ornamentu mělo přiřaditi i Malenovsko ještě a Luhačovsko, ba i Slavicko nyní bezkrojové a Bojkovsko. Celkem ale nechybíme, když Valachy budeme hledati kolem Rožnova, Valašského Meziříčí, Vsetína, Vyzovic a Val. Klobúk. Při krojích slovenských vyznačíme i to, kterak kroj na Luhačovsku se blíží valašskému. Zachovalý kroj valašský ale juž málo kde najdem, především v horských údolích při hranicích uherských na Rožnovsku, Vsacku a Valašsko-Klobúcku. Dle těchto měst možno též hlavně trojí ráz kroje valašského rozeznávati. Dle odborných, abych tak řekl, znalců Valašska M. Václavka a Válka jest však různokrojů těch mnohem více, ba Válek vymezil jich ve své mapě, již na národopisné výstavě ve valašském oddělení měl, — 17, při čemž ovšem počítá k Valašsku i kroj kozlovský, veřovský, starojický, bernacký, hustopečský i kelecký a rovněž i fryštatský, kteréž buď zcela od valašského rázu se odchylují nebo jen některé společné znaky s ním mají, blížíce se tu lašskému, onde záhorskému, kolem Fryštáku i hanáckému kroji.

Na Národopisné výstavě bylo Valašsko, dík přičinlivosti odboru vsetínského a pánů Válka a Jurkoviče, neobyčejně dokonale a všestranně podáno i v krojové části. K celé serii porůzných krojových částí družilo se množství obrazů a fotografií a kolem památné kolébky Palackého řada figurin, kroj valašský a lašský úplně znázorňujících. Byli to: Portáš v plné zbroji, žena z Rožnovska, Rožnovjan, mládenec s družkou z Polánky (vsacký kroj), huslista z Kozlovic (lašský kroj), cymbalista z Rožnovska, Zálešák valašský z újezdské farnosti u Vyzovic, muž a žena z Ber-nartic (lašský kroj), žena z Hoclavic (lašský kroj), žena z Veřovic (lašský kroj), muž a žena z Nedašova u Val. Klobúk děvče z Kozlovic (lašský kroj), a novohrozenkovský kroj orsácký (zemanský) plný nádhery. V jizbě vsacké umístěny byly figuríny muže, ženy a děťátka. V oddělení zvykoslovném byli konečně valašští pastýři s vysokými čepicemi nápadni. Do slezského oddělení, kamž omylem dostaly se věci z Moravského Záhoří, umístěn též jako Záhorák muž z Malenovic u Zlína, kroje valašského. Nu a valašská chalupa i hospoda »na posledním groši« ukazovaly navštěvovatelům též valašské kroje, byť i ne v původní naprosté ryzosti, na živých Valaších.

Protože o krojích lašských pojednáme ve zvláštním oddíle, popíšeme tuto pouze kroj na Rožnovsku, Vsacku, Val. Klobúcku a Vyzovsku.

Oděv mužský skládal se ze součástí následujících. Košula se širokými otevřenými rukávy. Na ramenech a u rukou vyšita jest modrými neb červenými nitmi a rovněž i »lémeček« ne příliš široký, nepřeložený. Rožnovjan míval ňadra zpravidla otevřena, Vsacan uprostřed »zapinákem« č. »kotulou« z kosti nebo perleti, trochu větší než čtyrák, sepjata. Na Vyzovsku spínávala se košile u krku knoflíčkem dvojitým »dvojákem«, nebo špendlíkem.

Nohavice jsou vždy přilehlé, »na talíř« nebo »na vidličky« šité a na lýtkách bývají upjaty háčky. V pase stahují se řemenem. V předu mají »lacek« na pravé straně a často se do něho zastrkává šátek bílý nebo barevný. Na Klobúcku mívají nohavice »sklopec« se dvěma otvory postranními. Sukno na ně bývá tmavě modré až černé anebo bývají nohavice z bílé nebo hnědé (buré) huně. Na Val. Klobúcku nosí se dosud mnoho bledě modrých nohavic s pěkným »šňůrováním« z předu. Na všední den v letě nosívají Valaši gatě plátěné neb konopné, vždy ale úzké, čímž liší se od