Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 185

Starého. Ve světnici z Velké u Strážnice umístěni byli muž a žena ve starším kroji, ve skupině zvykosloví hlavní pozornost poutala skupina králů ze Star. Města u Uh. Hradiště (dolský kroj), dále byli tu šohaj a děvče z Lanžhota (Podluží), muž a děvče z Gutfjeldu, oba jako representanti moravských Chorvatů, žena ve starém úboru kunovickém, šohaj a děvče z Vlčnova (Vlčnov má rovněž jako Vracov svůj vlastní, ale velice starožitný kroj), šohaj z Topolné a stařena ze Spytinova (dolské kroje). Kroj »Zálešáka« pod poprsím Palackého v oddělení valašském patří vlastně do kraje a kroje luhačovsko-pozlovského, kde tato jednoduchost úboru jest obyčejnou v den všední. S krojem pod-lužáckým setkal se navštěvovatel výstavy ostatně též v oddělení spolkovém, kde pěkné figuriny z Poštorné při výstavce


Ze slavností lidových: Slovenské děti od Velké na Moravě.

Dle fotografie H. Janouška, člena K. Č. F. A.

vídeňských Čechů tyže zvláštnosti krojové jevily, jako šohaj a děvče lanžhotské; jestiť Poštorná dosud zachovalá osada slovenská v Dolních Rakousích za řekou Dyjí asi čtvrt hodiny od Břeclavy vzdálená.

Charakteristické části kroje slováckého jsou u mužů úzké přilehlé, více méně na předu šňůrované nohavice, jimž mylně maďarských přezdívají,*) a haleny s visutým čtyřhranným límcem vzadu; u žen pak po většině dosud nošení čižem, zástěrových šorců a na svátek fěrtochů a sice krátkých, ba místy i hodně krátkých, a rukávec plných vyšívání krásného. Celkem nutno rozeznávati kroj novější od kroje staršího, jejž zachovávají buď jen starší lidé, anebo který nosí se jen při zvláštních velkých slavnostech, o Božím těle, o svatbách, o pohřbech a p.

Kroj mužů a šohajů svobodných lišívá se často jen tím, že tento jest bohatěji vyšňořen a pestřejšími výzdobami, onen pak málo zdobný a barev temných. Na nohy obouvá Slovák obyčejně čižmy vrapené ve svátek, ve všední den ale těžkopádné velké boty »úkladové«, někde »jojky« zvané. Čižmy mívaly druhdy opatky ze železa vykuté, »krajovice« nebo »sekavice« zvané, jimiž se při muzice o sebe luskávalo. Z předu býval na holénce dlouhý modrý, na Podluží



Předchozí   Následující