»Střevíce« záriečské (v Trenčíně) sahají jen po členky, nosí je ženy v letě sešity z bílého sukna, pak do bláta na neděli aneb do parády z telecí kůže. Střevíce, které se řemínky šněrují, zovou se »janičárky« a nosí je chlapi. Jsou velice rozšířeny. V posledním čase uvádějí se také vojenským podobné »bakanče«.

Všude známy jsou »boty«, které nosí ženské i mužští. Boty byly kdysi špičaté a měly dlouhé »sáry«, že sahaly u mužských až do rozkroku, ženy nosily je výše kolen. Takové byly »bôty« na Brezové. Boty dělají se z hovězí kůže a považují se dnes za sprostější obuv. Holínka na botě jest z jednoho kusu sešita, v předu nahoře pozdvižena, vykrojena a šňůrkou vroubena a dole do jednoho i více ranců skládána. »Podešva« se na »šlapaj« (dolní část) přišívá dratvou. Opatky jsou nízké. Boty šije švec. — Sprostější, těžké boty, mají název »škvorně«. — V Hontě chlapi nosili boty s krátkými sárami, »bôtky«, které byly na sárách rozřezány a řemínky přes dírky šněrovány, opatků neměly žádných, ale přibíjely se na ně »podkovičky«.

Za botami nastoupily uherské »čižmy«, z kůže kozlové, kordovánové, viksové, barvy nejvíc černé, ale ženské nosí také žluté a červené. Sáry sahají níže kolen a jsou sešity ze dvou kusů. Čižmy šije »čižmár«. Boty i čižmy mají pod výkrojkem sárovým knoflík, s kterého často visí »kytajec«. — Zemani nosili čižmy kordovánové lisknavé, které se nenatíraly, jen z prachu utíraly; do vody, deště nesměl s nimi. Byly »stácí« (»hladké«, ne »na klakania«). Vrch sáry vykrojený a šňůrou obšitý. Na předku při výkrojku »ružička«, z níž visela »kvasla« ze šňůry, kterou byla sára obšita. Na čižmách nosili obyčejně mladí muži stříbrné »ostrohy«. Kolečko na ostroze »taraj« bylo z ocele a zoubkované. Teď nosí čižmy bez ostroh a »na klakania«, t. j. rancované.

Pozdější móda zavedla německé »štíble« s rovnou sárou na vrchu. Podešve sbíjeny jsou »klinci« (hřebíky) jako i na čižmách. Nejrozšířenější obuv jsou čižmy, které nosí se na svátek a do nepohody.

Rukavice pletené i sešívané známy jsou všude. Nosí je v zimě.

Ozdoba. Za ozdobu slouží ženským »korále« (»karališe«), »granáty«, »perly«, navlečené na šňůrce a ovinuté několikráte kolem hrdla. »Růženec«, »pátriky« (»pátěrky«, »páčerky«, »pačiorky«, »paternice«) ze dřeva skorušového, kostěné neb skleněné nosí na hrdle neb na ruce ovinuté. »Špendlíky«, »ihlice« v šátcích, opleckách, mužští na košilích, kloboucích »zabodnuté«, »zapíchnuté«. » Prstěně« na prstech nosí oboje pohlaví. »Záušnice« nosí se zřídka.

Rozličnosti. Na tabák mají mužští kožený »mechúr« (»měšec«, »múďovec«), který nosí se ve váčku v nohavicích založený aneb za opaskem. Bývá často vyšívaný a střapci vyzdobený. »Fajky« nejvíc s krátkou »čutorou« (»pipasár«), t. zv. »zapekačky«, »fačky«, bez níž se Slovák neobejde. — Na cestu berou si na pravém pleci převěšenou »kapsu« (»kapsička«, »torba«, »torbečka«, »vieko«), které pastýři nosí stále. Kapsy řemenné ozdobeny jsou podobně jako opasky jmenovitě knoflíky a střapci; pastýřské v Liptově jsou velice nádherné. Tito však nosí mimo malé kapsy i velkou ze sukna »cedilo« převěšenou na zádech. »Sajdak«, »tanistra« jsou také jistého druhu kapsy, nosící se na zádech. — K osobní obraně a podpoře upotřebuje se »palica«, která dle podoby, účelu svého i dle toho, z jakého jest dřeva, má svá jména: »kvaka«, »kľuka«, »trstenica«, »lieskovica«, »čekan«, »bakuľa«, »papek«, »rafika«, »vatráľ«, »posekanec«, »osekanec«, »budzogáň«, »obušok«, »kyjak«, »bunkov«; ale nosí se také dřevěná i železná »sekerka«, »valaška«, »fokoš«.