krmaš). Stavívají se sice i císařské hody o sv. Havle, ale pravé posvícení má každá ves své, v zasvěcený den patrona svého. Na hody sjede se příbuzenstvo a přátelé, hody jsou doba bezstarostného veselí. Rychtář zbavuje se starostí obecních a předává je o hodech chase se vší pravomocí. Chasa volí si stárky (1—4), stárkové zase stárky, zpravidla jen dvě. Stárci zvoleni jsou od hodů do hodů a jsou po celý rok zvolenou vrchností chasy, dbajíce mezi ní o pořádek, a jich rozkazů také dobrovolně se poslouchá. V sobotu před hody postaví stárci pěknou máji, starší zase upraví hru v kostky. V neděli po požehnání je hodovní rej u máje. Na výstavě o slavnostech moravských provedly se hody z Troubska u Brna. Chasa přijde, v čele hudba, stárci s kytkami, a stárky, které rozdávají hostům rozmarýn. Po reji tanečním jdou stárci s hudbou zváti hodnostáře a vrátí se v průvodu s berany (hudba — bubeník — stárci s obnaženými šavlemi, čtyři hoši nesoucí dva okrášlené berany — stárky nesoucí kvítí a stuhy). Nad berany stárci střídavě šermnují a tančí. Pak následuje stínání berana a potom zavádění hostů do tance; později zavádějí se děvčata k bubnu, aby zaplatily. Hody slaví se od neděle do pátku, a v neděli ještě se slaví mladé posvícení. Též neděle svatomartinská slaví se jako dozvuky hodů, neschází aspoň nikde husa, rohlík, hnětinka. Věštebním dnem sv. Ondřeje končí u lidu podzim a adventem počíná zima. Zimu vyplňují dvě období; adventní s vánocemi a masopust. Po celou zimu pěstují se v jednotlivých domácnostech besedy a přástky. Na výstavě provedeny byly znamenité přástky hanácké z Nákla se všemi čtveráctvími hochů, kteří přišli za přástevnicemi, s vypravováním o strašidlech a se zpěvy. Mimo to uspořádána byla v oddělení zvykoslovném půvabná malebná skupina chodských přástevnic. Tyto besedy, k nimž scházela se mládež snad z celé dědiny, měly značný význam kulturní, že právě na nich zachovalo se nejvíce starých bájí, zkazek, lidového podání a lidových písní. Z doby adventní máme plno pověr a daly by se vystaviti i různé předměty, k nimž tyto různé pověry se táhnou. Dále sluší vytknouti chodění matičky večer před sv. Mikulášem; byla to žena bíle oděná se srpem v ruce, jež chodila po domech a učila děti modliti se. Podobně na sv. Lucii chodívala žena bíle přistrojená, v ruce vřeteno a nůžky a strašila děti; hlavně však navštěvovala přadleny a dle zásluhy buď pochválila, buď vařečkami po prstech poklepala. Nejdůležitější však je obchůzka sv. Mikuláše, se svatými a kněžími, čerty, muzikanty, koníčky atd. Děti všude sv. Mikuláše již očekávaly a jakmile zaslechly řinkot řetězů na čertech zavěšených, padly na kolena a modlily se. Svatý Mikuláš hodným dětem nadělil a naložil jim za okna jablek, ořechů, sušeného ovoce, čerty ze švestek, ježky (pečivo anebo jablko, do kterého je zastrkáno plno dřívek a na nich opět napícháno ořechů, cukroví a pod. Průvodem Svatomikulášským počíná doba maškarních průvodů vůbec a končí až o ostatcích. Na výstavě měli jsme zejména pěkné obrázky mikulášských průvodů z Čičovic, z Kunic a ze Sloupnice. Vystavena byla též slaměná rohatá čepice čerta a obraz mikulášského průvodu z Českobrodska. Mimo to vystavena sbírka dárků, jakých obyčejně sv. Mikuláš nadělil. Přichází doba vánoční s obchůzkami pastýřů, zvěstujících narození Páně, s pověrami štědrovečerními; na př. na míse, naplněné svěcenou vodou, plovou ořechové skořápky se svíčičkami. Každá svíčička představuje jednoho z přítomných; dle toho, jak která skořápka za jinou plove a od jiné se vzdaluje, je vidět, kdo koho má rád; čí svíčička dříve shasne, ten dříve umře. Důležité je též slévání olova. Každý slitý kousek olova má zvláštní význam. Hlavně děvčata slévají. Které se ulije věneček, brzy se vdá; které šavle, namluví si vojáka a pod. Významná je večeře štědrovečerní a sice nejenom pokrmy pro rodinu, ale zejména i pro dobytek. Na den sv. Štěpána dosud všude chodí se na koledu. O Novém roce posílají se novoroční dárky a přání, pěkně venkovským samoukem často vyzdobená. Průvody tříkrálovými končí maškarní průvody, mající vztah k zasvěceným svátkům vánočního období. Další maškarní průvody odpovídají hlučné době bujného masopustu.

Při době vánoční sluší ještě vzpomenouti všelikých koledních her polo náboženského, polo žertovného obsahu. Na výstavě figurínami znázorněna hra valašských pastuchů z Brůmovska a obrazem velíce originálním koleda jihočeská (její podrobný popis v čl. J. Zítka »Český Lid« II. roč.). Dobu masopustní zastupovaly svou primitivností zajímavé masky litomyšlské, slátané z peří, z chomáče srsti, kůže a hadrů. Mimo to sestavena byla pěkná skupina hanácké chasy, jak drží právo a ostatky. Sestavena byla na základě Bartošova vylíčení. Chasa v době té volí si své představenstvo; dva, někde také čtyry stárky a drába. Na Přerovsku volívala chasa na ostatkové tří dny celý obecní výbor; na Prostějovsku samo obecní představenstvo zvolilo mladý výbor, jemuž odevzdalo na tři dny vládu. Odznakem masopustního úřadu bylo právo a ferula. Právo je meč, pestrými šátky, fábory a pentlemi ozdobený; ferula má podobu veliké vařečky na konci rozštípené, aby hodně klapala, když se jí udeřilo. V neděli odpoledne přicházívá chasa k starostovi, kdež shromážděn jest i celý obecní výbor, a dosavadní stárek děkuje představenstvu za péči o kázeň mezi chasou, a prosí za dovolení voliti nové stárky. Starosta dá jim vážné napomenutí, načež zvolí se noví stárkové a dráb. Starosta zvolený odevzdá odznaky; prvnímu stárkovi ověnčené právo, pak první a

druhý stárek vysází ferulou drábovi pět ran na záda, načež

se mu odevzdá ferula. Stárkové zvolí si první

Bača oheň rozdělávající,

Dle fotografie f. Dvořáka.