Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 196

stala se z rubáče sukně soukenná a živůtek k ní přišitý z téže látky. Později živůtek stával se ozdobným i hotoven byl pak z jiné látky, až se od sukně odloučil a stal se samostatnou částí oděvu. Někde se rubáč v předu rozstřihl a opasuje se od zadu jako zástěra.

Všechny tyto fásy rubáče existují podnes po rozličných krajích uherského Slovenska.

Kde rubáč jest spodník, tak že ho není vidět, nemá žádných ozdob a skládá se do záhybů »na řáseň«, kde ale vykasaná sukně nebo zadní zástěra ho odekrývá, dostává vyšívání, však v kterém kraji jest zevnějším oděvem, má vyšívání vzadu v pasu. Délka rubáče řídí se délkou sukně, letnice, to jest musí vždy z pod sukně dole vyčouhati, o čem je přísloví: »Dlhšia sobota, ako nedeľa,« proto že »rubáč je sobota a letnica nedeľa«, neboť rubáč jest »do roboty« a letnica »na parádu«.

V severních krajích zastupuje rubáč »košela« (košelica«, »košuľa«), k níž přišity jsou krátké zavřené rukávky z jemnější látky.

Oplecko, rukávce. Vrchní část těla zahaluje »oplecko« (v některých krajinách také »rukávce« zvané), doplňujíc tak rubáč. Jest to kratičká košilka, která kryje prsa, záda a ramena. Kde živůtek se nenosí, tam rukávce volně nad

Stankou splývají, tak že celá stanka jest pod nimi viditelná.

Oplecko, rukávce sestávají ze dvou dílů: ze stanu (driečik) a z »rukávů«. Stan jest »prední« na prsou a »zadní« na zádech, oba lemuje kolem hrdla »obojek«, (»golier«, »goriel«, »galérik«). Často skládán jest stan do jemných žlábkovitých řas (»riasy«,

»rance«, »nizy«). Přední stan jest do polovice neb i celý rozstřižený; což nese název

»rozporek«, (»rozparek«, »rázporok«). Obojek rozevírá se s rozparkem a zapíná se šňůrkou »na slučky« aneb spíná se špendlíkem. Obojek jest nejběžnější úzký stojatý proužek, ale někde jest obojek zahnutý a široký (»hazucha«) na způsob námořnického límce (v Trenčanské stolici), podobný lanžhotským na Moravě, pozůstatek to módy francouzské z věku XVII. Velice rozšířené jest přišívání k obojku úzce neb i široce rozvinutých vyšívaných i drhaných krajek, t. zv. »krésle«, které v Prešpurku, Nitre splývají až na ramena. Rukávy jsou buď »rovné« (»na skos«), t. j. široké, otevřené aneb sbíhají se v řasách (»nabieranie«) do úzké pásky »límce« (»lémeček«, »lémémeček«, »liamec«, »obojek») který těsně objímá rameno.

V Píšťanech jest límec na výšce 10 cm široký na způsob manžet, jemně vyšívaný, po šířce rozpáraný a svazuje se v zápěstí šňůrkou. V souhlase s kréslem visí také z límce kolem ruky vyšívané a krajkované okruží »tacle« (»taclíky«), které v Prešpurku a Nitre dosahují podobně velkých rozměrů. Krésl i tacle staly se v Prešpurku samostatnými a připínají se zvlášť k rukávům. Krésel souvisí pak s obojkem. Ale tacle přicházejí i nad límcem visuté pod jménem »fodry«. Okruží tato jsou dědictvím módy španělské XVI. století.

Šířka i délka rukávů jest rozličná, někde vyhrnují se rukávy nad lokty, někde zase spouštějí se až ke kotníkům, zvláště rovné. Rukávy ozdobeny bývají vyšíváním buďto uprostřed jejich zevnější strany aneb na plecích, co úzký neb široký pruh »ná-plecky«, (»náramky«). V Trenčanské, Nitranské pokládány jsou rukávy na pleci do jemných řas: »nizů« (také »nabrané v nábery«) a pak přes to vyšívané «prirámky« (»prorámky«, »prolánky«). Obojek spojuje s prirámky »scinek«. Rozparek také bývá často ozdoben vyšíváním, které slově »nádro«. a pod hrdlem «podrlačky« (podhrdlačky«). Oplecko vyšívané na plecích zove »rámenné« aneb »náramkové«.

V Prešpurku i v Nitre připínají si zvláště dívky a mladé ženy pod obojkem na rozparek velkou, bohatě vyšívanou »mašli«. V Nitre nosí rukávce s rovnými i se sbíranými rukávy, první na svátek, druhé do roboty. Rukávce do roboty (v Hontě »senie« zvané) jsou z tvrdého (konopného) plátna, ale na svátek nosí tenké rukávce (v Hontě »rubové«) z mušlínu neb perkálu. První nosí se také v postě a smutku. V Liptově oplecko, které berou do žatvy sluje »kosienča«. V Turci sahá oplecko po pás, k němuž jest přišit ještě »nadšivok« padající níže pasu. Ve Spiši, Liptově, navlékají oplecko na kosili s rukávami. V Novohradě oblékají najednou dvě oplecka, »spodní« a »vrchní«.

Sukně. »Sukně« vyvinula se, jak svrchu řečeno, z rubáče. Doposud v mnoha krajích rubáč koná službu sukně a úlohu rubáče zastupuje spodník, takže rubáč co sukně nošen bývá v letě na spodníku, v zimě pak místo rubáče berou sukni soukennou. (Úplně podobné nosily také v Čechách.) Později byla pro letní období sestavena sukně z lehčí látky (z plátna, kartúnu) a nazvána »letnicí« aneb »lehkou sukní«na rozdíl od soukenné »tězké sukně«. Délka sukní jest rozdílná, někde sotva že kolena kryje (Nitra, Prešpurk, viz figuriny), někde zase sahá až po paty (Bošáca v Trenčíně, Bielica v Nitre). Sukně, rubáč i letnice visí na živůtku přišity.

Rubáč, co sukně jest v předu hladký, s malým rozparkem (přední část se také ze sprostější látky všivá), sebraný do drobných řas, které jsou v pasu do jemných nizů sešity, přes tyto pak vyšitá »furma« tvoří »obojek«. Furma vyšívaná jest pravidelně černou, častěji oranžově žlutou bavlnou neb harasem co půda a bílou co ornament, který vykazuje lineálné motivy prastarého původu. V okolí Púchova (Trenčín) spodníka pod rubáčem sukňovým neznají, proto navlékají na sebe odrazu dva rubáče, do kostela v zimě i tři. Přišité stany jsou formy živůtkové a stále z té samé látky co


Děvce v kožichu ze Staňkovic.

Dle fotografie P. B. Socháně.


Předchozí   Následující