Žena ze Lhotky u Těšína.

Dle figuríny fotografoval F. Dvořák.

svobodná děvčata mívají vlasy v jediný pletenec spletené a na konci jeho z pentlí mašli. Chodívají také obyčejně s hlavou holou, mnohdy i v zimě, jak juž Manes je nám zobrazil.

Škoda, že nebylo lze vystaviti ve »Slezské světnici« také kroj Jablunkovský. Ten znázorněn tu pouze fotografiemi a obrázky ve Slámově »Vlasteneckém putování po Slezsku«.

Kroj jablunkovského okolí čili kroj t. zv. Jacků (Jackovie), polsky mluvících a svět šírý jako pláteníci projíždějících a tudíž dosti zámožných, je také zámožný. Mužové nosí tu krátké, v zimě černou kožešinou lemované kabátce, často šňůrované a s velkými stříbrnými knoflíky a stříbrným řetězem od límce k límci jako sponou, dále přiléhající modré šňůrované nohavice a čižmy s modrými neb červenými růžicemi. I vesta mívá velké stříbrné knoflíky. Na hlavě v letě klobouk, v zimě černá beranice se nosí.

Ženy nosí se podobně jako Těšínačky. Na sukni mají však světleji modrý lem, životky šněrované, ale vdané nemají čepečku krajkového, leč korunovitou »karkulu« s pěkným vyšíváním a mašlí v týle. Děvčata, rovněž i vdané, nosí střevíce s vysokými podpatky, bílé punčochy, nákrčník ze sklených perel, a někdy i korálkový opasek.

Kroj »horalů« (gorali) z okolí Jablunkova jest ovšem jednodušší, ale za to tím starobylejší.

Figurína ženy v »seknici slezské« měla na nohou opánky, jichž červené šňůry obtočeny byly kolem bílých punčoch (lépe kol plátěných obalů), modrý květovaný fěrtoch a oděta byla plachetkou bílou s černými vyšitými »znameny« při spodním konci. Rukávce měla s úzkými límečky u rukou a krku. Na hlavě čepec a přes něj bílý šátek na babku. Představovala pravou vdanou goralku z hor záp. od Jablunkova. Svobodné mají vlasy v pletenci s mašlí na konci. Poněkud jinak nosí se krásná horská kvítka v okolí Visly

a Jistebny. Mají krátkou, v nesčetné vrapy složenou suknici, malé úzké zástěrky, červené punčochy, žlutavé opánky, přilehlou košilku »ciasnocha« (těsná košile) zvanou, kteráž je bez rukávů, s úzkými náramky a rubáš s oplíčkem zastupuje, přes tu pak bělostné rukávce. Kolem plecí ovinují bílou plachtu konopnou.

Goralé mužští nosí rovněž »krpce«, t. j. opánky ze svinské kůže, v letě bílé široké konopné gatě, v zimě bílé huněné nohavice, k tomu pak tmavohnědou kabátovitou kuňku (gunia), která řemínkem pod krkem se svazuje, mnohdy i řemenem kol beder přitahuje. Košile má otevřené krátké rukávy a bývá na prsou rozhalená i v zimě. Vesta, má-li ji goral vůbec, bývá ze tmavé, modré látky a má velké knoflíky. Vlasy nosí z předu krátké, vzadu dlouhé a pasou-li na horách dobytek po celé léto, nechají si tvář zarůsti. Hlavu kryjí v letě hrubým kloboukem, v zimě beranicí.

Na konec ještě zmíníme se krátce o kroji v okolí Bohumína, kterýž ovšem i v blízkém kraji ratiborském, tu místy i lépe zachován se nosí.

Mužové odívají se tu v modré krátké kabátce aneb dlouhé až po lýtka kabáty s krátkým životem a mosaznými knoflíky. Gatě bývají v letě plátěné, v zimě nahrazují je koženice žluté. Klobouk je nízký černý nebo šedý s ostrým dýnkovým okrajem; v zimě nosí se beranice. Druhdy nosívali na všední den »cípaté«: bílé kožichy, jichž šosy každý měl dva cípky. Ženy mají sukně vysoko pod prsa vázané, červené, hnědé neb modré, zástěry široké a dlouhé, živůtek nízký z květované látky zlatem i stříbrem lemovaný. Zástěry jsou světlé, kratší než sukně, rukávce se širokými rukávy. V době chladnější nosí se špensry ano i kožíšky jako na Opavsku. Punčochy červené nebo modré s barevnými cviklemi a střevíce v předu vystřižené. Vdané nosí čepce se dvěma pod bradu v pravo a levo spadajícími konci a pod kulatým dýnkem čepce mašli pentlovou, jejíž konce hluboko na záda spadají. Svobodné zase vlasy v jeden lelík splétají a zdobí jeho konec barevnými stuhami a nosí na krku korálky.

Forma pernikářská z Jindř. Hradce.