mládež však nesmí se pouze baviti, jest jí již pracovati, pilně pracovati. Na českém venkově již zcela malý hoch stává se pasákem a děvče pasačkou. On skot, ona husy pase. Později on již koně, ona krávy. Zejména pastva koní souvisí s četnými zvyklostmi, jež však jen v činnosti pastevců a v slovech i pořekadlech a pověrách jsou obsaženy, jež ovšem vystaviti se nedaly. Pasáci mají ovšem zápolení v jízdě. Úplně dospělé mládeže hlavní zábavou je tanec, buď sám o sobě při nedělních muzikách, nebo ve spojení s jinými obřadnými zvyky a slavnostmi. O obém bude ještě řeč. Tanec poskytuje příležitost k setkání a bavení se hochů s děvčaty, třebas tutéž i jinde naleznou. Příroda hlásí se k svému právu. Nový činitel objevuje se důležitým v životě: láska; její konec, sňatek, je nejdůležitějším rozhraním v životě, značí konec mládí, s nímž snoubenci různými obyčeji se loučí, a počátek vážného života manželského. Z doby před svatbou do období mládí náležejí všeliké tajné schůzky, dostaveníčka, přiblížení se milenců na cestě z kostela, o jarmarce, všeliké dárky na památku, dárky z pouti (perníková srdce, prstýnky, obrázky atd.), chodění večer k okýnku komůrky, tančení sola při muzice, darování voniček (kytiček), květomluva venkovská atd. Z toho všeho dalo se vystaviti jen málo: milostné dopisy (v oddělení co lid píše), dárky z pouti a na památku, lidová květomluva. Však ani to neprovedlo se úplně.

Jakmile dva mladí lidé poněkud častěji spolu se stýkali, neušlo to nikdy na dlouho bystrému zraku ani kmoter, ani ostatní mládeže. Brzy vypravovalo se po dědině, že ti dva se chtí, a hned také připojovaly se rozličné úsudky, zda se k sobě hodí, zda mají přiměřené jmění, jaké jsou oba povahy, jaké je na obou stranách příbuzenstvo atd., a klepy tyto dostaly se ovšem i k sluchu rodičů, kteří pak rozhodli, mají-li známost tu podporovati, nebo překaziti. Neboť snad i dříve, než srdce hochovo nebo dívčino volilo, vybrali jim již rodiče nevěstu či ženicha, řídíce se ovšem na prvém místě jměním. Následkem toho často musil se hlas srdce utlumiti a sňatek uzavřel se mezi těmi, jež rodiče volili. Přes to však časem manželé si zvykli a nesváry mezi nimi nevznikaly ani tak z nevěry, jako častěji z nedodržení slibu ohledně věna. Věk, v kterém vstupováno do stavu manželského, bývá různý, dle okolností, u dívek zvláště zámožných často se stává, že vdávají se v 16tém roce. Kde je více dcer, neradi vdávají mladší před starší. O vdavkách děvčat panuje celá řada pověr a obyčejů výročních i jiných, na př. která honem sklízívá se stolu, rychle se vdá. Ať sblížila ženicha s nevěstou láska nebo peníze, námluvy musely se provést formálně. Z pravidla vyhlášený

nějaký tlampač, někde i příbuzná nějaká, šel na zpyty (na ohledy) k rodičům nevěstiným, vyzkoumat jejich smýšlení, co by nevěstě dali atd., a jestliže mu bylo dáno slovo, smluvil, kdy přijdou se ženichem na námluvy. Týž tlampač přichází pak s otcem a ženichem o námluvách vše a zejména svatební smlouvu dojednat. Matka ženichova přichází jen zřídka, a pak dává nevěstě tolar na dobrou vůli. Za to však účastní se námluv i starší muži z příbuzenstva, též rychtář neb některý konšel. Tlampač a ženich bývají ozdobeni rozmarínou. Při vstupu do domu jde ženich poslední; všichni pozdravují po křesťansku a vítají se na vzájem. Otec nevěstin hostí příchozí vínem nebo kořalkou a pak mluví se o tom, o onom, o počasí, o hospodářství; hospodáři na vzájem vykládají, co kdo má, jakou má úrodu, co zamýšlí, až po delším okolkování přistoupí se k věci, tlampač ohlásí obřadně příčinu návštěvy, zavolá se též nevěsta, jež mezi tím v kuchyni se otáčela, a dává se formální přípověď. Na to následuje dlouhé vyjednávání o věno. Otec nevěstin je upatý, otec ženichův zase víc a víc žádá, tlampač na obou stranách zprostředkuje, tu popouzí k přidání, tu zase radí k slevení. Věno ovšem bylo a je různé, dle zámožnosti rodičů nevěstiných i dle toho, do čeho se vdávala; a pojem o zámožnosti různý zase dle krajů a panujících v nich poměrů V Čechách prý do usedlosti 60—100 korců polí žádalo se od nevěsty 300 až 600 zl. šajnů, pak jedna klisna a dvě krávy; s 1000 zl. dostala se již do statku. Na Valašsku nevěsta se 400 zl. pokládala se již za bohatou. Bohatstvím řídila se i výbava. Celkem nebyla veliká; 3 až 4 košile a zásoba plátna i kanafasu pro první čas, dále několik malých šátků, několik zástěr, dvě šněrovačky, dva, tři velké šátky, dvojí střevíce, zimní a parádní, za to byla nákladná výprava šatů svátečních, hojně nádobí většinou hliněného a důkladné peřiny. V krajích nebo rodinách chudších byla výbava skrovnější.

Jestliže se strany dohodly, byla smlouva sepsána, rodiče i snoubenci podali si ruku, někde i vzájemně se poda-rovali. Smlouva týkala se arci hlavně věna a výměnku. Když se smlouva podepsala, zpravidla byli hosté vyčastováni. Obě rodiny od té doby pokládají se za příbuzné a na Valašsku navzájem se zvou otcové svaty a matky svatičkami. Příbuzenský poměr jevívá se hned v tom, že si vzájemně pomáhají, jmenovitě v pracích polních. Smlouva svatební zanese se do gruntovních knih.

Ženich a otec nevěstin objednávají ohlášky. Bohatší často si zaplatí ohlášku jednou za třikrát a k tomu hlučné intrády na kruchtě. Někdy (na Valašsku) jde nevěsta v neděli o třetí ohlášce odpoledne na požehnání naposledy s účesem panny. Mezi ohláškami obě rodiny vyprosí si družbu, mládence a družky. Družbou ženichovým bývá jeho tlampač z námluv. Družba a mládenci, u Slováků též družba a ženich, zvou z pravidla poslední neděli na svatbu. Jsou svátečně vyšňořeni a mašlemi i rozmarinou ozdobeni. U Slováků mívají zváči bílé hůlky, jinde, na př. na Plzeňsku, na Valašsku, má družba nebo i mládenci mašli na holi. Počet mládenců řídívá se dle toho, o kolika stolech má se hodovati, aby každý stůl mohl obsloužiti jeden mládenec. Někdy přibrali se za mládence i hoši nedospělí, králíčkové s družkami stejného věku, kteří pak obsluhovali hudebníky a pod. Je-li pozvaných mnoho, dělívají se mládenci o zvaní. Na Opočensku zváči vyšedše z domu nevěstina, zavýskli a vystřelili z pistole. Skoro všude bohatší zváče provázela hudba. Nejprve jdou zvát starosvata a starosvatku, kteroužto hodnost zastávají starší a vážení hospodář a hospodyně a zejména starosvatce připadá úkol po celý svatební čas bdíti nad nevěstou a zastupovati jí matku, kde potřeba vyžaduje. Pak zvou se družky, které dávají mládencům kytičky za klobouky a za kabátce. Mládenci při zvaní nosívají s sebou kořalku, kterou zvané častují. Do přespolních obcí jezdívali zváči na koních bohatě vyzdobených a s nimi na voze hudebníci, kteří ovšem před vsí musili slézti a zváče provázeti. Když yše bylo sezváno, dostávali zváči malý