Vzory takové mohly se ovšem až na naše dny v jisté neporušenosti dochovati jen v krajích nedotčených rušivě velikými událostmi dějinnými a vlivem pokrokového ruchu nové doby. Všude, kde tyto vlivy uplatnily svůj účinek, rozloučila se celá tu vypsaná organická spojitost. Rodinné a společenské zřízení se úplně změnilo, větší hospodářské celky rozptýlily se v dílce namnoze velmi rozkouskované; v místech takových pomalu jak jednotlivé hospodářství, tak i celé dědiny přestávaly stačovati samy sobě, nuceny jsouce vyhledávati přispění vyvinujícího se průmyslu i obchodu nejen pro spracování a odbyt suroviny, nýbrž i pro výrobu a dovoz surovin i výrobků jiných, jichž potřeba neustále se množí.

Takový obraz poskytuje dnes hospodářství jednotlivce i hospodářství dědin v pokročilých krajích; pohříchu má tento obraz při vší své skvělosti mnoho stinných stránek, jichž působením dnes hospodář český ve stavu v pravdě kritickém zápasí o podmínky své existence.

Toť tedy v hlavních rysech podstata organisace celku, jak nám ji výstava ve příčině zemědělství zobrazila. Nebylo však nedostatek podrobností, zejména co se týče vlastního způsobu zaměstnání zemědělského.

První zásady způsobu hospodaření stanovil již zcela jednoduše pasekář. Vymýtiv les určil jednu čásť půdy za pastvinu, druhou za pole, třetí za sad a zahrádku. Na poli nepěstoval původně mnoho plodin různých; obmezil se na

Hakování v Krkonoších.

Modelovali Hergesell a Procházka. Fotografie J. Vilíma.

obilí pro chléb a některou luštěninu, pohanku, len, konopí a j. — Teprve když počet plodin pěstovaných poněkud se rozhojnil, způsob hospodaření se prohloubil. Orná půda rozdělena ve tři lány; jeden oséván jaří, druhý ozimem, třetí ponecháván úhorem. Zásada tato známa jest jako soustava trojstranného či trojpolného hospodaření. Jest jisto, že známa byla již kolonistům římským, není však vyloučeno, že Čechoslované nepřiučili se jí od nich; znalost její přinesli si již z původních vlastí východních a sami stali se v nových vlastech v té příčině učiteli národů sousedních. Zcela v souhlasu s vývojem organisačním, jak jsme jej výše nastínili, přešla tato soustava hospodářská od jednotlivce na rodinu patriarchální a od této na dědinu po rozluce dědiny v původní prvky pak zase jednotlivci dále byla provozována a dochovala se až na doby naše.

Pokud půdy naše byly ve stavu panenské úrodnosti, stačila i tato soustava, stačilo i původní jednoduché nářadí orebné, hák i dřevěný pluh, aby z nich vytěžen byl nadbytek úrody, a tak ještě na počátku století 17. sluly Čechy i Morava komorou obilnou celé střední Evropy.

Od těch časů však zemědělství naše poklesalo tím hloub, čím více půdy následkem jednostrannosti, s jakou plodivá síla jejich byla soustavou trojpolnou vyčerpávána, vyžilost a únavu prozrazovaly, poklesalo tím hloub, čím více lid selský hněten byl pohromami válečnými, dávkami a služebnostmi i úpadkem v nevolnictví, následkem čehož jednak nedostávalo se mu času ku vzdělávání půdy potřebného, jednak ani prostředků udržovati přiměřený stav dobytka i osiva. Proto shledáváme zemědělství naše ku konci minulého a na počátku tohoto století ve stavu naprosto nepříznivém.

V tu dobu náš rolník všude ještě hospodařil soustavou trojstrannou, choval malý počet chatrného dobytka, a kromě obilí pěstoval nanejvýš ještě proso, pohanku, konopí, len, mák, krmnou řepu, hlávkové zelí a dumlík. Co se