týče vlastního způsobu orby, trval ještě na stanovisku od předků zděděném, vzdělávaje půdu hákem neb dřevěným pluhem, osívaje úzkou a mělkou brázdu ručně semenem nečistým a lehkým, jež zadělával nedostatečnými dřevěnými branami.

S některými pozůstatky tohoto stavu práce zemědělské i dnes ještě se shledáváme tam, kde vliv přírody vzdoruje slabým silám chudého zemědělce, totiž v horách, kde zemědělec náš trpce vzdělává i tu hrudu nejméně přístupné půdy na svazích horských, kam nelze vniknouti ani s dobytkem ani se strojem. Tu ještě dodržuje svou vládu nejjednodušší nářadí orebné, do něhož volky nevolky zapřáhá se sama rodina hospodářova.

To připomenula nám hned zdařilá skupina sochařů F. Procházky a K. Hergesella v ústřední síni paláce národopisného, podrobněji líčil nám to model zemědělské práce z Vysokého nad Jizerou.

Než v kraji otevřeném dnes již jiné poměry panují. Jakmile lid náš osvobozen byl z nevolnictví, vydal na všech stranách svědectví velkých duševních schopností. Z něho vyšla nejen řada veleduchů, kteří platně zasáhli v kulturní dějiny celého národa, nýbrž i řada praktiků-hospodářů, kteří dovedli raziti dráhu novodobému pokroku. Jich přičiněním lid náš rolnický ujal se v oboru práce zemědělské s pochopením všech vymožeností doby a záhy svým důmyslem plátně přispěl i k jejich rozmnožení Z něho vyšlo i pokolení průmyslných strojníků, jichž zářivým vzorem stali se první pionéři toho oboru, bratrovci Veverkové, vynálezci ruchadla, jež stalo se základem moderního pluhu a ve tvaru více méně původním přešlo i se jménem svým k cizím národům evropským.

Rolník náš sám změnil celou soustavu hospodaření, místo soustavy trojstranné zavedl téměř všeobecně již hospodářství střídavé, ano v okolí velkých měst a závodů průmyslových i hospodaření volné, ujal se dokonalého nářadí i strojů, půdu vydatně vzdělává, prohlubuje i podrývá, s pravým porozuměním využitkuje bohatství přírody, jež druhdy ve hmotě její leželo ladem, vyčerpané neb seslabené síly její vydatně nahrazuje účelným mrvením hnojivem chlévským i strojeným, pečlivě vybírá své osivo, dbá jeho čistoty a klíčivosti, přibíráním nových odrůd je zušlechťuje, stále zmocňuje se nových plodin, jež aklimatací učiněny způsobilými pro pěstování v našich půdách, a stejně pečuje i o rozmnožení a zušlechtění svého dobytka. Tak pěstuje dnes mnohem větší množství plodin než druhdy, mezi nimi i plodiny, jež staly se základem rozvětveného průmyslu zemědělského. Kromě obilin jsou to zejména zemčata, cukrovka, řepka, čekanka, proso, pohanka, četné pícniny, jako zejména jetel, vičenec, vlčinec, vojtěška, ptačí noha, trávy, kukuřice, soja, mohor, čirok, dále dumlík, mrkev, burák, vodnice, pastinák, okurky, zelí, cibule, křen, hrách, čočka, vikev, boby, chmel, len, konopí, slunečnice, topinambur, dýně, hořčice, lnička, mák, koriandr, kmín, anýz, fenikl, majorán, vrba, réva a stromoví ovocné.

Vidíme tak dnes rolníka českého všestranně zvelebovati zděděný statek, jak hledí jej rozšířiti, scelováním pozemků opět zaokrouhliti, v ceně vnitřní melioracemi půdy povznésti, vidíme jej i pečovati o organisaci svého stavu i dospívati k nejvyšším cílům, ku platné práci v zápase nejen o hmotné, nýbrž i duševní statky národa.

Na výstavě i po této stránce jevila se snaha naznačiti výsledky současné práce zemědělské rolníka českoslovanského. Ve příčině poměrů v Čechách obmezilo se to se zřetelem na nedávné všestranné znázornění pokroku zemědělského na jubilejní výstavě na jednotlivé kraje, z nichž zejména Hlinecko, Lomnicko, Hořicko, Čáslavsko a j. poměry své zemědělské v době současné diagramaticky zevrubně znázornily.

Celkový obraz poměrů těch na Moravě a ve Slezsku s nevšední pílí pořídil p. inž. A. Večeř, jenž diagramy a mapami znázornil rozdělení půdy se zřetelem na poměry hospodářské, počet i národnost obyvatelstva a poměry vlastnické, dále průměrnou roční sklizeň, užívání půdy před stoletím a nyní, stav hospodářských spolků a škol, chov dobytka, poměry lesnické, poměry zdanění půdy, exekučních obchodů a prodejů, nedobytných i zaplacených pohledávek soudních, poměry rybářské, ceny plodin hospodářských atd.

Než všechno to jest výsledkem součinnosti přemnohých činitelů novodobých, mezi nimiž vlastní zaměstnání lidu, byť i bylo činitelem vynikajícím, vlivem těžké soutěže vždy více původní ethnografickou pozbývá své rázovitosti a podřizuje se vlivům kosmopolitickým. Z té příčiny nemůžeme se u této mety dle programu tohoto díla pouštěti do dalších zevrubných výkladů. Za to zbývá nám dotknouti se některých podrobností, jež národopisně jsou pro nás význačnější.

Tu především třeba obrátiti zřetel k plodinám, jež zemědělec náš nejdříve pro vlastní potřebu pěstoval, tedy jmenovitě k obilí, lnu, konopí, a k zaměstnání, jež s nimi bylo ve spojení.

Hospodář vypěstovav obilí byl v prvních dobách ve příčině jeho spracování pro potřebu domácí odkázán na vlastní pěst i možno následkem toho od dob nejstarších sledovati rozvoj mlecího zařízení v domácnosti zemědělské. Zprvu byl to zajisté jen jednoduchý kámen s drtidlem, mlýnek ruční, jak jsme jej porůznu spatřili ve statcích výstavních a jak porůznu ještě chudí zemědělci v horských krajích ho používají; postupně však vidíme, jak vyvinul se celý sáklad strojové soustavy mlýnské, jaký dnes ještě jest nám dochován o »žrně valašské«, která nohou v pohyb se uvádí. (Vystavená byla v dědině valašské.) V těch krajích, kde pohanka značněji se rozšířila, jako na př. v mnohých krajích moravských (Valašsko), mlýnec takový značněji ještě zdokonalen. Mlýnec košový, jehož model neb obraz několikrát v odděleních moravských jsme spatřili, jest již hotovým prototypem celého českého složení mlýnského, v němž i celá rázovitá terminologie mlýnce košového se opakuje. Jest tu v rámu zapuštěn »koš«, do něhož se »zasýpá«; »zástrčkou« u koše může se pohanka »připustiti« neb »ujať«; pod košem jest »lub« s kameny, z nichž horní zove se »běhoun«.