kůžemi zdobené, u krku s vysokým černomodrým a stojatým límcem, u rukou rovněž s černomodrou kožešinou a velkými výložky. Na Strážničku nosí se dlouhé dubenné kožichy, pouze s černým beránkem u krku a v předu, na Kyjovsku rovněž dlouhé hnědé s kosmatou bílou srstí za krkem a na předu, na Dubňansku a Hovoransku, ano druhdy i na Podluží celém bílé kožichy s černým, přeloženým širokým límcem beránkovým a stejnými výložky u rukou, dole černými čtverečky »buchtíčkami« zdobené. Na Podluží však nabývají vrchu kožichy dlouhé až na zem, černě »premo-vané« s barevnými tulipány na zádech.

Zbývá promluviti ještě o pokrývce hlavy. »Širáky« jsou rovněž dle krajů různé široké na Strážničku, vysoké

na Horňácku, sokolkám podobné ve Vlčnově. Na mnohých místech jsou vyzdobeny pestrými »housenkami«, pentličkami, stříbrnými i zlatými portičkami. Šohaje o-značují vždy »kosířky« kohoutí bílá péra, nebo »štros« také »řezál« — pštrosí to, zvláště upravené péro. Na zimu nosí se beranice, často se střapci. Druhdy nosívaly se známé aksamítky i vysoké »šopovice« s mašlemi po straně. Na Hrozénkov-sku nosí zvláštní »čepky« s prémem beránčím a střapcem pestrým ale malým uprostřed.

Vlas nosíval se na severním Slovácku druhdy krátce střižený, jen v zadu zůstala dlouhá »gracka«. Nyní chodí vše krátce střiženo a jen Kunovjané nechávají si nad čelem a na spáncích inter-essantní »škručky«. — Jinde nosí alespoň staří vlasy jen za krkem přistřižené a v prostřed nad čelem rozčesané.

Svatební roucho a slavnostní jest červený kabát ženichů na Podluží a dlouhý modrý neb černý, šňůrovaný »mentýk« (na Podluží »šu-ba«) kabátový starších lidí a ruvněž na Podluží kloboučky »guláče« beze střech takměř, ale celé ozdobené třepením, housenkami a kví-

tíí,. Starosvaté mívají tu

vysoké klobouky se stříbr-

Zimní úbor z Nové Vsi u Uh. Ostroha.

Fotografoval Jos. Klvaňa.

nou portou. Kytice ze kvítí umělého, rozměrů začasté převelikých, patří ovšem vždycky k výzdobě ženicha a družbu. Na Velecku opasuje se ženich šatkou pestře vyšitou, druhdy míval kol mentýku červený šňůrový »prak« nebo pás.

Jako kroj mužský, tak různotvarný jest i kroj ženský na moravském Slovensku. Všeobecně užíván jest jen »rubáč«, t.j. roucho skládající se ze sukňovité části spodní a širokého, až do polou ňader, zřídka výše sahajícího jakoby límce t. zv. »oplečí«, které vždy jest se spodní částí sešito, někdy červeným pruhem (Březová) opatřeno a jedinou šňůre-čkou přes ramena převázanou drženo. Celý rubáč bývá konopný nebo alespoň z hrubého plátna a ve starobylejších krojích vyčuhuje pod šorcem a zástěrou i na decimetr. Říkají tu, že viděti »sobotu« (Kunovice, Hor-ňácko a j.).

Juž obuv je různá. Někde mají čižmy vrapené (Hra-dištsko, Kyjovsko a Podluží), jinde duté a měkké (Brodsko, Kunovicko), někde i o tvrdých lesklých holénkách (Nivnicko, Ostrožsko). Střevíce vysoké šněrované za-

čínají se nositi nyní na Hra-

dištsku a nosí se na Hrad-

čovsku a tu tam kolemBrodu.

Rouchem svrchním bývá z pravidla zástěrovitý, vrapovaný černý sorcc s formou pěkně přes vrapy šitou, na svátek bílý »fěrtoch«. Na Hrozénkovsku nosí však »leknice«, které mají život a sukni v jednom, onen pěkně vyšitý, ovšem bez rukávů, tuto drobně vrapenou. Drobně vrapené a žluté fěrtochy mají na Horňácích. Na Kyjovsku, Dubňansku a Podluží i na Rohatecku nosí se sukně; na Kyjovsku a Dubňansku kratičké do kolen, nejčastěji červené (kanafasky), na Rohatecku a Podluží o něco delší a také pestřejší, květované, ale mnoho, tak že zvláště děvčata jsou velmi široká. Pod ty ovšem navleče děvče 5—7 sukní bílých škrobených. Aby byly boky úhlednější, podvíjejí si na ně ku př. na Hradištsku děvčata fěrtúšky. Fěrtúšky jsou zástěrky, které bývají z pravidla světlé a lehké. Jen na Kyjovsku a Dubňansku a v chorvatských osadách nosí se černomodré, někdy s bělavými proužky (vázané), vždy však více méně (pestře) vyšívané a dole těžkými krajkami opatřené.

Na Horňácku bývají také bílé fěrtúšky, žlutě vyšívané při slavnostech v užívání, na Podluží do nedávna jen bílé, jemně bíle vyšívané.