str. 190
nebo »špenserka«. Jsou to vše kabátky: »grytky« staršího rázu, »špensry« novější, na předu vykrojené, vzadu s var-hánkovitými šůsky, s rukávy nahoře širokými, v zápěstí úzkými. Bývaly obyčejně látkové, špensry však i hedvábné. Do výstřihu jich přišla přes prsa křížem »bila šatka turecka s červenyma kvitkoma nebo červena lipska«. Která žena neměla šatku, nosila na zimu, ba i na léto »kožušek« látkový se širokým límcem kožešinovým u krku (šedým) a v zápěstí rovněž s kožešinou, nahoře se »zapináky« na předu a šosky vzadu. Ke »slubu«, t. j. sňatku, nosívaly bohatší nevěsty druhdy i modrý plášť s límcem i zlatem ovroubeným, což připomíná na nevěstu z Třebové, o níž jsme se svrchu zmínili. Hlava byla za stara ovázána »zástěrou« bílou i vyšitou a sice do týla (do ficka), nebo rozmanitými šátky, často s třepením. Později přišly do módy »karkule «, bílé čepečky, na východ a do Pruska i »kaptury« zvané, různě bíle i zlatem vyšité. Na zimu však zastupovala je »čapka zimní« hedvábná, uvnitř kožešinová, kolem pak se »sivym kralikovym premem«. Na dýnku byly často i zlatem vyšité a mají v předu pentle a vzadu »kyču« z nich, hluboko do zad spadající. Celkem připomínají tvarem české holubinky. Na nohy obouvaly Opavanky nízké »strejky« se »šnolkami« a bílé neb červené »pančochy«. Při pohřbu odívaly se ženské do bílých obrusů plátěných, v rozích i vyšívaných; za adventu, postu a smutku do šatů temných i do černých zimních čapek.
Že nosily ženské na Opavsku náramky a řetízky stříbrné na krku, bylo na výstavě viděti.
Lašskému a pravému valašskému kroji moravskému byl velmi příbuzný t. zv. valašský kroj ze Slezská těšínského, hlavně od Frýdku. Na výstavě znázorněn zvláště ženou a mužem z Bruzovic ve slezské světnici. Žena měla černý šorec, zástěru tmavomodrou, světleji kvítkovanou, bruslek červený se stříbrnou portou a velkými knoflíky i střapečky modrými, na hlavě na babku malý šátek, kolem ramen ubrus na způsob úvodnice, na jehož koncích v rozích byla vyšita »znamena« černá. Muž měl fialově modré nohavice do bot a dosti dlouhý kabát, červenou vestu s knoflíky vzorkovanými, modrým lemováním i střapečky, na hlavě pak vysoký klobouk, jak se nosíval na Veřovsku: homolovitý, s plochým malým dýnkem nahoře.
Na doplnění představy o kroji tom budiž sděleno, že mužové nosívali i temný, modře šňůrovaný dlouhý kabát jako valašská župice se dvěma řadami velkých i stříbrných knoflíků, široký opasek a košili pentličkami svazovanou, ženy pak střevíce s mašlema velikýma, punčochy začasté černé vrapované, dlouhé, rukávce až k loktům a na hlavě přes čepec bílou vyšívanou plenu. Že nosily též brucleky modré, černé i damaškové, ukázaly vystavené kusy od Frýdku. Kroj tento i k Těšínu se šířil, přibíraje jaksi bohatosti. Ženské měly na východ více a kratších sukní, mužští nosili v zimě kolový plášť.
U samého Těšína do dneška, alespoň u ženských, udržel se těšínský kroj, jejž Dr. Sláma ve svém »Putování po Slezsku« nazývá též valašským. Na výstavě znázorněn bohatým ženským krojem ze Lhotky u Těšína, který svou krásou všeobecně překvapoval. Návštěva výstavy ze Slezska, kteráž měla ve svém středu několik pěkných »babek«
(ženiček), přesvědčila, že kroj v takovém bohatství skutečně existuje. O tom nás přesvědčí ovšem i návštěva nedělní v Těšíně.
Figurína »babky« v slezské světnici měla dlouhou soukennou sukni vysoko pásanou, s modrou obrubou dole. K sukni té připojen živůtek nízký s prorámky úzkými a vzadu mezi nimi se špičkou, karmínově červený, celý zlatými portami pošitý a úplně téhož tvaru jako živůtek »gromrážky« veřovické, z předu řetízkem nad ňadry spjatý. Fěrtušek dlouhý, hedvábný, rukávce s velkými »taclami« v záloktí a úzkým límečkem, u krku spjatým žlutým špendlíkem, kolem beder článkový široký pozlacený opasek. Čepec z předu pěkně prolamovaný kryt šátkem hedvábným na babku zavázaným. Hlavní výzdobu kroje ovšem činil opasek a podle jiného, ještě bohatějšího prolamovaného a řetízky rozšířeného, zvláště v oddělení slezském vystaveného, souditi můžeme, že Těšínačky si na této části výzdoby svých půvabů přirozených nejvíce zakládaly. Mužové na Těšínsku kroje více takměř nenosí. V letech čtyřicátých však mívali »bruclek«, »kamizol« (kabátec) i nohavice obyčejně modré, červeně lemované, s bílými knoflíky, na krku černý šátek a nízký širokostřechý širák s dýnkem oslrým, k tomu i plášť »kolový«. V zimě na den všední kožich a beranici. Ženy nosívaly druhdy bílé, zhusta i vyšité pleny na hlavě, ne pod bradu, než pod týl uvázané, nebo »na babušu« kolem krku obvázané, k tomu šedohnědé kabátky, modře šňůrečkované a punčochy červené, na šlepějích bílé a ve střevících s opatky a modrými mašlemi. Dodati ještě musíme, že
