a druhou stárkovou, dráb drábovou. Potom chasa poděkuje a pozve představenstvo obce do hostince, kde masopustní výbor ujímá se vlády. V pondělí a úterý masopustní vybírá se v hostinci od děvčat pargalt; hrají se při tom zvláštní tance; každý tanečník zatančí se svou tanečnicí, stárkové se stárkami napřed, a posadí ji po řadě ke stolu, na němž jsou bílé mísy. Do mis vkládají tanečnice peníze, z kterých hradí se hudba a společné útraty v hostinci. V úterý ráno chodí chasa po domech a vybírá dary v potravinách. Mimo to v masopustní ostatky prováděly se v hostinci mezi tancem šprýmovné soudy, na př. někdo obvinil ředitele cukrovaru, že mlsá cukr. Hned byl proň poslán dráb a pak odsouzen k pokutě na zlatě nebo na gatě. Někteří obvinění vtipně se hájili, proti nimž soud vtipně opět vykládal vinu, čímž vznikalo plno žertů a veselí.

Tak prošli jsme druhou velikou skupinu lidových obyčejů a přičiníme již jen některé dodatky. Některé obyčeje vyplývají z názoru lidového, z jeho vědění; z toho, jak lid přírodu kolem sebe pozoruje a jak si ji vykládá. Sem náleží zažehnávání a zaříkávání nemocí, upravování různých mastí z bylin; vůbec celé tak zv. babské léčení a lidová domácí lékárna. Na výstavě byla pořízena podobná lékárna péčí pí. L. Bakešové. Dále sem náležejí všeliké obyčeje souvisící s prvními názory lidovými, jako je vzpomenuté již mrskání hochů u mezníku. Bohatá je sbírka předmětů, jichž lid v pověře užívá v boji proti silám přírodním, anebo aby jich využitkoval, na př. mušle, na něž se troubilo proti mračnům, anebo kord, kterým se tato rozháněla; hromnice, která se při bouři rozsvěcovala a pod. Na výstavě byla předmětů těchto sbírka bohatá. Nejnázorněji z obyčejů, do této skupiny náležejících, bylo figurinou provedeno, jak valašský bača dělá dřevěný oheň; do kmene vyvrtána je díra, do ní vložena je hubka a bača vloží do ní zašpičatělý konec tyčky, druhý konec opře o svá prsa. Pomocí provazu rychle otáčí tyčkou a vyvodí silným třením teplo, které hubku zapálí; z této roznítí oheň. Tímto namáhavým primitivním způsobem vznícený oheň pokládá se za svatý a přikládá se mu veliká čarodějná moc. V salaši ani jiný oheň nesmí se pálit, neboť jen svatý oheň chrání horskou salaš za bouře před údery hromu.

Vedle vědomostí lidových jsou důležity i dovednosti čili lidové umění, ale o něm ve zvláštních statích bude jednáno. Podotýkáme jen, že k výtvarnému umění lidovému sluší přičísti malůvky, obrázky na skle, kresby v knihách, kraslice, vyšívky, řezby, vykládané věci (na př. biče, roubíky), ale i různé druhy pečiva a rozmanité jeho podoby (dušičky, věnečky, srdce, děti, zajíce, beránky atd.). Dokladů všeho toho na výstavě bylo dost a dost. Pečiva (vedle četných svatebních koláčů z různých krajin) soustavnou sbírku vyložila brněnská Vesna a valašský odbor ve svém oddělení.

Podali jsme přehled zvykosloví rolnického lidu českého. Na výstavě projektováno bylo,

aby toto oddělení bylo středem a jádrem všeho zvykosloví, k němuž by se pak pojila dodatečná menší oddělení, znázorňující zvyky ostatních zemědělcův (sadařů, lovců, ptáčníků, rybářů atd.). Dále předvedeny měly býti typické postavy lidové (kramář, komediant, forman, pastucha, ponocný a pod.).

Konečně mělo býti přidáno zvykosloví řemeslné (cechovní). Vše bylo sestaveno hlavně na základě Zíbrtových studií. Pro veliké překážky nedošlo k tomu, ale i to, co bylo vystaveno, budilo největší pozornost. Nejen živé předvedení význačných slavnostních obyčejů v amfiteatru, ale i výstavní oddělení zvykoslovné nejvíce každého zajímalo. Jen představme si rozsáhlou jeho místnost, kde u vchodu vítá nás stařeček se stařenkou z Troubska, nabízeje nám pohostinsky chléb a sůl. Na druhé straně stojí horácké děvče s májíčkem; v středu proti nám stojí velkolepá skupina, představující slováckou jízdu králů. Na levo v rozích jsou skupiny chodskýeh přástevnic a hanácké chasy nesoucí ostatkové právo; na pravo v jednom rohu valašští pastuši provádějící vánoční hru a v druhém dudák, s několika posluchači. U protějšího vchodu vzněcuje bača svatý oheň. Po obou stranách stály figuriny v lidových krojích a kolem nich rozloženy byly předměty zvykoslovné, na pravo zvykosloví výroční (nejvíce péčí pp. Krejzy a Sála z Čes. Brodu), na levo ostatní. A při stěnách byla oddělení českého dítěte, lidová lékárna, obrazy lidové práce, malované práce samouků, oddělení lidové hudby, sbírka lidového čtení a lidového písemnictví; konečně bohaté sbírky kraslic, na sloupích byly emblemy z předmětů zemědělských, ze svatebních praporců, z lidových hudebních nástrojů, z předmětů formanských a z náčiní pastýřského. To vše poskytovalo pohled malebný, pestrý a obsahovalo při tom přebohatý materiál pro zpytatele.

Praskač a roubíky řezané i olovem vybíjené.