Živůtky (kordulky) jsou přerozma-nité, buď z látek lehčích, začasté i hedvábných, květovaných, a různě vystřižené, delší na severním Slovácku kratší na Kyjovsku a Podluží, nebo soukenné (na Nivnicku, Ostrožsku) a tu často s velkými červenými střapci na předu i u šůsků a vždy šňůrečkované. Na Horňácku mají kordulky z bílého flanelu a pestře vyšité. Hrozénkovjanky kordulek nenosí, protože mají »životky« při »leknicích«. Nejkratší kordulky jsou na Podluží, Kyjovsku, a Dubňansku. V Rohatci jsou šněrované. Na Hrozénkovsku ovazují kolem pasu zvláštní »sak« červený pletený a v zadu zavázaný.

Rukávce jsou také různé. Velmi baňaté rukávy mají na Hradištsku a Ostrožsku, jinde menší. Vyšity bývají na náramcích, přednicích, na obojku (límci) a u »kadrlí« v záloktí, kdež se uvazují jich rukávy. Obojky samy jsou velmi různé. Na Kyjovsku jsou stojaté a jako rukávce většinou černě vyšité, na Hradištsku jsou přeložené, tak jako na Kunovicku, Brod-

Děvče z Gutsfjeldu u Mikulova.

Dle fotografie F. Dvořáka.

sku, Nivnicku a Ostrožsku a krajkami (kaničkami) vroubené. Na Strážnicku již jsou větší, čtyřhranné; ještě větší jsou čtyřhranné límce na Velecku a velmi krásně hlavně žlutě a smetanově šité. Největší však obojky čtyřhranné často až do polou zad sahající jsou na Podluží, nyní bohužel již jen bíle, dříve však černě, červeně i pestře hedvábem vyšívané a zvláště velké na Dubňansku, kde vyšití bohaté provádí se barvou černou.

Na hlavě nosí se šátek »turecký« (červený, květovaný), přerozmanitě dle krojů vázaný, na Podluží (též v Kunovicích nosí na den všední šátek světlý, pod bradu vázaný) šátek hedvábný pod bradu a jen na Horňácích tu a tam ve svátek (hlavně v Javorníku) t. zv. šatka, úzký to pruh plátna, s konci přepěkně vyšitými, jenž váže se kolem čela a v týle se tak zavazuje, aby konce na záda splývaly. »Šatky« nosívaly se druhdy po celé Slovači v nejrozmanitějších způsobách, vždy ale skvostně vyšity a často, jako na Podluží, překrásnými krajkami zakončeny.

Šatky takové, ale jen v černé barvě vyšívání, viděti v Lanžhotě o svatbách. Také na Hrozénkovsku nosí šatky jen ve svatebním »pentlení«, ale úzké a malé. Ženy k nim nosívaly vždy čepce pěkně na dýnku vyšité, různého tvaru. V Lanžhotě, v Kosticích a na Chorvátech nosí děvčata k muzice »hodové« t. zv. rožky, zvláštní to lepenkové, vzadu otevřené čepce, potažené červeným hedvábným šátkem, nahoře s chocholem barevných pentlí.

Když je sychravo, nosí ženské pohlaví kabátky, jež zovou se »lajbl«, a bývají z pravidla flanelové, bílé. Místo lajblů nastupují však na Dolácku přilehlé kacabajky z různých látek. Kunovjanky nosí kabátky s rukávy nahoře širokými, u rukou úzkými a jsou po nich z daleka znatelny. Haleny nosí jen ženy březovské i lopenické a na Hrozénkovsku; na Velecku zřídka. Za to všude, mimo marnivá děvčata, vklouzne ženské pohlaví v zimě rádo do kožicha, který v severním Slovácku jest dlouhý, bílý, kůžičkami barevnými různě lemovaný a červeným látkovým, často vyšitým, na 12 cm širokým pasem přepásaný, na jihu však krátký, rovněž bílý, na způsob fráčku upravený s beránkem černým

kol krku a rukou i na přeložených šůscích. V Sudoměřicích mívá širokou pelerýnu z liščí kožešiny. K svatebnímu úboru na Lanžhotě patří i pěkné »šuby«-černomodré se šňůrováním červeným a černou beránčinou pre-mované. Druhdy nosívaly tu i červené, modře šňůrované, liščinou premované »mentýky« téhož tvaru jako černomodré na Nivnicku a světle modré na Velecku. Tu přestávají premovati je liščinou, za to zdobí je černou beránčinou.

Svatební roucho ženské vůbec jest zajímavé na Slovácku, nejen svou exotickou malebností, než i svou starobylostí: zacho-valyť se v něm zbytky často několika století na zpět. Juž sukně bývá často zvláštní, kde sukně se nosí, látková, zelená, černá nebo žlutá s barevnými pruhy při dolejší obrubě. K tomu přistupuje na Podluží »šatka« na

Děvče z Bílovic u Uh. Hradiště.

Fotografoval Jos. Klvaňa.

»rožkách« (Lanžhot) nebo »růža« (Dolní Bojanovice), jinde přeroz-manité »pentlení«, skládající se v podstatě vždy z »pentle« na čele, »kanky« ze zrcadélek, »věnce« z krámských květin, »vrkočů« pentlových kol zavinutých vlasů a z »fáboru«, změti to pentlí pestrých na záda splývajících. Nejvelkolepější pentlení je na Jaro-šovsku a Ostrožsku, nejstarobylejší v Březové a na Hrozénkovsku i Velecku. K úpravě nevěsty patří ovšem i nevěstinská placha (úvodnice) prostředem velmi pěkně začasté vyšitá, a k výbavě druhdy nezbytná byla »kutní plachta«, kterouž obvěšoval se »kout«, aby nebylo šestinedělku viděti. »Kútní plachty« bývaly při spodu bohatě vyšité a užívá se jich bohužel juž jen málo kde. Úprava ženské hlavy jest zpravidla tato: svobodná děvčata na severním Slovácku splétají